Zdroj: iStockphoto

Pro chytré město je technologie jen prostředek

HomepageMěsta chytře 6 min čtení

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Chytré město. Jak se ale pozná? Může být město hloupé? Dá se to měřit? Je to drahé? Utrácí se za to? Jsou na to dotace? Je lepší žít v chytrém městě nebo raději snad nějakém normálním? Může být chytrá i vesnice? Kdo má z chytrosti užitek? Je chytré město něco jako chytrý telefon? Je chytré mít lavičky s Wi-Fi?

Dvě slova a tolik otázek. Odpovídat by šlo i jednoslovně, stejně jako je možné použíti dlouhé analýzy. My jsme se rozhodli napsat seriál, který bude odpovídat na výše nastíněné otázky a bude ukazovat příklady dobré i špatné praxe z Česka i ze zahraničí.

Chceme ukázat, že chytrá města jsou vzrušující. Že se ve velkých sídlech bez chytrosti neobejdeme a že ve většině těch opravdu chytrých měst skoro nejsou lavičky s Wi-Fi.

Chytré město řeší skutečné problémy

Nejlepší řešení přicházejí ve chvíli, kdy odpovídají na dobře vyslovenou poptávku. Když si někdo odpovědný za řízení města uvědomí, že má problém a začne pro něj hledat řešení. Chytrá města nelze vytvořit nařízením vlády, radnice nebo vypsáním dotačního programu. Města se musí sama rozhodnout, že chtějí být chytrá. Ajťáci a bastlíři jsou až poslední článek řetězu. Na jeho začátku musí být někdo úplně jiný. Obyvatelé, zastupitelé, starostové, urbanisté, architekti, specialisté na dopravu, odpady, kulturu, vzdělávání či jiné části života města.

Proto jsem se rozhodla potkávat se zástupci nejrůznějších odborností a profesí, které se dotýkají života měst. Budeme spolu hledat a ukazovat, jaké problémy bychom s pomocí technologií mohli a někdy i měli řešit. A ukážeme i na slepé uličky a nedobrá řešení.

Kdy je město chytré

Sousloví “smart city”, chytré město, se objevuje v článcích a studiích více než deset let. Přesná definice se hledá obtížně. Chytré město označuje koncept, který spojuje sběr dat, jejich analýzu a dobrou práci s daty tak, aby docházelo ke zlepšení života ve městě.

Chytré město má dobře nastavené procesy řízení a rozhodování. Chytré město umí zjišťovat informace o dopravě, kvalitě ovzduší, počasí, blížící se hrozbě, stavu pro život kritických zdrojů. To ale dnes umí spousta měst. Chytrá města navíc tyto informace dokážou předat odpovědným lidem a pomoci jim v rozhodování. Chytrá města data nejen sbírají, ale také využívají. A chytrá města neinvestují zbytečně, sbírají jen taková data, která jsou k řízení života města potřebná.

Chytré město totiž využívá moderní technologie chytře. Má definovaný problém, má rozmyšlené, jak bude získávat data pro rozhodování a ví, jak se rozhodovat. Protože inteligence je vlastnost strojů, ale chytrost je lidská, chytrá řešení využívají také práce lidí a často se snaží o zapojení místní komunity a větší účast občanů na veřejném životě. Hezkým příkladem může být péče o stromy v Melbourne.

V Melbourne jde stromu napsat e-mail

Stromy jsou v Austrálii vzácné a kvůli náročným klimatickým podmínkám mohou velmi trpět. Je tedy potřeba sledovat průběžně, zda nejsou ohroženy například nedostatkem vláhy. Město má své zahradníky, kteří městem projíždějí a stav zeleně sledují. Nicméně, přiznejme si – zda strom začíná usychat, má ulomenou větev nebo nějaký jiný zjevný problém, přece dokáže poznat i celá řada obyvatel, kteří kolem stromů procházejí. Spousta z nás si podobných věcí všímá.

A tak v Melbourne vytvořili “Internet of trees” – každý strom má své unikátní identifikační číslo, které lze zjistit v interaktivní mapě. Mapové podklady jsou dostupné v otevřeném datovém formátu. Stromu je možné napsat e-mail. Melbourne má “občanské lesníky” – dobrovolníky, kteří se rozhodli pomáhat s péčí o konkrétní strom či stromy. Dobrovolníci sledují stav zeleně ve městě, sázejí nové stromy a pomáhají s péčí o ty stávající. Město tak s využitím moderních technologií dává svým obyvatelům možnost zapojit se do péče o veřejný prostor a současně získává velmi přesné a rychlé informace o stavu městské zeleně. Oficiální zahradníci tím ušetří spoustu času a navíc nemusejí jezdit městem.

Ty nejchytřejší senzory

V Melbourne se rozhodli využít ty nejchytřejší senzory na světě – vlastní obyvatele

Proč je tohle chytré a lavička s Wi-Fi není chytrá? Protože se přemýšlelo. Máme problém – sledování stavu zeleně nás stojí velké úsilí. Kdo nám může pomoci? Aha! – Vždyť nám často sami občané stav zeleně hlásí, ale jejich hlášení různě ztrácíme, navíc dlouho trvá, než se domluvíme, o který strom se jedná. Řešení: zapojíme občany, ale systematicky. Vytvoříme vstupní kanál pro hlášení, který nás skoro nic nestojí (e-maily už máme a číst je umíme). Musíme se domluvit, jak označovat stromy. Je jich hodně, kódy se nikdo nenaučí. Všichni mají mobily a data, on-line mapa je řešení.

Všimněte si, že nikde nejsou žádná čidla. Město chytře využívá ta nejchytřejší čidla, která má k dispozici – vlastní občany. Nikdo nemá lepší představu o změnách stromu v průběhu času, než vnímavý občan, který strom vidí denně. Lidské čidlo nic nestojí, pohybuje se docela ekologicky a ještě se negativní remcavá energie vznikající ze situace “vidím problém, ale nikdo mne neslyší a nikoho to nezajímá” mění v radost z toho, že mi někdo naslouchá a já přispívám ke zlepšení podmínek ve městě. Přidaná hodnota jsou setkání dobrovolníků a tím také seznamování, propojování, setkávání a posilování vztahů mezi lidmi i mezi lidmi a stromy.

Technologie tvoří v chytrém řešení jen malý kousek. V tomto konkrétním případě by se možná dala část nápadu uskutečnit i s “tužkou a papírem” – zkrátka by se na každý strom přidělala cedulka s číslem, telefonním číslem zahradníka a krátkou vysvětlující zprávou. Snaživý občan by mohl telefonovat úředníkovi a hlásit změnu stavu stromu. Úředník zvedající telefon vyjde zřejmě stále levněji, než parta zahradníků kroužící městem, navíc stále šetříme pohonné hmoty. Přesto může mít někdo zábrany telefonovat a mluvit s operátorem, navíc jsme vázáni pracovní dobou. Proto se mi zvolené řešení velmi líbí. Ještě znovu shrňme, co z melbournského internetu stromů činí řešení, jež by zasloužilo označení jako “smart”:

  • Na začátku bylo jasné a poměrně jednoduché zadání: Chceme sledovat stav stromů.
  • Řešení počítá s aktivním zapojením členů místní komunity, vtahuje je do života města, vytváří komunitu.
  • Technologie je prostředek k řešení, ne cíl. Cestou od zadání k cíli se hledala minimální technologie, jež dodá přijatelné řešení. Žádný nákup “all in one solution for smart city”.
  • Zvolené technologické řešení je co nejjednodušší, vznikla “jen” databáze a interaktivní web. Správce nemusí budovat ani udržovat infrastrukturu.

Tak co, dokáže tohle vaše lavička s Wi-Fi? Jasně, že nedokáže. Lavička s Wi-Fi, chuděra malá, poslouží v seriálu jako odstrašující případ špatného chápání významu “smart”. Lavička s Wi-Fi je hloupá a drahá technologie, která nic chytrého neumí.

 

V Česku budeme pravděpodobně řešit úplně jiné problémy, stromy u nás příliš netrpí a ani nevyžadují intenzivní péči. Mohli bychom ale podobně uvažovat nad hlášením… děr v chodníku? Princip je to podobný – máme území, v němž se pohybují občané s foťáky, stačí tedy navrhnout, jak území rozdělíme a jak municipalita zpracuje hlášení z terénu.

Ne vždy je možné ponechat veškerou práci na občanech, někdy chytré řešení vyžaduje i čidla v terénu nebo investici do rozsáhlejší infrastruktury. Základem budování chytrého řešení by ale vždy měla být otázka: „Nejsou tato data již někde k dispozici? Nedají se získat jiným způsobem? Lze nějak zapojit občany, aby s námi spolupracovali?”

Ukážeme, kde to funguje

V příštích dílech seriálu si budeme postupně ukazovat příklady dobré praxe, podíváme se na opravdu velmi velká města jako je Londýn nebo Barcelona, stejně jako na města menší. Srovnáme si, jak různá sídla řeší podobné problémy a nezapomeneme posvítit i do slepých uliček.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama