Zdroj: iStockphoto

Co nás čeká s mikročipem pod kůží?

HomepageStát chytře 5 min čtení

Zbraně, které bude moci použít jen jejich majitel, náhrada klíčů od auta i domu, zdravotní dokumentace dostupná kdekoliv během sekundy… Jaký bude svět s čipem v těle? Pokud se lidé začnou čipovat jako domácí zvířata, může nám to v lecčem usnadnit život. Na druhou stranu to má i své nevýhody – a nemusí jít zrovna o orwellovské katastrofické představy, kterými nás krmí autoři konspiračních webů.

O tom, že lze pod kůži implantovat mikročip s nejrůznějšími údaji, vědí všichni majitelé psů – čtyřnozí mazlíčci se takto označují běžně. Navíc od roku 2020 to bude u psů povinné. Ke zjištění informací uložených v čipu pak k tělu zvířete stačí přiložit RFID čtečku a hned se zobrazí nejrůznější údaje. V případě psů obvykle ty, které objasňují identitu zvířete a jeho majitele. Nabízí se otázka: proč by něco podobného nemohli mít i lidé? Dala by se tak eliminovat povinnost nosit u sebe třeba občanský průkaz nebo pas. To je samozřejmě pravda, možností využití je ovšem mnohem víc.

„(Mikro)čipování“ lidí je námětem nejrůznějších diskusí už dlouho. Značnou část veřejné debaty si ovšem bohužel přivlastnili milovníci konspiračních a katastrofických teorií, podle nichž jsou čipy součástí plánů na snadné ovládnutí lidstva. Sice není úplně jasné, jak by to technicky mělo probíhat, přesto představa čipů pod kůží budí takové emoce, že pokusy o racionální diskusi na sociálních sítích často končí beznadějně už po několika minutách. Ale konspirace stranou, co mohou mikročipy pod lidskou kůží přinést? A jaké jsou naopak jejich nedostatky?

Občanka i zdravotní karta

Problematikou využití čipů na lidské populaci zabývá například nizozemský odborník na současné i budoucí technologie Richard van Hooijdonk. Podle něj je nejjednodušší využití nabíledni – v RFID čipu pod kůží se mohou bez problémů skrývat veškeré informace, které nyní nosíme v peněžence či kabelce na nejrůznějších průkazech, rovněž vybavených nějakým čipem. Nahradí tudíž nejen zmíněný občanský průkaz či pas, ale i průkazku na veřejnou dopravu, legitimaci do knihovny, nejrůznější vstupní karty, permanentku do posilovny či do kina – stačí sjednotit technologii a formát dat a můžeme nechat peněženku doma. Ztráta či krádež čipu nehrozí.

Velké možnosti se při případném využití čipů otevírají i ve zdravotnictví. „RFID čip může hrát velkou roli v krizových situacích, kdy je zapotřebí okamžitý přístup ke zdravotním informacím – často může jít doslova o otázku života a smrti,“ uvádí van Hooijdonk. Z čipu lze během vteřiny vyčíst krevní skupinu, údaje o alergiích a celou řadu dalších potřebných informací.

Zdravotnické využití ovšem nekončí u „karty pod kůží“. Futurolog Andrew Brown na serveru FreeCodeCamp píše, že ročně dochází až k 28 tisícům případů záměny novorozených dětí v porodnicích. A právě čipy by tomu měly zamezit. Představa čipování novorozenců je pochopitelně dost divoká, nejspíš by se kvůli tomu musela vynalézt miniaturnější zařízení než dnes, ale za úvahu to jistě stojí.

Proti únosu i zneužití zbraní

Další skupina, která by čipy rozhodně uvítala, by byli kriminalisté. Specialisté na bezpečnost se shodují, že v případě únosu hrají roli především první čtyři hodiny bezprostředně po činu. Po této době šance na nalezení oběti rapidně klesá. A právě elektronika v podobě čipu by mohla vést k dodržení této časové lhůty. V podstatě totéž platí i o dětech či starých lidech, kteří se občas ztrácejí, aniž by v tom bylo jakékoli cizí zavinění nebo zlý úmysl.

Čipy lze nepochybně využít i pro ověření osobní identity při zacházení s nejrůznějšími předměty, které patří do ruky jen svému majiteli. Nemusí jít jen o nevinné dálkové ovladače k televizi nebo termostaty, ale třeba i o zbraně. Ostatně firmy Smith and Wesson i Browning podle van Hooijdonka už vyvinuly systémy, díky nimž pistole těchto značek nemůže použít nikdo jiný než právě majitel.

Jaká je cena soukromí?

Využití mikročipů v sobě pochopitelně skrývá i řadu nevýhod a hrozeb. Tou nejzjevnější je (další) ztráta soukromí. Samozřejmě je dobré nejezdit načerno tramvají a v autě nepřekračovat povolenou rychlost, ale čas od času to uděláme všichni – a když to čip pod kůží zaznamená, můžeme mít automaticky problém. Z tohoto důvodu lze čekat před případným zavedením nové technologie dost náročnou veřejnou debatu.

A von Hooijdonk zmiňuje i zdravotní riziko. Čipy se podle něj v těle mohou začít pohybovat, což může znamenat celou řadu potíží, „Může dojít k elektrickému výboji, k nepřátelské reakci tkáně nebo třeba k problémům při vyšetření, například na magnetické rezonanci nebo při použití defibrilátoru,“ vyjmenovává.

Mikročipy v praxi

Čipy pod lidskou kůží už nejsou sci-fi. Loni se začaly používat například v Austrálii. Server Global Research popisuje případ Shanti Korporaalové ze Sydney, která si do ruky nechala implantovat hned dva, takže ve výsledku nepotřebuje klíče od auta ani od kanceláře. Nová technologie ji údajně uchvátila a chystá se ji dále rozvíjet.

Další zemí čipům zaslíbenou je Švédsko. Hope Reeseová popisuje na serveru TechRepublic případ „biohackera“ Hannese Sjöblada, který také žije s mikročipem. Podle něj se jedná o pasivní čipy první generace, „chytré asi jako klíčenka“. V současnosti nemají vestavěný zdroj energie a nemohou sloužit třeba k lokalizaci, což znamená, že je nelze využít třeba k hledání zmizelých. Sjöblad vidí jejich potenciál v blízké budoucnosti opět hlavně ve zdravotnictví. Mohou nahradit dnes tolik populární fitness náramky a pomocí senzorů monitorovat nejen kroky a srdeční činnost, ale třeba i krevní cukr a další podobné hodnoty.

Prohlédněte si video, ve kterém líčí své zkušenosti z života s čipem.

Reklama