iStockphoto

Bitcoin, díl 1: Bezprecedentní příběh

Trendy & tipytéma 6 min čtení

Když něco vypadá, že to nemá logiku, může to někdy být i tím, že ji opravdu nemá. Zapamatujte si to a bude se vám o bitcoinu přemýšlet mnohem snáz.

Když něco vypadá, že to nemá logiku, může to někdy být i tím, že ji opravdu nemá. Zapamatujte si to a bude se vám o bitcoinu přemýšlet mnohem snáz.

Jeho nelogičnost nespočívá v technické stránce věci. Ta je naopak velice srozumitelná a přehledná, dokud se nepustíme do detailů. I ty se však dají pochopit bez většího úsilí a odborných znalostí, což se o trochu později pokusíme ukázat.

Skutečná potíž s bitcoinem spočívá v tom, že není věc, ale příběh. Není to vlastně ani technický, ani ekonomický fenomén, jeho popis a vysvětlení spadá daleko víc do sociologie a psychologie. A jako příběh je bitcoin naprosto bezprecedentní. Nemáme ho k čemu přirovnat. Takové věci se chápou těžko, protože skoro všechno, co známe, se něčemu podobá. Auto je kočár bez koní, laser je svítilna s hodně silným a hodně tenkým paprskem, atom je maličká sluneční soustava. Nic z toho není úplně pravda, ale každé z přirovnání pomáhá věc pochopit.

U bitcoinu podobenství selhávají. Nezbývá než jeho příběh odvyprávět tak, jak je, snažit se ho chápat bez předsudků a nesnažit se o rychlé a definitivní závěry.

Možná vás ale zajímá jen několik rychlých odpovědí na jednoduché otázky. Proč ne?

  • Měl bych do bitcoinu investovat? Když se musíte takhle ptát, tak ne. To není bonmot, ale dobrá rada. Investování do kryptoměn je hra pro znalce. Všichni ostatní tam jsou proto, aby na nich znalci vydělali.
  • Kam až může kurs bitcoinu stoupat? Nevím.
  • Je bitcoin podvod? Je to „letadlo“, Ponziho schéma? Ne, ale dá se k takovému účelu použít a stává se to.
  • Je bitcoin legální? Sám o sobě ano, ale dá se s ním dělat spoustu nelegálních věcí. Stejně jako s „normálními“ penězi.
  • Dá se bitcoinem někde platit, používat ho jako praktickou měnu? Ano, ale jen na velmi málo místech. Slovo „praktický“ bych se použít neodvážil.
  • Dá se bitcoin falšovat? Ne.
  • Dají se s ním dělat jiné podvody na úkor uživatelů? Ano.
  • Dají se takové podvody právně stíhat, domoci se nápravy? Téměř nikdy.
  • Jde tedy o hodně riskantní záležitost? Ne nutně, pokud se budete držet při zemi a dělat jen věci, které předem pochopíte. Znalosti jsou nezbytné.
  • Má tedy smysl se o bitcoin vůbec zajímat? Ano, v každém případě.

A proč? To se vám pokusím postupně objasnit.

Peníze = důvěra

Nehmotné elektronické peníze všichni dobře známe a denně používáme ve formě kreditních karet a bankovních převodů. Bezhotovostní platba, jak víme, nespočívá v tom, že by se změnila vlastnická práva ke zlatu či balíčku stodolarovek v bankovním trezoru. Většina finančních transakcí má dnes podobu nového záznamu v databázi.

Stejně tak je nám všem jasné, že naše peníze, ať už ty nehmotné na bankovních účtech, anebo hmatatelné v podobě bankovek a mincí, už dávno nejsou „podloženy“ (tak se tomu říkalo) zlatem a jiným bohatstvím, od nějž by se odvozovala jejich hodnota. I v minulosti to byla spíš užitečná fikce a dnes se o ni už nikdo ani nesnaží. Peníze mají hodnotu proto, že v ně máme důvěru. Jsou podloženy důvěrou a ničím jiným: důvěrou v to, že důvěru v ně mají všichni ostatní. Snad to vypadá jako slovní hříčka, bonmot, ale není tomu tak. Zelinář si ode mne vezme stokorunu výměnou za své zboží proto – a jen proto – že ví, že s ní bude moci zaplatit u benzínové pumpy, u řezníka či na finančním úřadu. Za normálních okolností o tom nikdo nepřemýšlí. Za nenormálních okolností, třeba v podmínkách velké inflace, může důvěra v peníze poklesnout nebo úplně zmizet. Lidé spolu pak obchodují pomocí jiných měn: v mnoha rozvrácených zemích se běžně prodává a nakupuje za eura a dolary, ne za místní inflační barevné papírky.

Eura, dolary či švýcarské franky mají všude na světě rádi. Proč? Protože důvěra v měnu je přímo úměrná váze záruky. Bohatá země se stabilní vládou představuje silnou záruku. Důvěru tedy odvozujeme od instituce, která ji garantuje. Tou je například některá komerční banka, za níž stojí centrální banka a za ní stát s celým svým bohatstvím, autoritou a právním řádem. Ani taková záruka není dokonalá, každá ekonomika se může zhroutit, v každé zemi může dojít k převratu. Ale někde to pravděpodobné není a někde je a podle toho se orientujeme a chováme.

Představte si teď, že chcete vydat a uvést do oběhu své vlastní peníze, zcela nezávislé na těch státních. Co budete muset vyřešit?

Za prvé: je to legální? Kupodivu je, zejména pokud nebudete příliš trvat na tom, že tomu budete říkat peníze.

Za druhé: proč se s tím vůbec namáhat? Inu, možná by se na tom dalo zbohatnout, ale určitě existují snazší cesty, tahle je hodně komplikovaná a nejistá. Mohou existovat i jiné motivace: dokázat, že je to vůbec možné; dát najevo nezávislost na státu; pojmout to jako poučný experiment; používat nové peníze k účelům, k nimž se ty oficiální nehodí. Všechny tyhle důvody, a několik dalších, skutečně za bitcoinem stojí.

Za třetí: jak zařídit spolehlivost a nezfalšovatelnost? Čistě digitální peníze – a je jasné, že tu mluvíme právě o takových – jsou data. Nic víc. Data se ale dají upravovat a kopírovat. Kdyby se digitální stokoruny daly šířit internetem stejně snadno jako hudební videa, peníze by nefungovaly. Tohle je technický problém a dá se spolehlivě řešit pomocí kryptografie a několika dalších triků. Povíme si o nich časem víc.

Za čtvrté: jak vytvořit důvěru v novou měnu? Tato otázka je klíčová. Jak zařídíte, aby vaši měnu přijímali obchodníci? Jak dosáhnete toho, aby ji byl někdo ochoten vyměnit za eura, jeny a koruny? Důvěra ve standardní měny je, jak jsme si řekli, odvozena od důvěry v instituce, které za nimi stojí. Nemůžete jen tak přijít na scénu a říct: tohle jsou teď peníze, dejte mi za ně svoje, ty nové jsou stejně spolehlivé. Aby tohle fungovalo, musíte poskytnout záruku na srovnatelné úrovni. Záruku spolehlivou jako centrální banka bohatého státu.

A v tomto bodě ztroskotáte, protože takovou instituci k dispozici nemáte a nebudete mít.

Na podzim 2008 však bylo publikováno elegantní řešení, které umožňuje vytvořit potřebnou záruku a důvěru bez jakékoli instituce.

Něco z ničeho

Satoshi Nakamoto je pseudonym osoby či skupiny osob, které bitcoin vytvořily. Jejich identitu neznáme a pokud on/ona/oni sami nebudou chtít, zřejmě se ji nikdy nedozvíme. Bývá zvykem psát o Nakamotovi, jako by to byl „on“ (přestože domněnka, že jde o více lidí, vypadá poměrně rozumně). Hledáním skutečného Nakamota se ráda zabývají média, což je pochopitelné. Zájem veřejnosti o bitcoin roste stejně rychle jako kurs této měny, takže tajemný původce toho zázraku je atraktivním tématem. Již dvakrát byl Nakamoto s velkou slávou odhalen, v obou případech se ukázalo, že téměř jistě jde o omyl.

Autor bitcoinu je téměř určitě profesionál v oblasti šifrování, možná specialista na počítačovou bezpečnost, a dovede to použít k vlastnímu utajení. Soustřeďme se tedy – očividně v souladu s jeho záměry – spíš na to co vytvořil, než na to, kým je.

Bitcoin je digitální P2P kryptoměna. Krypto- znamená, že podstatná část použité technologie souvisí s kryptografií, tedy s šifrováním. P2P je zkratka pro peer-to-peer, tedy „rovný s rovným“; tak se označují sítě a jiné struktury bez centrální autority, jejichž řízení je rozděleno mezi samotné účastníky. Zdrojem důvěry v bitcoin není tedy instituce – žádná zde neexistuje – ale komunita uživatelů, která je ochotna bitcooin kupovat a používat, a nezfalšovatelné matematické zákonitosti, z nichž bitcoin vzniká. Příště si vysvětlíme, co to vlastně znamená, tedy jak bitcoin technicky funguje. Právě přes technické podrobnosti vede totiž cesta ke skutečnému jádru problému: jak se dají reálné peníze stvořit zdánlivě z ničeho.

Související článek

Bitcoin, díl 2: Důvěra vyrobená z nedůvěry

Bitcoin vyžaduje, abychom o něm uvažovali trochu jinak, než jsme většinou zvyklí. Tomu byl věnován první díl našeho vyprávění. Nyní je na čase popsat, jak funguje na detailní úrovni. Tahle část je víc konvenční, a proto schůdnější. Trocha digitálních triků a matematiky, nic víc.

Související článek

Související článek

Bitcoin, díl 4: Mýty, realita a vyhlídky

Víte, že těžba bitcoinů celosvětově spotřebuje víc elektřiny než celé Irsko? A že za pár let překročí spotřebu Německa? Kryptoměny se tak nezanedbatelnou mírou podílejí na znečišťování ovzduší a na plýtvání fosilními palivy. To je zlé! Až na to, že to není pravda.

 

 

Témata:
Reklama