Zdroj: iStockphoto

Dejme lidem všechna data, říká Ondřej Malý

HomepageStát chytře 7 a více min čtení

S Ondřejem Malým, koordinátorem digitální agendy ČR, jsme mluvili o kondici otevřených dat, čím se liší GDPR od směrnice o zbraních nebo jak v Česku zrychlit pokládání optických kabelů. A také o tom, jak se dívá na aktivity Michala Bláhy a neochotu jedné úřednice otevřít systém ARES. 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

S Ondřejem Malým, koordinátorem digitální agendy ČR, jsme mluvili o kondici otevřených dat, čím se liší GDPR od směrnice o zbraních nebo jak v Česku zrychlit pokládání optických kabelů. A také o tom, jak se dívá na aktivity Michala Bláhy a neochotu jedné úřednice otevřít systém ARES. 

V jaké kondici jsou česká otevřená data?

Myslím, že v dobré. Je to velká zásluha lidí z Ministerstva vnitra, jako třeba Michala Kubáně, kteří se o jejich kondici starají. Elán těchto lidí tváří v tvář státní správě, která k otevírání čehokoli není úplně přátelská, je obdivuhodný. Státní správa je ale také plná lidí, kteří fungují jako podrývači starých pořádků. Chtějí něco zlepšit, musíme je pouze najít a podpořit. To je i můj úkol. Poznat lidi, kteří dělají dobro, a dát jim co největší podporu.

Pro mě osobně jsou otevřená data spolu s registrem smluv jednou z priorit. Doteď to ale nebylo úplně politické téma. Doufám, že v nové konstelaci po volbách to bude lepší a otevřená data dostanou politické zastřešení. Jestli jsem se ve státní správě něco naučil, tak jednu věc: bez toho, aby se z něčeho stalo politikum, se přešlapuje na místě. Úředník se bojí cokoliv udělat. Je nutné, aby ministr, respektive vláda, jasně řekli, co chtějí. Vzhledem ke složení nové sněmovny by se toto mohlo stát s otevřenými daty.

Mimochodem, v září uzavřela odcházející vláda s automobilkami memorandum o budoucnosti automobilového průmyslu. Vedl jsem jednu ze skupin, která k memorandu připravovala akční plán. Na otevřená data se zde klade velký důraz, předpokládáme vytvoření věcného rámce zákona o otevřených datech. To, co se teď dělá jen díky několika nařízením vlády a nezměrnému elánu konkrétních lidí, by se mohlo institucionalizovat na úrovni zákona. A ten má daleko větší váhu než nařízení vlády.

Zmíněnému posunu odpovídá i studie Capgemimi, která říká, že za uplynulé dva roky se Česko v otevřených datech v rámci EU výrazně posunulo vpřed. Ve stejné studii se ale říká, že dopad otevřených dat je v ČR poměrně malý. Konkrétně uvádějí, že v ekonomice to je 50 %, v politice 25 % a v sociální oblasti nula. Čím to je?

Špatným měřením?

Související článek

Hanno Pevkur: nadchnout lidi pro e-Government není těžké, když máte vizi

Hanno Pevkur je šéf Reformní strany Estonska – země, která patří k hlavním tahounům digitalizace státní správy a e-governmentu, a to ve světovém měřítku. Čtyřicetiletý politik v minulosti zastával funkce ministra sociálních věcí, spravedlnosti a vnitra. O riziku elektronických voleb, o zavádění e-governmentu, i o tom, jestli elektronizace není pro starší lidi nepohodlná, jsme s ním mluvili na konferenci Digitální Česko. A byl to docela zážitek. Působí mladistvě a energicky, práce ho očividně baví a zároveň jí rozumí, evidentně umí lidi strhnout. Až si člověk posteskne, jak by se někdo takový hodil i v naší politice.

Můžeme to číst i tak, že sice máme otevřená data, ale jsou k ničemu.

Myslím, že nula ve společenské oblasti je úplný nesmysl. Jsou tu lidé, kteří s otevřenými daty dokážou neuvěřitelné věci. Třeba datová žurnalistika obecně a tým Českého rozhlasu. Když se díky datům otevře téma, celospolečenský dopad mít budou. Byl jsem porotcem v soutěži aplikací otevřených dat, kterou pořádal Fond Otakara Motejla, a potenciál společenské změny jsem cítil. Například aplikace Prázdné domy – kombinace dat od lidí, z katastru a městských úřadů. Bez velkého datasetu by nikdy nikdo nezjistil, jestli to je lokální nebo institucionální problém. Podobně porovnání dat z gamblingu a data o exekucích. V exekuci je přes 800 tisíc lidí. Kdyby 800 tisíc lidí mělo vážnou nemoc, všichni by se starali, co s tím. Je to jako epidemie, co se ale zatím neřeší. A když vidíme i díky otevřeným datům, kde je nejvíc lidí postižených a co je třeba hlavní vliv, můžeme navrhnout to nejlepší řešení.

Takže otevřená data jako zviditelňovač problémů?

Může být. Když jsme s dnešním předsedou ČTÚ Jaromírem Novákem tlačili na to, aby ČTÚ otevřel své datasety, tak se tehdejší předseda ptal: „A k čemu to těm lidem bude?“ Odpovídal jsem, že nevím. Prostě jim je dejme. Lidé mohou vzít data z různých úřadů a zkombinovat je. Kouzlo open dat je v tom, že přijdou na něco, na co by úředník nikdy nepřišel, protože jeho pohled je zaměřený na jeden resort nebo problematiku.

Slyšel jsem také názor, že bychom mohli být zahlceni daty. To je nesmysl. Neexistuje žádné zahlcení daty.

Na českém portálu, kde se datasety zveřejňují, jich je podle studie Capgemini zhruba 130 000. Na datovém portálu celé EU je cca 11 a půl tisíce datasetů. To je desetkrát méně.

Je otázka, co přesně je v kterém datasetu. Jen ČÚZK (Český úřad zeměměřický a katastrální) jich má přes sto dvacet tisíc, ale to je jen způsob, jakým data uveřejňují. Počet datasetů je podle mě irelevantní číslo. Důležité je, jaká data dostupná jsou a jaká ne. Jedna datová sada o jízdních řádech má pro veřejnost větší hodnotu než třeba dvacet seznamů objednávek z jednoho resortu.

Nemůže se v těch 130 000 datasetech člověk ztratit?

Lidé, kteří s daty umějí pracovat, se neztratí. Dokážou najít v šumu signál. Toho šumu může být hodně, ale při zveřejňování dat by stát neměl dělat selekci, měl by poslat ven všechno. Máme softwarové vybavení dostatečné na to, abychom se prokousali stovkami tisíc řádek datasetu. Nechme lidi, ať zjistí věci, které bychom nikdy zjistiti nedokázali.

Související článek

„Abyste mohl něco regulovat, musíte tomu rozumět“

Sedm let měl na starosti new business development v T-Mobile Česká republika, kde například rozjížděl mobilní platby, M2M služby a věnoval se dalším produktům a službám vyvíjeným s partnery. Před šesti lety se přesunul do Deutsche Telekom (DT) do Bonnu, kde se stejnými tématy zabýval v rámci celé Evropy. Od loňského podzimu si s sebou vzal internet věcí a big data do Detecon, dceřiné společnosti DT věnující se konzultačním službám (ano, modří již vědí: DEutsche TElekom CONsulting). V rámci toho se stará i o startupy. Ví, co přijde v nejbližší budoucnosti, a přemýšlí o té vzdálenější. Třeba o tom, co všechno je a není nutné regulovat. Zblízka vidí rozjezd chytrého města v Bonnu a říká, proč se ho povedlo rozjet za dva a půl roku. Vít Šoupal.

​​​​​​​Prvního ledna se bude podle nařízení vlády otevírat dalších 11 datasetů. Existuje přehled, v jakém stavu to zveřejňování je? Nemůže se stát, že se 1. ledna probudíme a zjistíme, že data nejsou otevřená?

Není co řešit. Nařízení vlády jednotlivé resorty zavazuje.

Reportují vám jednotlivé resorty průběh otevírání?

Ne. Na to máme Národního koordinátora pro otevřená data, který působí na Ministerstvu vnitra. Ten je schopný resortům poradit, jak na to. Já mu pomáhám s propagací. Leccos se z Úřadu vlády dělá snáz než z jiných úřadů a svoji funkci chápu tak, že propagace je její nedílnou součástí. Jsem rád, když mohu Michalu Kubáňovi pomoci ve vysvětlování, že otevřená data jsou důležitá problematika a že třeba existence registru smluv je pro společnost zásadní hodnota. Mám hlubokou víru, umocněnou veškerou mou minulou praxí, že otevřeností a transparentností dojdou stát a společnost mnohem dále než uzavíráním se, schováváním a zatemňováním.

Jak se díváte na aktivitu Michala Bláhy, který nabídl zpřístupnění ARESu v otevřených datech za korunu? Soukromník, který něco dělá za stát – je to z pohledu konzistence státní správy dobře, nebo špatně?

To je otázka… Je to vlastně docela smutné. Myslím si, že ARES by měl být publikovaný jako open data a neměly by se vymýšlet důvody, proč to nejde. Já jsem rád, že tu Michal je a poukazuje na ty absurdity, ale ve výsledku je to hrozná hanba, že to je nutné.

Státní moloch občas potřebuje nakopnout, aby se vzpamatoval. Budu rád, když to nakopnutí bude mít formu Michala Bláhy. V ideálním případě by si to ministr přečetl, zavolal si na kobereček náměstka, ten ředitele odboru, ten paní, co to tam páchá, a do druhého dne je jasný postup, jak do čtrnácti dnů zprocesovat, aby ARES publikoval dump, který si kdokoliv stáhne.

Připravili jste Open data wishlist. V tuhle chvíli tam je 67 námětů. Je to hodně, nebo málo?

Myslím, že tak akorát. Trochu jsme wishlist vyvěšený na našem webu propagovali na Twitteru, mluvil jsem o něm v rozhovorech. Nakonec se některé z těch věcí promítly i do nařízení vlády.

Jak s podněty pracujete dál? Dáváte autorům zpětnou vazbu?

Wishlist jsme publikovali u nás, ve spolupráci s Ministerstvem vnitra, Národním koordinátorem otevřených dat a Fondem Otakara Motejla. Požadavky předáváme koordinátorovi a on zařizuje jejich otevírání s jednotlivými resorty.

Ve spolupráci s týmem, který se o otevřená data stará, jsme chtěli, aby si vláda svým nařízením zavázala ministerstva a ústřední orgány státní správy – pokud tvoří nový nebo modernizují současný informační systém, měl by automaticky generovat otevřená data. Jasně, třeba od BIS asi nebudeme chtít, aby publikovala seznam agentů nebo konspiračních bytů.

Děje se to už někde ve světě? Nebo jsme průkopníci?

Je plno států, které jsou v téhle oblasti dál – Skandinávie, Británie, Nizozemí. Ale myslím, že patříme ke špičce. Je fajn, že nemusíme jen mluvit o tom, že někoho doháníme. Nejen v otevřených datech. Třeba v kyberbezpečnosti patří NUKIB (Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost) mezi nejlepší v Evropě. Byli jsme jedni z prvních, kteří implementovali evropskou směrnici NIS, a tým NUKIB letos vyhrál cvičení Locked Shield. Bohužel se o tom moc nemluví.

Proč?

Nevím. Ale je to hrozná škoda. Máme moderní úřad, na který můžeme být hrdí, jeho výkon je nezpochybnitelný, jeho lidi jezdí do evropských států říkat, jak se mají věci dělat. Možná i pro mě to je signál, že bych to měl víc akcentovat.

Velké téma, GDPR. Heuréka tvrdí, že v ČR je cca 36 000 e-shopů. Většina z nich je malých. GDPR jim přináší nepříjemné povinnosti navíc. Jakmile začne platit GDPR, zvednou se bariéry pro otevření e-shopu. Bylo opravdu nezbytné GDPR přijímat v situaci, kdy jsou firmy, které nedodržují ani současné zákony proti spamu?

My sami nejsme zvyklí chovat se k našim osobním datům jako k důležitému aktivu a firmy nejsou zvyklé chovat se k nim s náležitou úctou. Data zákazníků často přeprodávají dál. Když si člověk objedná něco z e-shopu, firmy to chápou jako pozvánku k tomu, aby mu mailovou schránku zaplavily obchodními nabídkami.

Není to postižitelné už podle současných zákonů?

Asi ano, ale firmy si z toho zjevně nic nedělají. Ve chvíli, kdy jsme mezi vyhlášením a platností, je pozdě přemýšlet o tom, jestli to je, či není dobře. Na tohle musí myslet stát a zainteresované skupiny dávno předtím. Když se připravuje evropská legislativa, není to tak, že na nás Brusel sešle apokalypsu. Máme řadu možností, jak se zapojit. Každé nová evropská legislativa se projednává v Poslanecké sněmovně a v Senátu. Každý poslanec a senátor má šanci se do toho zapojit. Dá se vést veřejná debata, stejně jako jsme vedli veřejnou debatu ke směrnici o zbraních.

O některých připravovaných nařízeních, jako je e-privacy nebo volný pohyb dat, se už diskuse vede a dostáváme informace o tom, jaký vliv to bude mít na podnikání. Jsem rád, protože je těžké vytvářet pozici k nějaké legislativě, když nevíš, jaký to bude mít dopad na byznys.

Spam je ale postižitelný i podle současných zákonů a neřeší se nijak důsledně. Bude GDPR vymáhané?

GDPR je evropské nařízení, přímo aplikované ve všech státech. Náš stát má za úkol jej do naší legislativy zapracovat. Jeho vymáhání je ale na nás. Zákonodárci si třeba řeknou, že nezávislý regulátor, v tomto případě UOOU (Úřad na ochranu osobních údajů), je důležitý. Ale to je politické rozhodnutí. I zástupci velkých podniků volají po tom, aby UOOU měl dost lidí na to, aby se s nároky GDPR dokázal vypořádat.

Související článek

Srini Gopalan: Digitalizace pomáhá úplně každému

Srini Gopalan vede evropskou divizi v Deutsche Telekom, tedy v nadnárodním koncernu, který mimo jiné provozuje síť T-Mobile. Na barcelonském veletrhu Mobile World Congress byl v jednom kole – stánek jeho společnosti byl vyhledávaným cílem návštěvníků, kteří si tu prohlíželi nejnovější domácí hračky, systémy pro chytrá města i záznam prvního videochatu z evropského letadla.

Proč to chtějí?

Podle mě říkají, že oni sami budou fungovat podle GDPR, a chtějí, aby dobře fungoval regulátor a na trhu byly rovné podmínky. Chtějí, aby z trhu zmizely firmy, které jsou v ochraně osobních údajů ekvivalentem takzvaných šmejdů v oblasti maloobchodního prodeje.

Je důležité, aby se starost o osobní data dostala v byznysovém uvažování firem z priority 47 do první desítky. Je nutná změna uvažování firem, ale ve chvíli, kdy ta změna myšlení proběhne, není až takový problém GDPR dodržovat.

Ještě jedno téma: v Česku je proti EU výrazně vyšší poměr bezdrátového připojení proti kabelu. Jak by se to mohlo změnit?

Řada domácností má díky bezdrátu kvalitní a levné připojení k internetu. Je ale pravda, že stát by měl podpořit internalizaci Česka kvalitním optickým připojením. Měli bychom se soustředit především na odbourávání nesmyslných bariér a byrokracie, které jsou s tím spojené. MPO (Ministerstvo průmyslu a obchodu) vytvořilo dokument s dlouhým názvem Akční plán k provedení nedotačních opatření k usnadnění výstavby sítí elektronických komunikací. V něm identifikovalo několik zbytečných problémů při výstavbě vysokorychlostní optické sítě a ty se budeme snažit odbourat. Typicky to jsou věcná břemena, která stát klade při vybudování sítí na vlastních pozemcích – týká se to Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, SŽDC (Správa železniční dopravní cesty) i dalších. Podpora by měla jít především skrz odbourávání bariér.

Druhá věc je vzdělávání a šíření povědomí. Bylo by dobré, aby starostové pochopili, že vysokorychlostní internet může jejich obci pomoci. Když starosta pochopí, že ve chvíli, kdy rozkopává silnici kvůli kanalizaci, měl by dát obecně ve známost, že taková akce probíhá a dá se při ní položit kabel, nebude ho zavedení kvalitního internetu vlastně nic stát. Lidi dostanou rychlé a spolehlivé připojení a ještě se jim zvýší hodnota nemovitosti. Optiku v Česku staví především malé regionální firmy. To nejsou nadnárodní firmy, ale soused, se kterým jdete večer do hospody.

Martin Kupka, starosta Líbeznic, vytvořil spolu s dalšími obcemi jejich místní akční skupiny memorandum, které říká, za jakých podmínek umožní v obcích operátorům výstavbu vysokorychlostního internetu. Bývalá rada Středočeského kraje vytvořila memorandum s výborem nezávislého ICT průmyslu o tom, jak stavět internet na území Středočeského kraje. Doufám, že memorandum zůstane v platnosti i s novou radou.

Jde o snadno replikovatelné iniciativy, které prakticky nic nestojí a přinesou dobro. Samozřejmě že zůstává hromada byrokracie, stavební povolení a další věci, které by se také měly zjednodušit.

Nechci, aby to znělo jako kritika starostů. Mají můj obdiv. Dělají toho spoustu, jen nevědí, jak jednoduché může být pomoci vybudování vysokorychlostního internetu. Naše role je edukační. Ukázat jim, jak na to, aby v oblasti internetu bylo líp.

 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama