Pirát Profant: Kolik posledních ministrů vnitra vědělo, že pečují o e-government?

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

Jaký je skutečný stav českého e-governmentu, o tom poslanec Pirátů Ondřej Profant mluvil v první části našeho rozhovoru.  V jeho pokračování hovoří například o tom, jak očekává, že se e-government bude vyvíjet během současného volebního období. Říká i to, proč se Andreji Babišovi nepovedl systém EET a proč obce a úřady zbytečně platí za předražená softwarová řešení, která navíc často neodpovídají současným potřebám. 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Jaký je skutečný stav českého e-governmentu, o tom poslanec Pirátů Ondřej Profant mluvil v první části našeho rozhovoru.  V jeho pokračování hovoří například o tom, jak očekává, že se e-government bude vyvíjet během současného volebního období. Říká i to, proč se Andreji Babišovi nepovedl systém EET a proč obce a úřady zbytečně platí za předražená softwarová řešení, která navíc často neodpovídají současným potřebám. 

„Měli bychom se začít otevírat open source řešením, třeba metodickou podporou. Můžeme pomoci institucím psát veřejné zakázky tak, aby v nich open source vůbec mohl figurovat. Některé o něj stojí, jiné nejeví zájem. Velkým tématem jsou i otevřená data,“ říká mladý poslanec.

Otevřená data už dnes řeší zákon, ne?

Jistě, zákon vysvětluje, co to je a že jde o dobrou věc. A také existuje nařízení vlády, kde se definuje několik povinných datových sad a stanoví se lhůty pro jejich otevření. Třeba jízdní řády se měly otevírat letos v lednu. Ale v praxi je to pořád těžký boj. Ano, něco se povedlo a je to velký úspěch. Ale z pohledu dalekosáhlejší vize to uspokojivé není vůbec.

Současné zákony jsou výsledkem práce Sobotkovy vlády?

Ano, konkrétně ministerstva vnitra. Ale myslím, že expremiér Sobotka v tom byl nějak angažován i osobně.

Koneckonců samotné ministerstvo vnitra, do jehož působnosti otevřená data spadají, žádná otevřená data nemá.

Neplatí, že když se vytváří nový informační systém státní správy, výsledky musí být k dispozici jako otevřená data?

Tak to podle mě mají některé resorty, občas to požaduje Útvar hlavního architekta, ale zatím to nemá obecnou zákonnou platnost. Koneckonců samotné ministerstvo vnitra, do jehož působnosti otevřená data spadají, žádná otevřená data nemá. To samo o lecčem svědčí.

Související článek

Pirát Profant: Kdyby Babiš uměl používat aspoň e-mail, možná by pochopil, co je dobré zavést

Česko potřebuje funkční e-government. Slyšíme to ze všech stran. A to i z úst premiéra Andreje Babiše, jeho hnutí i členů nové vlády. Povede se to někdy? Budeme vůbec někdy moct podávat daňové přiznání pohodlně z domova během pár kliknutí? Dočkáme se systému, kdy kterýkoliv lékař koukne do počítače a zjistí o pacientovi vše, čím si zatím prošel a jaké léky užívá? Přestanou někdy státní úřady utrácet miliardy korun za nespolupracující IT systémy? Jaký je vlastně skutečný stav e-governmentu v Česku? Tomuto tématu se se dlouhodobě věnuje poslanec Pirátů Ondřej Profant.

Co popisujete, je tuším jeden z bodů programového prohlášení vlády. Je-li tedy tohle prohlášení poctivé, měla by k tomu vláda směřovat, ale zatím se to neděje. Jenže ministerstvo vnitra naopak svou nezodpovědností způsobilo, že v současnosti není k dispozici Národní katalog otevřených dat. Ten přitom fungoval, ale oni ho jednou špatnou veřejnou zakázkou rozbili. Nespecifikovali, jak ho chtějí upravit, a takhle to dopadlo.

Ministerstvo místo vylepšení implementovalo software, který ho shodil?

Přesně tak, už je nefunkční pár měsíců. Z toho jsou dobře vidět priority. Ale ono je to jasné, stačí se podívat na posledních pár ministrů vnitra. Kolik z nich podle vás vůbec vědělo, že mají v gesci něco jako e-government? Někteří to aspoň neblokovali, ale to nestačí, na úřadech musíte být aktivní. Na ministerstvu vnitra panuje tvrdá hierarchie, což někdy není na škodu, třeba u správních řízení. Ale zároveň to brzdí iniciativu, takže ministerstvo je pravý opak inovativního startupu. Někdo tam může mít dobrou myšlenku, a dokonce i schopnost ji realizovat, ale to vůbec neznamená, že se tak skutečně stane.

Pojďme se ještě vrátit k open source řešením. Proč je to vlastně přínos pro stát? V čem spočívá jejich hodnota? Třeba v Mnichově přechod na open source vyzkoušeli a nedávno se zase vrátili zpět k uzavřenému systému…           

Související článek

Dejme lidem všechna data, říká Ondřej Malý

S Ondřejem Malým, koordinátorem digitální agendy ČR, jsme mluvili o kondici otevřených dat, čím se liší GDPR od směrnice o zbraních nebo jak v Česku zrychlit pokládání optických kabelů. A také o tom, jak se dívá na aktivity Michala Bláhy a neochotu jedné úřednice otevřít systém ARES. 

Pokud jde o Mnichov, je to jednoduché – vracejí se z toho důvodu, že při přechodu na open source zkazili všechno, co mohli. Vymysleli si vlastní linuxovou distribuci, která byla zoufale neaktuální, a celý software byl tudíž prakticky nepoužitelný. Prokazatelně tím ušetřili náklady, ale když používáte starý Open Office, musíte počítat s tím, že zkrátka nemá stejné funkce jako současné programy, ideálně Libre Office. To byl v Mnichově hlavní problém – mluvil jsem s lidmi, kteří na tom pracovali, a doteď jsem nepochopil, proč k tomu došlo. Jednou z největších předností open source řešení je přece jejich soustavná evoluce. Což je ve veřejné správě skvělé – ta nestojí o revoluční řešení. Lidé ve veřejné správě nechtějí nové ikony nebo nedej bože nové uživatelské rozhraní. Chtějí, aby se funkce postupně nenápadně vylepšovaly, což právě open source umožňuje. Ovšem to pořád není hlavní výhoda, ty jsou tři – náklady, jednotnost a bezpečnost. Náklady a jednotnost souvisí s možnostmi synergie veřejných institucí.

Dá se to říct srozumitelněji?

Máme šest a půl tisíce obcí, rozdělených do několika úrovní. Obce třetí kategorie – těch je pár stovek – všechny dělají stejnou agendu. Třeba vydávají řidičské průkazy. Právě pro ně můžeme udělat jeden software nebo třeba tři, aby si mohly vybrat. I tak bude celý proces výrazně jednotnější než dnes a navíc se dá i centrálně vylepšovat. Jenže dnes si každá obec řeší záležitosti po svém – některé na papíře, jiné si nechávají vyrobit vlastní software na zakázku. Chybí v tom systém. A když dojde k problému, starostové se vymlouvají, že je jejich software zapomněl upozornit. My jim řekneme, aby to napravili, což vede k tomu, že vypíší veřejnou zakázku na opravu softwaru. A to samozřejmě není moc efektivní způsob.        

My pro státní správu nehledáme progresivní software, nepotřebujeme novou funkcionalitu každý den.

A co bezpečnost?

Tam je to zcela jasné – potýkám se s vendor lock-inem, s nímž bývá spojen i únik informací. Třeba se stalo, že firma dodávající software pro zadávání veřejných zakázek přímo v tomto softwaru soutěžila veřejné zakázky. Tím pádem měla možnost podívat se do obálek dřív než ostatní, takže mohli měnit svoji nabídku. My přitom pro státní správu nehledáme progresivní software, nepotřebujeme novou funkcionalitu každý den. Potřebujeme, aby to zvládlo potřebné procesy, aby se celý systém dal auditovat, aby byl pořádně zabezpečený. Tyhle požadavky většinou open source bez potíží plní – stačí se podívat na velké komerční open source systémy typu Red Hat Linux, Suse Linux a podobně. Jenže výrobci těchto velkých systémů bývají zaměřeni spíš na bankovní sektor a nemívají zrovna aktivní obchodní zastoupení, které by vyhledávalo veřejné zakázky. Pro ně jsou příliš malé a ty velké zase nejsou moc férové. To je případ EET, pro nějž byla vypsaná otevřená soutěž a následně byla zrušená. Ovšem když chce nějaká obce pouhé dva servery, pro firmy typu Red Hat to není zajímavé.        

Pořád se bavíme o problémech, s nimiž se česká státní správa v oblasti digitalizace potýká. Vrátíme se teď k předchozí otázce: kdyby se tyto problémy do konce volebního období za tři a půl roku povedlo vyřešit, byl byste spokojený?

Kdyby se povedlo zavést otevřená data a využívat open source systémy, kdybychom začali naplno využívat existující základní infrastrukturu, pak bych byl v podstatě spokojený. Ještě je důležité, aby software vznikal přímo pro klienty a aby agenda, která se digitálně tváří, opravdu digitální byla. To jsou podle mě reálné cíle. Samozřejmě bych si toho uměl představit víc, ale čas je omezený, něco trvá dlouho a nestihneme to. Nicméně uvedené cíle lze splnit prakticky hned.

Dejme tomu, že se vaše základní představa splní. Dosáhne digitalizace v tu chvíli už té úrovně, na které si široká veřejnost uvědomí, že se jedná o dobrou a užitečnou věc?

Jsem přesvědčený, že za tři a půl roku už bude jen minimum lidí, kteří by si přínos digitalizace neuvědomovali. Množství agend, které se budou běžně vyřizovat elektronicky, bude opravdu přesvědčivé. Nakupování přes internet už je standardem málem i u seniorů. Tím pádem se opravdu rychle blížíme k hranici, za níž lidé začnou vyžadovat digitální služby i v oblastech, kde zatím nejsou.

Je zcela viditelné, že premiér je velmi rozpolcen mezi své PR sliby a realitu vázanou úplně jinými zájmy a známostmi.

Podle vás nálada ve společnosti během tohoto volebního období dosáhne hranice, kdy i lidem typu pana premiéra bude skutečně stát za to digitalizaci reálně podporovat, ne o tom jen mluvit?

Problém je v tom, že premiérův PR tým sice pozorně poslouchá, co lidé chtějí, ale podle mě je zcela viditelné, že premiér je velmi rozpolcen mezi své PR sliby a realitu vázanou úplně jinými zájmy a známostmi.

Ale chce-li Andrej Babiš i nadále vyhrávat volby, musí své PR specialisty poslouchat. A pokud široká veřejnost bude elektronizaci skutečně podporovat…

Související článek

Udělá z nás Portál občana digitální národ?

Osmého července se měla zatřást zem. Ministerstvo vnitra spustilo Portál občana – velkolepý projekt, který má zásadním způsobem změnit komunikaci lidí s úřady. Z nevábných chodeb úředních budov a od přepážek s dělícím sklem ji totiž převede do on-line světa. Alespoň tak nějak vypadá ideální představa.

U něj je problém, že málokdy vidí problém z více stran. Když vymýšleli EET, určitě to bral jako dobrý nástroj pro lepší výběr daní. Budiž, ale mám mu za zlé, že u toho nemyslel na klienty, což by měl z byznysu umět. A pak najednou přišel s tím, že nejlepší bude, když celý systém dostane na starost bez jakéhokoli výběrového řízení firma IBM. Podle mě je to totéž s e-neschopenkou a dalšími projekty. Vláda to tak ani třeba původně neplánuje, ale velcí hráči si zkrátka přijdou vymoci své zájmy.       

A právě proto se ptáme, jestli podle vás ještě v tomto volebním období stoupne tlak veřejnosti na vylepšení situace do té míry, že tomu Andrej Babiš bude muset naslouchat.

Ano, bude se to posouvat, ale pořád to bude drahé, protože základ – navázání na konkrétní dodavatele – se úplně nezmění, tohle veřejnost tolik neovlivní. Ale posun přijde, mimo jiné i díky evropské legislativě. Tady v Česku se toho moc neděje, ale v Evropě se chystá zákon o jednotné evropské identitě neboli eIDAS, což je ohromný krok vpřed. Ale i u nás už máme  elektronické občanské průkazy pro všechny. A až na podzim nastoupí eIDAS, budou mít všichni chtě nechtě identitu, ať už bude převzatá z banky, nebo z elektronické občanky, či z nějakého jiného identifikačního prostředku, třeba z datové schránky. Dnes je objem datových schránek minimální, ale až se do tohohle systému zapojí velké banky a elektronické občanky, skokově se to změní. Lidé, kteří o ničem podobném dosud neuvažovali, najednou zjistí, že mají doma vše potřebné k tomu, aby se do systému zapojili a mohli elektronicky podat třeba daňové přiznání. I když nemají datovou schránku.

Proč je vlastně datových schránek tak málo?

Mimo jiné proti nim byla vedená negativní kampaň, což je dost smutné. Třeba tolik medializované útoky na fikci doručení, která přitom existuje i v listinné podobě, byly úplně zbytečné. Ale i technická implementace datových schránek měla své mouchy, třeba posílání notifikací. Důvodů bylo víc a společně projekt hodně zbrzdily. Takže se nepodávají elektronicky ani ta daňová přiznání, která už jsou normálně v provozu.

Naštěstí se možnosti rozšiřují – už dnes máme e-Recept, nově se bude zavádět lékový záznam, takže se každý bude moci podívat, jaký lék bral před rokem a zda mu pomohl, nebo ne. Toto jsou věci, které si normálně nikdo nepamatuje a teď je budeme mít před očima. A na podzim přijde nový Portál občana.

Na Portál občana se každý bude moci přihlásit pomocí občanky nebo bankovního účtu.

Portál občana už je v provozu, ne?

Už funguje, ale naplno se tento systém bude prezentovat až na podzim. Už teď ale máme ukázky a bude to opravdu přínosné, je tam třeba výpis z katastru nemovitostí. To je ohromně užitečná věc, na tom se shodnou asi všichni. A tyto služby budou postupně přibývat – zanedlouho se Portál občana rozšíří třeba o výpis z důchodových listů. O něj se můžete přihlásit už dnes, když máte datovou schránku, ale zanedlouho už ji nebudete potřebovat. Na Portál občana se každý bude moci přihlásit pomocí občanky nebo bankovního účtu, tedy pomocí něčeho, co má každý doma, žádné chození na poštu – to není hodné jedenadvacátého století. A pak budete mít po ruce spoustu cenných informací a dokumentů – kromě výše jmenovaných ještě třeba výpis z rejstříku trestů, aktuální stav bodů na řidičském průkazu, formuláře pro elektronické daňové přiznání apod.

To konečně zní jako něco, co by lidi mělo přesvědčit.

Související článek

eObčanku si od začátku července pořídilo už 12 000 lidí

Úřady od začátku července vydaly téměř dvanáct tisíc nových eObčanek. Více než třetina lidí si podle informací ministerstva vnitra rovnou aktivovala elektronický čip.

A má to ještě další, ne tak viditelné výhody. Celý systém využívá velmi vydařenou základní infrastrukturu, a díky tomu by se ji mohly naučit konečně používat třeba i obce, o čemž už jsme mluvili. Na obce je dnes přenesená spousta působností, ale přitom téměř žádné z nich základní infrastrukturu nepoužívají. Třeba jsem ještě neviděl obec, která by mě nechala přihlásit se přes datovou schránku a něco si vyřídit. Přitom je to úplně jednoduché – přihlásím se, vyplním jakýkoli formulář a pošlu jim ho. Ano, zatím je datových schránek málo, ale až je zastřeší eIDAS a propojí je s dalšími systémy identifikace, tak se z nich najednou stane obrovský systém se spoustou uživatelů. A prakticky každý se bude moci přihlásit. Mimochodem je skvělé, že banky i další velké subjekty jeví ochotu jít rovnou do nejvyšší úrovně identity, kde je funkcí opravdu hodně. Měli jsme trochu strach, že zatím zůstanou při zdi u nějaké minimální úrovně, na níž nepůjde skoro nic vyřídit.

Může být tedy zavedení eIDAS a Portálu občana tím krokem, který popisované kvalitní infrastruktuře konečně přinese větší množství uživatelů?

Já v to pevně doufám. Samozřejmě hodně záleží na detailech při implementaci. Osobně řeším s ministerstvem vnitra podobu Portálu občana, na našem podvýboru jsme se zabývali občankami. Bohužel podvýbor vznikl dost pozdě, takže jsme se nestihli zapojit od začátku – některé parametry e-občanek už jsou tudíž neměnné.

Aby v tom čtenáři měli úplně jasno: registrace do Portálu občana bude tedy vázána na nový typ občanky, nebo ještě na něco jiného?

Na jakýkoli typ identifikace, který je součástí eIDAS. To znamená nejen e-občanku, ale třeba také bankovní konto, případně MojeID nebo podobné typy identit, pokud poskytovatel do eIDAS půjde.

Mám datovou schránku jako živnostník a úřady mi do ní odmítají posílat dokumenty, které nesouvisí s podnikáním, ač to nedává smysl.

Dokonce jsme četli, že stačí, když je člověk jednatelem právnické osoby, a tím pádem má přístup do datové schránky, tak by ho portál měl identifikovat jako fyzickou osobu…

To je v rámci datových schránek trochu složitější. Do datové schránky se hlásíte jako fyzická osoba, ale pak se rozlišuje, jakému typu subjektu ta datová schránka patří, a s tím vznikají problémy. Mám datovou schránku jako živnostník a úřady mi do ní odmítají posílat dokumenty, které nesouvisí s podnikáním, ač to nedává smysl. A popravdě, nevím přesně, jestli to Portál občana vyřeší, protože by se musel upravit zákon o datových schránkách. Je to taková legislativní technikálie, nicméně nepříjemná.

A zase: jak vyřešit potenciální nedůvěru veřejnosti? Oznámíte, že stačí občanka a dostanete se ke spoustě nesmírně citlivých informací od výpisu z trestního rejstříku až po lékové záznamy, což se prostě nepovolaným do rukou dostat za žádnou cenu nesmí. Co když to lidem nažene strach – někdo jim občanku ukradne, třeba jen na pár minut, a dostane se k celému jejich životu? Jak takovým obavám čelit?

Související článek

Nejdůležitější informace zní: elektronická občanka sama o sobě nestačí, vydává se k ní PIN. Tedy ona ho naše legislativa nazvala jinak, aby to nebylo tak jednoduché, ale v podstatě jde o běžný PIN. Takže systém je zabezpečený jako platební karta, a při jiném typu přístupu funguje zase jako elektronické bankovnictví. Kromě toho se samozřejmě každý přístup zaznamenává, takže i kdyby se vám tam někdo naboural neoprávněně – třeba proto, že nosíte PIN v peněžence i s tou občankou, jako to někteří lidé pořád dělají s PINy ke kartám – tak se to hned odhalí. Samotnou úroveň zabezpečení si do jisté míry volí i uživatel, ale základní úroveň je povinná v rámci celého eIDAS. Bude to odstupňované i v rámci Portálu občana, takže když se přihlásíte s nejnižší identitou eIDAS, všechny informace nedostanete. Třeba ten lékový záznam je vázaný na vyšší stupeň identifikace, což je třeba ta občanka a PIN. Samozřejmostí by měly být obvyklé doplňkové zabezpečovací funkce, třeba SMS upozorňující na přihlášení.

V čem podle Ondřeje Profanta spočívá kybernetické ohrožení Česka? Je podle něj větším rizikem útok cizího státu pomocí sofistikovaných kryptografických algoritmů, nebo neopatrní úředníci, kteří do pracovního počítače zapojí jakýkoliv USB disk, jenž jim přijde pod ruku? Poslední část rozhovoru s poslancem Pirátů zveřejníme v pátek 27. července.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama