David Gaydečka: V chytrých technologiích je budoucnost festivalů

Věci chytřerozhovor 7 a více min čtení

O chytré technice se v souvislosti s velkými hudebními festivaly hovoří trochu se smíšenými pocity. Na jednu stranu samozřejmě nabízí netušené možnosti, organizátoři ji ale stále sledují hodně obezřetně. Mají na starosti několik desítek tisíc lidí, kteří zaplatili spoustu peněz a chtějí si těch pár dnů hudby a zábavy nerušeně užít, takže rozhodně nestojí o žádné zbytečné zádrhele. A když technika začne zlobit, k zádrhelům dochází, což pocítili třeba návštěvníci loňského ročníku našeho největšího festivalu Colours of Ostrava.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

O chytré technice se v souvislosti s velkými hudebními festivaly hovoří trochu se smíšenými pocity. Na jednu stranu samozřejmě nabízí netušené možnosti, organizátoři ji ale stále sledují hodně obezřetně. Mají na starosti několik desítek tisíc lidí, kteří zaplatili spoustu peněz a chtějí si těch pár dnů hudby a zábavy nerušeně užít, takže rozhodně nestojí o žádné zbytečné zádrhele. A když technika začne zlobit, k zádrhelům dochází, což pocítili třeba návštěvníci loňského ročníku našeho největšího festivalu Colours of Ostrava.

Ovšem David Gaydečka, známá postava pražské hudební scény a šéf festivalů Metronome a United Islands of Prague, je v tomto ohledu mnohem optimističtější. „Podle mě je v chytré technologii budoucnost festivalových zážitků. Základem je náramek s čipem, jaký se dneska používá ke všem možným účelům – v supermarketech, na lanovkách při lyžování a tak. Takže je levný a široce dostupný. A umožňuje spoustu věcí, třeba odměňovat diváky za věrnost. Když někdo chodí na festival každý rok, může mít třeba nižší ceny u barů. Kdo nám během roku pomáhá jako dobrovolník, dostane nějaké bonusy, totéž se může týkat zaměstnanců našich obchodních partnerů. Kdo vyhraje v soutěži tričko, může si ho s čipem vyzvednout u stánku. Jediný náramek tak zastoupí spoustu funkcí, které se v offline provozu řeší poměrně složitě.“

Je to opravdu takový rozdíl? Tohle všechno se přece dá ošetřit pomocí voucherů, různých papírových propustek a tak…

To sice dá, ale je s tím spousta práce – nejspíš si neumíš představit, jak je to těžké, když máš  na festivalu patnáct nebo dvacet tisíc lidí a mnoho z nich spadá do několika takovýchhle kategorií. Když chceme rozdělit diváky na věrné, kteří chodí na festival od prvního roku a my bychom jim chtěli pivo prodávat dejme tomu za čtyřicet devět korun, a ty ostatní s cenou třeba pětapadesát, je to v podstatě neřešitelný problém. Dokonce si myslím, že kdybychom ceníky otevřeně napsali, způsobíme tím dost zlé krve a možná taky podnítíme leckoho k nějakým nepoctivostem. A my opravdu nemůžeme neustále kontrolovat třeba jednotlivé bary a sledovat, kolik inkasují za pití.

Máš s tím už nějaké praktické zkušenosti? Pokud mě paměť neklame, loni ještě tyhle technologie na Metronomu nefungovaly.

Nějaké zkušenosti už jsme nasbírali. Paměť   sice neklame, ale loni jsme podobnou techniku na malém vzorku návštěvníků na Metronomu testovali. Šlo o technologii firmy Intellitix, kterou provozuje Serge Grimaux, zakladatel Ticketpro. S  malým vzorkem jsme neměli žádné problémy, takže jsme se rozhodli, že letos tuto technologii zavedeme ve velkém.

Takže nás čeká regulérní chytrý Metronome?

Ano! Všichni návštěvníci dostanou při příchodu čip, který bude mít celou řadu funkcí. Například bude fungovat jako propustka do různých zón, podle toho, jaké si kdo koupí vstupenky – máme třeba cenově odlišené zóny na stání a sezení. A hlavně letos bude celý festival zcela bezhotovostní, čipem se bude platit v barech i ve stáncích. A v areálu budou umístěny dobíjecí stanice, kde si lidé budou moci navýšit kredit na čipu v případě, že ten dosavadní utratí.

Jak dobíjení bude probíhat v praxi?

Libovolnou platební kartou, prostřednictvím mobilní služby typu MasterPass nebo hotově. Stanice budou mít normální lidskou obsluhu, takže když si budeš chtít dobít hotově, podáš do okénka peníze, slečna nebo pán pípne čtečkou na čip a je to.

Pilotní vzorek na loňském Metronomu asi jako příprava nestačil. Jak jste se na tuto poměrně zásadní změnu chystali?

Na školeních a seminářích, které pořádá zmíněný Serge Grimaux. A bylo to skvělé, dozvěděli jsme se tam spoustu věcí, které by nás dřív nejspíš nenapadly. Vysvětloval nám třeba, že existuje několik důležitých uzlových bodů, kde se s čipy pracuje ve velkém najednou – u vstupní brány, bezpečnostní kontroly, v místech, kam mají přístup jen diváci s určitým typem vstupenek, a tak. Pak jsou další místa, která nejsou tak frekventovaná, třeba dobíjecí stanice. Na všech místech trvá úkon nějakou dobu, to se dá změřit přesně na vteřiny. A když toto pořadatel nezohlední a vyčlení na jednotlivé úkony stejný počet lidí nebo automatických turniketů, najednou vznikne trychtýř a začne docházet k prostojům. Tam, kde je delší doba zpracování, je nutné nasadit lidí nebo techniky víc.

Související článek

Filip Marek z T-Mobile: Analýzu na základě big dat zpracujeme do týdne

Big data. Výraz, který se objevuje stále častěji. Jenže většina lidí pořád tápe v tom, co si pod ním má představit. Obcím mohou sloužit k lepšímu plánování dopravy, pořadatelům kulturních akcí k jejich plánování a organizaci, provozovatelům internetových obchodů k vytvoření efektivnější nabídky – alespoň podle Filipa Marka, který s nimi každodenně pracuje v T-Mobile. To je ale jen špička ledovce.

To byla příčina loňských problémů na Colours of Ostrava, kde diváci čekali na vstup desítky minut?

Já to nevím přesně a hrozně se mi nechce kolegy z Colours kritizovat, přece jenom s tím systémem začínali a první kroky vždycky hodně bolí. Ale klidně to mohla být ta příčina. Zároveň si myslím, že v onom případě byli hodně na vině i samotní diváci – prostě jich přišla obrovská spousta naráz, nenechali si dostatečnou časovou rezervu a v takovém případě nepomůže žádná technika ani tisíc pořadatelů, prostě ta zácpa vznikne. V Ostravě s tím organizátoři navíc asi úplně nepočítali.

Je pravda, že s tím člověk musí počítat i na normálních koncertech, nejen na festivalech. Třeba nedávno na Rogera Waterse trval průnik do O2 areny dobrou hodinu, a pokud někdo přišel na čas, neměl šanci stihnout začátek.

Přesně. Na Západě už s tím lidi počítají, hlavně u velkých festivalů jako Primavera a tak. Všem je jasné, že je to jako na letišti, nemůžete přijít na poslední chvíli. Jde o bezpečnost, a pokud se má garantovat, chce to trochu času. U nás bych všem radil přijít aspoň hodinu před koncertem, který chcete stihnout od začátku. A když tohle diváci udělají, nebudou u vchodu vznikat „špunty“ a všichni budou spokojeni. Ale jak jsem říkal, i pořadatel by se měl připravit a posílit kontrolní body tam, kde je to zapotřebí.

Při tomto počtu lidí už jde vlastně o modelování organických systémů na základě velkých dat. Jakým způsobem se modely vytvářejí?

Je fakt, že letos musíme ještě pracovat s odhady a čísly, která známe z loňska. Přesných dat je celkem málo. Známe zaplněnost areálu v různou dobu, odpoledne, večer a v noci. Známe celkové počty zákazníků v jednotlivých dnech a také tržby v jednotlivých segmentech zboží, z čehož se dají vyvodit i jisté vzorce chování návštěvníků. Ale přesná data budeme mít až po letošním ročníku, kdy poprvé použijeme chytrou technologii. Pak budeme přesně vědět, kdy kudy procházelo kolik lidí, ve kterých zónách to žilo víc a ve kterých méně, a další rok budeme festival moci zase o hodně vylepšit. Ono to působí trochu jako z Orwella, že si zjistíte podrobná data o pohybu lidí a pak jim leccos nastavíte na míru, ale podle mě to celý zážitek opravdu výrazně zlepší.

Zdroj: iStockphoto.com

Nenapadlo tě někdy využít k tomuhle účelu big data, která nabízejí mobilní operátoři? Je to běžná komerční služba, včetně zpracování. Mobil má v kapse každý a vy tak můžete zjistit, kde a kdy se lidé pohybují úplně stejně jako z čipových náramků.

Jistě. Na Metronomu to ani dosud nebylo úplně nutné – až na výjimky jsou všichni návštěvníci platící, takže základní hrubá data máme k dispozici zdarma, a jak říkám, letos už budeme mít i ta podrobná. Ale pak děláme United Islands, což je akce se vstupem zdarma, kde vůbec netušíte, kolik je tam lidí a kde jsou. A právě proto už několik let spolupracujeme s firmou CE-Traffic, která bere velká data od všech tří operátorů a přesně tyto výstupy vytváří. Dostali jsme tak kompletní analýzu, až jsme se divili, co všechno se dá zjistit.

Řekl bys, že technika jednoznačně pomáhá eliminovat chyby lidského faktoru, a tudíž bude dobře, když toho na podobných akcích bude za čas fungovat co možná nejvíc automaticky? Nebo je dobré oba přístupy nějak kombinovat?

Já technice zase tak slepě nevěřím, podle mě na ni musejí dohlížet živí lidé. Třeba na rozdělování návštěvníků do různých zón podle typu vstupenky nemáme turnikety – na uzlových bodech bude stát normální služba, která akorát po pípnutí čipu uvidí zelené nebo červené světlo, a tudíž bude vědět, zda má daného člověka pustit, nebo mu ve vstupu zabránit. Úplně ve stejném duchu se k tomu staví lidé z Intellitixu, takto nás to učili. Technika je skvělý sluha, u toho bych to zatím nechal. Čip se může rozbít, člověk ho může ztratit a to automat nevyřeší, tady je zapotřebí lidský přístup.

Zdroj: archiv redakce

Existují na světě festivaly, které jsou k moderní technice vysloveně vstřícné a fanoušci si na nich těchto vymožeností užijí víc než jinde?

Třeba Coachella, ta používá už nějakou dobu stejnou technologii, jakou my momentálně zavádíme. Nebo Burning Man, ti také spolupracují s Intellitixem. A taky South by Southwest v Texasu, to je multimediální akce s hudbou, filmy, přednáškami a tak, trochu se v tom podobá našim Colours of Ostrava. A v Česku jsou docela daleko na Let It Roll a taky na Brutal Assault, což je specializovaná záležitost pro metalisty. To je jeden z nejlépe zorganizovaných festivalů, jaký jsem viděl.

Moderní technologie tě v souvislosti s festivaly očividně hodně zajímá. Napadá , kam by se mohla posunout do budoucna, co dalšího by návštěvníkům mohla nabídnout? Mě třeba na festivalech vždycky trápí, že i kdybych se rozkrájel, nestihnu všechno. Scén je hodně a člověku vždy něco uteče. Tak si říkám, že by nebyla špatná nějaká aplikace, která by po omezenou dobu – třeba týden po festivalu – umožnila lidem ze záznamu v profesionální kvalitě zhlédnout to, co neviděli v reálu. Je mi jasné, že by to znamenalo spoustu vyjednávání s agenturami a muzikanty a muselo by se to dalekosáhle technicky ošetřit, aby toho nebyl hned plný YouTube, ale to by snad šlo a bylo by to skvělé.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama