Foto: Martin Kovář

Pirát Profant: Kdyby Babiš uměl používat aspoň e-mail, možná by pochopil, co je dobré zavést

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

Česko potřebuje funkční e-government. Slyšíme to ze všech stran. A to i z úst premiéra Andreje Babiše, jeho hnutí i členů nové vlády. Povede se to někdy? Budeme vůbec někdy moct podávat daňové přiznání pohodlně z domova během pár kliknutí? Dočkáme se systému, kdy kterýkoliv lékař koukne do počítače a zjistí o pacientovi vše, čím si zatím prošel a jaké léky užívá? Přestanou někdy státní úřady utrácet miliardy korun za nespolupracující IT systémy? Jaký je vlastně skutečný stav e-governmentu v Česku? Tomuto tématu se se dlouhodobě věnuje poslanec Pirátů Ondřej Profant.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Česko potřebuje funkční e-government. Slyšíme to ze všech stran. A to i z úst premiéra Andreje Babiše, jeho hnutí i členů nové vlády. Povede se to někdy? Budeme vůbec někdy moct podávat daňové přiznání pohodlně z domova během pár kliknutí? Dočkáme se systému, kdy kterýkoliv lékař koukne do počítače a zjistí o pacientovi vše, čím si zatím prošel a jaké léky užívá? Přestanou někdy státní úřady utrácet miliardy korun za nespolupracující IT systémy? Jaký je vlastně skutečný stav e-governmentu v Česku? Tomuto tématu se se dlouhodobě věnuje poslanec Pirátů Ondřej Profant.

„Současná situace z pohledu e-governmentu ve spoustě ohledů není tak hrozná, jak to na první pohled vypadá. Máme velmi robustní infrastrukturu, datové schránky, základní registry, Czech Pointy a tak dále.To jsou prvky, které by nám ve spoustě zemí mohli závidět,“ říká třicetiletý poslanec, který ale jedním dechem doplňuje, v čem je jeden z hlavních problémů „chytrého“ Česka.

Systém, jakým udělali EET, byl vysloveně antiuživatelský.

„Nemáme koncové uživatele. Proběhlo tu pár pokusů o e-government, po kterých se lidé totiž upřímně vyděsili, protože s těmito projekty prožili něco hodně nepříjemného. Příkladem je karta Opencard, registr vozidel, sKarta nebo zavádění EET,“ dodává Profant.

EET bylo a je velké téma. Co šlo udělat jinak?

Vezměte si třeba obchodníky, kteří museli projít vydáváním certifikátů k EET, což je organizačně úplně nesmyslná procedura. Přitom to šlo udělat tak, aby si člověk prostě pořídil zařízení, které by začalo samo o sobě fungovat, maximálně by do něj majitel vložil nějakou kartu. Jistě, někdo by to chtěl provozovat třeba na tabletu, tak by tam nahrál  certifikát. Ale způsob, jakým to udělali, byl jednoduše antiuživatelský. Jako by chtěli lidem ukázat: podívejte, my jsme stát, a tudíž si můžeme dělat, co chceme.

To je bohužel dost typické.         

Samozřejmě je to chyba, protože technologie mají pomáhat. A nejen uživatelům, také na druhé straně úředníkům, na což se často zapomíná. Dnes ovšem většina úředníků říká: Pro nás je mnohem jednodušší vyřizovat všechno na papíře, protože software, co máme k dispozici, je tak příšerný, že ho zkrátka nechceme používat. Má hrozně málo funkcí, všechno v něm dlouho trvá.

A komu tedy elektronické systémy e-governmentu slouží?

V našem pojetí bohužel jen dodavatelským firmám. V Estonsku nebo v Británii přitom reálně ulehčují život úřadům i lidem, což je obojí stejně důležité. Úřad potřebuje řádnou evidenci, jednotné datové věty, rychlost, auditovatelnost, případně jednodušší náklady na provoz, migraci dat a podobně. Občan se zase chce kdykoli z jakéhokoli zařízení připojit na internet a dostat, co potřebuje, jak je zvyklý z banky nebo jiných služeb.

Související článek

Srini Gopalan: Digitalizace pomáhá úplně každému

Srini Gopalan vede evropskou divizi v Deutsche Telekom, tedy v nadnárodním koncernu, který mimo jiné provozuje síť T-Mobile. Na barcelonském veletrhu Mobile World Congress byl v jednom kole – stánek jeho společnosti byl vyhledávaným cílem návštěvníků, kteří si tu prohlíželi nejnovější domácí hračky, systémy pro chytrá města i záznam prvního videochatu z evropského letadla.

Samozřejmě chápu, že koncoví uživatelé – občané – jsou občas trochu opomíjeni a myslí se spíše na vnitřní organizační složku, ale ani ta se tady nedělá dobře. Ono je pořád lepší, když se služba tváří jako konvenční, tedy když člověk musí fyzicky dorazit k nějakému okénku, ale ve skutečnosti jde o plně digitalizovaný systém, v němž se data zanášejí do systému a může se s nimi dál pracovat.

Problém je, že ministerstvo e-governmentu nedělá žádnou reklamu.

Jenže u nás, třeba na úrovni obcí, to probíhá opačně – systém se tváří jako digitální, ale nakonec se všechno ocitá na papíře. A s tím pak nejde dlouhodobě pracovat. Přesně s těmito problémy se teď potýkáme nejvíc.

Naznačil jste, že e-government na státní úrovni už nějaké základy má. Kde je tedy hlavní chyba? Proč nefunguje pořádně?

Samotná infrastruktura e-governmentu je postavená skutečně docela dobře. Třeba oproti zmíněnému Estonsku nebo Velké Británii máme výrazně víc věcí v zákonech. Máme třeba podrobně popsané datové schránky nebo základní registry, což jsou klíčové složky celého systému.

Problém je ovšem v tom, že ministerstvo vnitra, které systém spravuje, mu nedělá žádnou propagaci. Nedokáže přimět nemocnice k tomu, aby začaly používat základní registry a měly tak reálně ztotožněné pacienty. Dbá, aby se využívalo, co je podle zákona povinné, na zbytek nereflektuje. Tím pádem nepovinný zbytek selhává. Máme centrální infrastrukturu, ale obce si často tvoří svou vlastní. To je nákladné a pro občany obtěžující. Další fakt je, že technicky jsou systémy často zaostalé a třeba základní registry jsou pomalé. Některé dokonce nefungují ani v reálném čase, tudíž odpověď vám přichází do datové schránky za nějakou dobu. To je samozřejmě hrozné, ale zároveň to lze poměrně rychle opravit, když se chce.            

A co ta zmíněná nedůvěra lidí? Jak ji zlomit?

Odpověď je jednoduchá: potřebujeme příklady z praxe, které táhnou. Když lidé uvidí, jak kvalitní e-government funguje, začnou mu důvěřovat. Když budete vyplňovat daňové přiznání on-line, zadáte do formuláře IČO a všechno ostatní už za vás systém doplní automaticky. Bude to samozřejmě vypadat lépe, než když vás i při práci s elektronickým formulářem obtěžují s něčím, co už jste dávno zadal. Totéž e-recept, který je v mnoha ohledech vymyšlený docela rozumně, ale vedli proti němu kampaň lékaři, protože se nedočkali spolupráce ze strany státu, nebo aspoň zajištění základních služeb.

Související článek

Hanno Pevkur: nadchnout lidi pro e-Government není těžké, když máte vizi

Hanno Pevkur je šéf Reformní strany Estonska – země, která patří k hlavním tahounům digitalizace státní správy a e-governmentu, a to ve světovém měřítku. Čtyřicetiletý politik v minulosti zastával funkce ministra sociálních věcí, spravedlnosti a vnitra. O riziku elektronických voleb, o zavádění e-governmentu, i o tom, jestli elektronizace není pro starší lidi nepohodlná, jsme s ním mluvili na konferenci Digitální Česko. A byl to docela zážitek. Působí mladistvě a energicky, práce ho očividně baví a zároveň jí rozumí, evidentně umí lidi strhnout. Až si člověk posteskne, jak by se někdo takový hodil i v naší politice.

To mimo jiné souvisí s tím, že dodavatelé občas bývají velmi agresivní. Mají udělat malou změnu a místo toho úřadům vnucují předělání celého systému. Samozřejmě proto, že z toho mají zisk. Je to vidět třeba v oblasti ochrany osobních údajů, kde se teď velmi rychle šíří obchod se strachem a točí se v něm obří částky. Nedivme se, že jsou lékaři nebo zpracovatelé osobních údajů nešťastní. Oni si samozřejmě nedělají hlubší právní analýzy, důvěřují svému dodavateli.

Ředitelé základních škol IT ve většině případů vůbec nerozumí.

A ten je straší, že se kvůli GDPR teď musí všechno předělat, což je nesmysl. Spousta pravidel platí už dávno podle platného zákona. Musí se změnit jen naprosté minimum předpisů, ale lidé si myslí něco úplně jiného.

A je tak složité to lidem, kteří s těmi údaji pracují, normálně vysvětlit?

Někdy ano. Vezměte si ředitele základních škol – to jsou většinou lidé, kteří vůbec nerozumí IT. Pocházejí z řad běžných učitelů a věnují se jiným oborům. A takový ředitel teď neví, jestli může nadále používat elektronické žákovské knížky v podobě, jakou roky zná, nebo jestli musí kvůli GDPR koupit úplně novou verzi se super šifrováním, což mu samozřejmě vtlouká do hlavy jeho dodavatel. Tudíž školy utrácejí nehorázné sumy, ale výsledek je čistá nula, protože ten nákup nebyl zapotřebí ani náhodou, nikomu to nic nepřineslo, jenom administrátorům se klidně mohla práce paradoxně ztížit. Chybí tu věcné uvažování: máme službu, jejím účelem je dosáhnout toho a toho, jak zařídit, aby to bylo co nejsnazší a nejrychlejší?

Vážně je to až takhle zlé?

Je, a má to různé příčiny. Tou hlavní je často velmi slabé vzdělání manažerů v institucích, kterých se to týká. Tím myslím zmíněné ředitele škol, ale také starosty obcí a podobně. Další problém je, že veřejné instituce jsou vázány veřejnými zakázkami. Každá veřejná zakázka má nějakou režii a predátorští dodavatelé jsou na to velmi dobře připravení. Občas jsou dokonce ochotní celou zakázku napsat a sehnat rádoby konkurenci. Naproti tomu poctivá firma, která by postupovala čistě, do toho většinou ani nejde. Má pocit, že nemá šanci, a tudíž není potřeba plýtvat energií.           

Související článek

Česká cesta na Mars vede přes dílny

Před pár dny jsem se s úžasem díval na robotického psa, kterého vyvíjejí v hightech centru Boston Dynamics. Umí si otevřít dveře a nenechá se odradit, ani když mu otravující “lidský faktor” znepříjemňuje život  a snaží se mu v tom zabránit. Robotika, automatizace a algoritmizace výrobních procesů i fungování běžných domácností, to je nikoliv budoucnost, nýbrž hmatatelná a všude prosakující přítomnost.

Proč neexistuje něco jako jednoduchý informační servis pro lékaře, učitele, ředitele škol a podobně, o který by se zasadil stát a který by všechny otázky zodpověděl? Ať už máme názor na EET jakýkoli, na stránkách Finanční správy je přehledný manuál, jak se s novou povinností vyrovnat, jakých podnikatelů se EET týká apod. Nešlo by udělat něco podobného?

Určitě šlo, ale narážíme na velký alibismus. Máme tu určité zásady trhu, což je samozřejmě vcelku pozitivní, ale občas to způsobuje hodně zvláštní výklady. Představte si, že ministerstvo řekne: Tento software je zdarma, pro ten a ten účel bohatě stačí a my ho každému doporučujeme. V tu chvíli si spousta dodavatelů začne ze všech sil stěžovat, že je to nadržování, že jejich software je lepší a umí toho víc. Dané ministerstvo to proto nechá na trhu s tím, ať si každý vysoutěží optimální řešení. Že je zdarma k dispozici něco, co by uživatelům v klidu stačilo, se tudíž vůbec nedozvíme.

Jestli si pan premiér takhle představuje digitální Česko, tak jsme úplně v koncích.

A tak si milá obec nebo nemocnice z čiré neznalosti nakonec pořídí drahý systém s hromadou funkcí, které vůbec nepotřebují. Je to totéž, jako kdybyste si koupili za desítky tisíc kompletní Photoshop a pak ho využívali jen k tomu, že si zmenšujete fotky z fotoaparátu na web. Přesně na tohle ve veřejné správě narážíte pořád. A ministerstvo nemá odvahu něco namítnout, protože cítí tlak trhu.

Nemůže stát alespoň dávat podněty k vytvoření univerzálně použitelných aplikací, které by tomu udělaly přítrž?

Ale ani toto není dobrá cesta. Protože když se pokusíte vyvinout dejme tomu systém, který bude univerzálně řídit chod škol všeho typu, vznikne z toho obří těžkopádná aplikace, která navíc zajistí monopol jednomu dodavateli. Řešení je jinde – potřebujeme příklady dobré praxe. Velmi dobrým krokem je registr smluv, kde si každý starosta nebo ředitel školy může dohledat, zda existuje řešení podobné tomu, které hledá sám, kolik stojí a kdo ho poskytuje. Dosud starostové nebo ředitelé nevěděli, kde hledat, registr smluv jim napoví.

Za rozklikávací rozpočet běžně jedna obec zaplatí sto tisíc.

Mluvili jsme o softwaru zdarma. Jak se lidé ze státní správy dívají na to, že ministerstvo financí loni bezplatně nabídlo aplikaci CityVizor, což je rozklikávací rozpočet.

Hlavní problém je v tom, že k žádné velké reakci nedošlo. Přitom šlo o skvělou příležitost, aby se lidé na odpovědných místech chytili za nos a začali se ptát, jak je možné, že používají tak zastaralé a nefunkční systémy. CityVizor je výrazně rychlejší než všechny komerční produkty na trhu. Což je mimochodem typické – vznikl jako vedlejší projekt spolupráce obcí a ministerstva, přitom je lepší než aplikace, za které se utrácejí neuvěřitelné peníze.

Související článek

Obecní rozpočet na internetu zadarmo a na pár kliknutí!

Rozbité chodníky a málo peněz na podporu kulturních akcí nebo sportovních týmů. Realita v mnoha obcích. A když se občan zeptá, kde je problém, dozví se, že není dost peněz. Přitom vedení města si nedávno pořídilo nového služebního superba. Tak kde ty peníze jsou? A kam skutečně mizí? Stačí pohled do rozklikávacího rozpočtu. Často je to ale nepřehledná změť odkazů a záložek. Platforma CityVizor dokazuje, že to jde i jinak.

Za rozklikávací rozpočet běžně jedna obec zaplatí sto tisíc. Obcí je šest a půl tisíce, tak si to vynásobte – ne všechny něco podobného mají, ale ta cena je i tak příšerná. Jenže, ač je to k nevíře, obce o CityVizor zase takový zájem nejeví. Čekali bychom stovky nebo i tisíce, ale to se nekoná. Nemá to logiku, čekali bychom, že starostové budou mít radost a hned začnou hledat způsob, jak vypovědět staré smlouvy, ale ne. Asi jsou hodně konzervativní.                 

Na CityVizor by ovšem v dohledné době měla přejít i Praha, ne?

Ano, ale na tom má zásluhu osobní nasazení několika lidí – konkrétně mě, Benedikta Kotmela, Martina Kopečka, Martina Šebka a dalších. Odvedli jsme na tom spoustu práce, ale čekal bych, že se ozve komerční sektor, subjekty, které jsme vůbec neoslovili, protože o nich nevíme. Ti, co si koupili nějaké drahé řešení a teď budou chtít ušetřit.

Takže obrat k lepšímu nastane, až se všichni, kterých se to týká, budou orientovat v IT?

Až budou ty dobré příklady. Když někdo uvidí kompletně zvládnutý proces, který bude fungovat a šetřit lidem práci. Problém CityVizoru je v tom, že je malý. Umí jedinou věc – něco zobrazuje. A obce si kupují software ve velkých balících. Tudíž asi moc neřeší, že v tom balíku mají rozklikávací rozpočet za sto tisíc. Prostě to zaplatí, ačkoliv by ho mohli mít zdarma. Další důvod je, že lidem ve veřejné správě chybí sebevědomí, což souvisí i s výškou platů. Takže máme třeba ředitele IT odboru, kteří reálně s IT nikdy nepracovali, nebo už dávno a současným technologiím nerozumějí. Můžou rozumět veřejným zakázkám, ale to jim k ničemu není, když nevědí, co chtějí koupit.

Vraťme se ještě ke srovnání se zahraničím. Proč to v Estonsku jde a u nás ne?

To je jednoduché: protože tam to zkrátka chtěla vláda. Kdyby pan Babiš uměl používat aspoň e-mail, možná by pochopil, co je dobré zavést, a začal by na to tlačit. Jenže tato i minulá vláda sice vymýšlely a vymýšlí nějaké koncepce, ale zodpovědné jedince nějaká elektronizace nebo digitalizace státní správy ve skutečnosti vůbec nezajímá.

Ale vláda tvrdí, že digitalizace je její priorita. Dokonce i váš opoziční kolega Vít Rakušan z hnutí STAN, jehož jistě nelze podezírat z přehnané náklonnosti vůči hnutí ANO, mi v rozhovoru nedávno říkal, že je to jediná věc, v níž současnou Sněmovnu považuje za nadějnou. Máte stejný pocit?      

Sněmovna nadějná je, vláda ne. Co se teď na vládě probírá? Zrušení e-neschopenky. Máme tady rozumně navržený systém, který má podle současného zákona platit od roku 2019. A tahle vláda projednává jeho zrušení. Chápal bych odklad nebo předělání. Ale zrušení? Tím říkají: Nás to vůbec nezajímá, jen by nám to narušilo kšefty.

Související článek

Vít Rakušan: V digitalizaci a zavádění chytrých řešení jsme neuvěřitelně zaspali

Vítu Rakušanovi na podzim skončí druhé volební období, které tráví v čele kolínské radnice. Město, které proslavila snad jen okolní rovinatá krajina a festival dechovek, se mu za osm let podařilo přeměnit na jedno z nejprogresivnějších chytrých měst v Česku. Chytré technologie tady začali zavádět mezi prvními, takže za ně nikdy neutráceli přemrštěné částky. Především je ale přizpůsobují konkrétním potřebám obyvatel města, kteří se je naučili používat.

Příkladem je zavádění EET. Pan Babiš to dokonce jmenoval jako velký úspěch při zavádění e-governmentu. To je nesmysl, EET je prostě buzerace. Pozor, já si umím představit spoustu opatření ve stejném duchu, která by ovšem opravdu ulehčila všem. Byl jsem dlouho živnostník a byl bych upřímně rád, kdyby mi stát poskytl nástroj na vedení jednoduchého účetnictví, z něhož by pak systém automaticky uměl vygenerovat daňové přiznání. Technicky to není nic složitého. Proč by to nemohlo být dobrovolné? Kdyby to bylo kvalitní, jistě si to oblibu najde. Jenže EET kvalitní není, a to platí i pro jeho zadání – bez soutěže to dostala firma IBM. Jestli si pan premiér takhle představuje digitální Česko, tak jsme úplně v koncích.         

Paní ministryně se nám vyhýbá a pořád se jen vymlouvá, proč to nejde.

A může Sněmovna dělat aspoň nějakou drobnou práci, kterou by vládní chyby napravila?

Máme podvýbor pro e-government, jehož jsem předsedou, a já určitě ochotný spolupracovat jsem. Ale vládní práce je vážně problém – nejde totiž jen o to, jak se to či ono napíše do zákona, důležitá je konkrétní implementace. Já osobně třeba nemám nic proti registru vozidel, podle mě by měl rozhodně v elektronické podobě existovat. Ale jako poslanec moc nedovedu ovlivnit jeho výslednou podobu. Můžu se v tom angažovat, ale tím to hasne. Mnohem důležitější je práce exekutivy, jednotlivých ministrů, aby o projektech komunikovali, aby jejich chování bylo upřímné. Já bych se rád bavil o e-neschopence, ale paní ministryně (pozn. red: Jaroslava Němcová, ministryně v první vládě Andreje Babiše) se nám vyhýbá a pořád se jen vymlouvá, proč to nejde. Přitom mám pocit, že o tom jako poslanci víme víc než odborní zástupci ministerstva.

Jak Ondřej Profant vidí budoucnost e-governmentu v Česku? Co se podle něj dá do konce volebního období ještě stihnout změnit nebo nastartovat? Další část rozhovoru zveřejníme v pátek 20. července.

Témata:
Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama