redakce

Robotka Sophia bude hvězdou pražského Týdne inovací

Firmy chytřetéma 7 a více min čtení

Prahu v polovině května navštíví osobnost, která určitě vzbudí stejný zájem médií a veřejnosti, na jaký jsme zvyklí u hlav světových velmocí nebo hvězd showbyznysu. A bude se jí to dařit i přesto, že není živá. Bude jí robotka Sophia, nejvyvinutější humanoidní robotka se státním občanstvím a první inovační šampionka OSN, která jako speciální host vystoupí na Týdnu inovací, největší celorepublikové událostí k podpoře inovací.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Prahu v polovině května navštíví osobnost, která určitě vzbudí stejný zájem médií a veřejnosti, na jaký jsme zvyklí u hlav světových velmocí nebo hvězd showbyznysu. A bude se jí to dařit i přesto, že není živá. Bude jí robotka Sophia, nejvyvinutější humanoidní robotka se státním občanstvím a první inovační šampionka OSN, která jako speciální host vystoupí na Týdnu inovací, největší celorepublikové událostí k podpoře inovací.

Sophia samozřejmě nebude jedinou hvězdou Týdne inovací, který ve Foru Karlín proběhne od 14. do 20. května. Návštěvníci se mohou těšit například i na Igala Raichelgauze, spoluzakladatele a ředitele izraelského startupu Cortica, jedničky v oblasti umělé inteligence s nejvíce patenty na světě, který je řazen mezi tři nejlepší technologické společnosti v Izraeli. V rámci panelu nazvaného Inovativní Česká republika pak promluví například Petr Šmíd, šéf B2C marketingu Google pro střední a východní Evropu, Oliver Dlouhý z Kiwi.com nebo Jan Řežáb ze Socialbakers. Na vše bude dohlížet Lukáš Sedláček, zakladatel a ředitel pořádající organizace European Leadership & Academic Institute (ELAI).

Při pohledu na program konference je poměrně málo českých řečníků v částech věnovaných umělé inteligenci a novým inovativním službám, zatímco v panelu Lídři budoucnosti jsou Češi všichni. Znamená to, že máme dobré manažery, ale špatné inovátory?

Rozhodně si nemyslím, že máme špatné inovátory. Je ale pravda, že inovační výkonnost České republiky je slabá, a to dokonce i ve srovnání s průměrem Evropské unie. Je to však důsledek zejména absence systematické a dlouhodobé podpory oblasti inovací, a to jak na vládní, tak na společenské úrovni. Jedním z hlavních cílů ELAI a Týdne inovací je právě snaha podpořit rozvoj tuzemského inovačního prostředí. Tato oblast totiž bude stále víc ovlivňovat výsledky české ekonomiky. Proto jsme se na Týden inovací rozhodli pozvat absolutní světovou špičku, což se podařilo.

Pro první tři panely jste zvolili témata umělá inteligence, inovativní produkty a služby a lídři budoucnosti. Proč právě tato?

Pokud jde o inovativní produkty a služby, platí, co jsem uvedl výše. Konkurenceschopnost České republiky zkrátka bude na naší schopnosti inovovat závislá. Co se týká umělé inteligence, její dynamický rozvoj nám v zásadě ani nedává možnost se jí nezabývat. Podle mého soudu vyvolává nesmírné množství otázek, které si prostě musíme klást. Například jestli lze do umělé inteligence vkládat etický kód? Jak se ona bude dívat na nás, na naši etiku? Jaké bude sledovat normy? Komu bude sloužit?

Související článek

A leadership budoucnosti je téma, kterým se v ELAI dlouhodobě a podrobně zabýváme. Současnost totiž zásadně ovlivňuje globalizace, digitalizace a další změny, které mimo jiné přinášejí nároky na výsledky. A skutečný lídr musí být schopný tyto výzvy přeměnit na příležitosti pro tým a firmu.

Tématem posledního panelu bude inovativní Česko. Jak je naše země ve srovnání se světem inovativní? Kolik lidí v Česku doopravdy přemýšlí nad tím, jak obstát v evropském nebo celosvětovém měřítku?

Jak už jsem naznačil, ve srovnávacích průzkumech s ostatními evropskými státy se Česká republika většinou umisťuje na průměrných až lehce podprůměrných pozicích. Spadáme tak do kategorie takzvaných „umírněných“ inovátorů. Slabou provázanost se zahraničím vnímám obecně jako velký problém českého ekosystému vědy a výzkumu. Češi se málo vydávají do zahraničí na zkušenou, což platí nejen pro univerzitní studenty nebo vědecké pracovníky, ale i pro firmy, které mají často problém se v mezinárodní konkurenci prosadit. Na vině podle mne není nedostatek talentu nebo to, že bychom ve srovnání se zahraničním nabízeli horší kvalitu zboží či služeb. Přičítám to do velké míry faktu, že nejsme příliš dobří v sebeprezentaci. Tak trochu nám chybí sebevědomí dobře se prodat. Samozřejmě to neplatí plošně, máme opravdu excelentní vědce nebo podnikatele, kteří jsou velmi úspěšní i v globálním měřítku. Ale jedná se bohužel stále spíše o výjimky.

Jak důležité je, odkud vlastně dobrý nápad pochází? Nemají v tomto směru výhodu především finančně silné, tradiční západoevropské a americké společnosti?

Myslím, že i malý stát jako Česko má potenciál v globální konkurenci uspět. Není to tak, že by v jiných zemích byli lidé talentovanější, Češi jsou velmi zruční a technicky zdatní, ale jak už jsem říkal, málo si věříme a svůj talent nevyužíváme naplno. Příkladem toho, že i malé a relativně mladé státy se mohou stát technologickými velmocemi, je třeba Izrael nebo Tchaj-wan. Obě země dokazují, že tam, kde je rozhodnutí, vůle a společné úsilí, může být i globální úspěch. V obou případech hrálo zásadní roli to, že si inovace jako téma a prioritu vzala nejen politická reprezentace státu, ale na zásadním významu výzkumu a inovací pro budoucnost země se shodla i celá společnost. Rádi bychom, aby se něčeho podobného podařilo dosáhnout i u nás. I proto každoročně pořádáme Týden inovací.

Jsou inovace výsledek individuálního úsilí, nebo to je už výrazně týmová práce? Jaké vlastnosti by měl mít člověk, který chce inovovat? A jak by měla inovovat firma?

Konkrétní nápad může být výsledkem individuálního úsilí, ale jsem přesvědčený, že v dalších fázích jeho komercializace a uvedení na trh hraje schopný tým zásadní roli. Uplatnění výrobku nebo služby na trhu je komplexní proces, při kterém nejde jenom o technické řešení produktu, ale i o marketing a prodej. Komerční úspěch je tedy výsledkem spíše společné práce týmu lidí než jednotlivce.

Co se týče vlastností dobrého inovátora, myslím, že nezbytností je dostatečné sebevědomí a odvaha se do toho vůbec pustit. Zásadní je také ochota podstoupit riziko, že to nemusí dopadnout, a nenechat se odradit případným neúspěchem. Inovátor by měl určitě také umět myslet kriticky a mít touhu překračovat dosavadní hranice a posunovat současné limity.  

Dají se odhadnout a řídit rizika, která inovace přináší? Dá se inovovat bezpečně?

Žijeme v době probíhající čtvrté průmyslové revoluce, kdy se všechno digitalizuje. Automatizace, robotizace a umělá inteligence se postupně stanou součástí mnoha sfér našeho života. To bude do budoucna klást úplně jiné nároky na práci, kvalifikaci lidí, výrobní postupy a tak podobně. Abychom si udrželi konkurenceschopnost, musíme se na tento postupující trend adaptovat a inovovat bude spíše otázka přežití než volby. Firmy a jejich zaměstnanci na to ale musí být připraveni. Podniky budou potřebovat lidi s dostatečnou technickou kvalifikací, kteří budou umět s nejnovějšími technologiemi zacházet. Zároveň si ale musí uvědomit, že člověka nelze nahradit ve všem a že v určitých oblastech bude člověk vždy efektivnější než stroj. Už teď se ukazuje, že nadměrná automatizace může být v některých případech problém, jako se to nedávno stalo v automobilce Tesla. Firma musela přerušit výrobu právě kvůli nadměrné automatizaci, která se ukázala nefunkční. I Elon Musk tak připustil, že lidskou práci v tomto směru podcenil.

Související článek

Když se dívám na seznam prezentujících, jen tři z nich nejsou ze soukromého sektoru. Přijde mi to jako značný nepoměr. Jaká by vlastně měla být role státu a veřejných institucí v inovacích?

Myslím si, že stát hraje v podpoře inovací významnou roli. Bez jeho podpory se nelze obejít. Nejde jen o to, prosazovat inovace jako politické téma a dát jim tak i společenskou důležitost. Stát je rovněž zodpovědný za vzdělávací instituce a za veřejné výzkumné organizace, které jsou páteří celého systému. Bez kvalifikovaných lidí a kvalitní výzkumné infrastruktury se inovovat nedá. Zásadní také je, aby stát začínajícím technologickým firmám co nejvíce usnadnil rozjezd. Může to být snazším přístupem k počátečnímu kapitálu nutnému ke komercializaci jejich inovativní technologie nebo služby. Konkrétně může jít o různé finanční úlevy a daňové odpočty, protože při současném nastavení systému jsou začínající podnikatelé často ve velmi nelehké situaci.

Dva ze tří panelistů z veřejného sektoru, Michael Londesborough a Michal Pěchouček, pracují v českých vědeckých institucích. Je to jen náhoda, nebo jsou české instituce opravdu tak dobré?

Nelze říci, že by české vědecké instituce nebyly dobré. Naše univerzity poskytují poměrně kvalitní vzdělání a infrastrukturní vybavenost našich výzkumných organizací také není špatná. Problém však vidím v tom, že vědecké instituce nejsou příliš propojené se světem byznysu. Nereagují příliš efektivně na potřeby podnikatelské sféry v oblasti inovací a české firmy zase málo investují do podpory veřejného výzkumu. Partnerství mezi veřejnou a soukromou sférou u nás zkrátka moc nefunguje. Současně nejsou naše výzkumné organizace příliš dobré ani v technologickém transferu výsledků vlastního výzkumu do praxe. Ale existují samozřejmě i výjimky – máme i několik excelentních vědeckých pracovišť a naši panelisté jsou důkazem toho, že propojení mezi akademickou sférou a průmyslem mnohde funguje.

Titulní foto: ELAI

 

 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama