iStockphoto

Bikesharing: jak dostat ve městě víc lidí na kola

HomepageMěsta chytře 6 min čtení

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Lepší vzduch, průjezdnější ulice, méně parkujících aut, hezčí město pro turisty i obyvatele. To všechno může přinést stále rozšířenější trend sdílení kol – takzvaný bikesharing.

Pár jízdních kol má kam dát majitel garáže nebo rodinného domu. Naprostá většina lidí z města ale bydlí v bytech a omezený úložný prostor obvykle věnují něčemu jinému. Navíc, kdo by se tahal s kolem třeba do šestého patra, že ano? Turisté jsou na tom ještě hůř. Přitom ve městě se jízdní kolo skvěle hodí. Lidem poslouží pro kratší cesty zejména v centru, turistům se hodí na projížďku po pamětihodnostech nebo na výlety po blízkém okolí. Ti, kteří do města dojíždí za prací, kolo využijí k cestě od vlaku nebo autobusu do zaměstnání.

Poptávku po městské cyklistice je samozřejmě možné řešit půjčovnou kol. To ale obvykle předpokládá, že si uživatel kolo na stejném místě vyzvedne i vrátí, což je nepraktické. Provozovat více půjčoven a převážet mezi nimi vrácená kola, aby jich všude bylo dost, je zase příliš složité. A tak chytré hlavy vymyslely bikesharing. Jeho vznik umožnily právě chytré technologie.

Půjčení i vrácení bez obsluhy

Vzít si jízdní kolo ze stojanů, které jsou rozmístěné po celém městě, a zase jej vrátit, totiž můžete sami, není zapotřebí žádný personál.  V moderních bikesharingových systémech jsou kola u pevného stojanu zajištěna dálkově ovládaným 

zámkem s masivním lankem. Uživatel si kolo vyžádá buď v nedalekém automatu, nebo častěji prostřednictvím mobilní aplikace. Automatický systém vybraný zámek odemkne a kolo uvolní. Když už cyklista kolo nepotřebuje, zase ho stejným způsobem zamkne ke stojanu nebo jiné pevné konstrukci. Díky čidlu GPS zabudovanému v kole zná systém jeho aktuální polohu, případně ji v aplikaci ohlásí sám uživatel. Systém účtuje použití kola buď podle sjednaného tarifu (platíte třeba měsíční paušál), doby půjčení či délky ujeté trasy. Například česká ReKola chtějí při ročním předplatném 100 Kč měsíčně nebo za měsíční balíček 320 Kč. Při placení jednotlivých jízd je cena 24 Kč za první hodinu a 8 Kč za každých dalších 15 minut.

Propojení bikesharingu s mobilní aplikací dává smysl z několika důvodů. Uživatelé jsou zvyklí pomocí mobilu řešit všechno. Přitom je telefon relativně bezpečné zařízení, které se dokáže propojit s uživatelským účtem. Aplikace dovoluje nejen najít nejbližší dostupné kolo nebo stojan, do kterého jej můžete vrátit, ale také informuje provozovatele systému o poruchách, nedostatcích nebo nesprávně uzamknutých kolech.

K provozování bikesharingu tedy stačí několik základních věcí. Předně kola, vhodná do města. Za druhé, dálkově ovládané zámky nebo stojany s vestavěnými zámky. A do třetice systém s mobilní aplikací, který řídí zápůjčky a platby.

Ve stanicích nebo navolno?

Modelů provozu bikesharingu je několik. Na jedné straně může systém vyvinout a provozovat samo město, například prostřednictvím svého dopravního podniku. Tady ale hrozí určitá nepružnost – vždyť víme, státní sektor často funguje. Druhým extrémem je neregulované zasypání ulic města stovkami či tisícovkami kol navzájem si konkurujících firem. To je vidět v některých čínských městech. Nejlepším řešením se zdá být řízená spolupráce města a vybraného privátního poskytovatele bikesharingu.

Základ je vybrat model bikesharingu. Obecně jsou dva – stanicový, kdy k půjčování a vracení kol slouží speciální stojany, a bezstanicový, kdy je možné kolo uzamknout k libovolnému sloupu nebo zábradlí. Stanicový systém je dražší na vybudování a nejspíš se na začátku neobejde bez městských dotací. Rozmístění kol v něm ale zůstává pod kontrolou a nehrozí koncentrace na nevhodných místech. Uživatele však mírně omezuje v tom, že kolo musí vracet na konkrétní místo, které najdou v aplikaci.

Bezstanicový systém se bez investic do chytrých stojanů obejde, protože kola dovoluje nechat kdekoliv. Veřejný prostor ale může trpět odkládáním kol i na místa, kde překážejí. Jednoduše řečeno, kola se povalují všude možně a rozhodně to nepůsobí esteticky. Své o tom vědí v čínských městech, kde bikesharingové firmy v rámci konkurenčního boje přes noc navezly do ulic desítky tisíc jízdních kol.

Nastavení pravidel

Nejlepší proto je předem se domluvit s provozovateli bikesharingu na pravidlech. „Americký Seattle vydává od letošního června povolení jen tomu, kdo se zaváže dodržovat určitá pravidla. Řeší tak například dostatečně kvalitní technický stav nasazených kol nebo povinnost parkovat je tak, aby nepřekážela chodcům,“ říká Michal Šindelář z Nadace Partnerství, která kromě jiného řeší také problematiku udržitelné dopravy do zaměstnání. Spolupráce s provozovatelem bikesharingového systému také umožňuje lépe nastavit návaznost na ostatní druhy dopravy. Město si prostě poví, kde by některé stojany měly být.

V řadě měst je nezbytné investovat do cyklistické infrastruktury, jinak se zavedení bikesharingu mine účinkem. Pokud si obyvatelé sice kola půjčí, ale kvůli absenci cyklostezek, vyhrazených pruhů pro cyklisty, uzávěrkám či zákazům vjezdu je nebudou moci používat, systém se brzy zhroutí. Lidé namísto toho, aby se nebezpečně proplétali v provozu, nejspíš dají i nadále při cestách po městě přednost použití automobilu.

Na český trh bikesharingu vstupuje čínská firma Ofo, která v rámci konkurenčního boje s čínskou firmou Mobike zahltila některá čínská města tolika koly, že přes ně nebylo možno ani chodit. V Česku snad nic takového nehrozí. V rámci pilotního provozu nasadilo v Praze 7 Ofo 300 elektrokol, s úřady dalších městských částí vyjednává.

 

Má sdílení kol smysl jen pro velká města?

Nelze přesně říci, že by se bikesharing hodil jen pro města určité velikosti. I v malých městech může mít smysl, pokud je třeba takové město navštěvované turisty, kteří z něj mohou vyrážet na krátké cyklovýlety. Naopak v mnohých velkých městech nemá význam pokrývat bikesharingem všechny čtvrti. Třeba proto, že některé z nich jsou příliš kopcovité a klasická kola se v nich vůbec neuplatní. „Vždy je potřeba přemýšlet, jak bikesharing doplní systém veřejné hromadné dopravy, zda má například smysl umísťovat stojany poblíž vlakového nádraží, protože do města dojíždí hodně lidí za prací vlakem, nebo je lepší soustředit se na pokrytí centra,“ vysvětluje Šindelář. Orientační náklady na vybudování různých typů bikesharingu si můžete spočítat na webové kalkulačce na webu Bikesharing.cz.

V Česku si momentálně můžete sdílení kol vyzkoušet v Brně, Praze, Olomouci, Českých Budějovicích, Teplicích a na Kladně. Sezónně se sdílená kola objevují na festivalech (např. na MFF v Karlových Varech, Colours of Ostrava nebo Letní filmové škole v Uherském Hradišti). Kvůli nezájmu se bikesharing přestal využívat v Hradci Králové. Technicky vzato provozují bikesharing i České dráhy díky své síti cyklistických půjčoven.

 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama