Foto: iStockphoto

Zakladatel portálu Atlas: Stát boj s Uberem vzdá. Ukáže se, že nemá šanci

Firmy chytřerozhovor 7 a více min čtení

Jiří Čáp společně s kolegou ze studií na ČVUT založil portál Atlas, který pak úspěšně za stovky milionů prodal. Dnes patří mezi nejuznávanější odborníky na oblast Průmyslu 4.0, ve kterém vidí šanci, jak uspět ve světě, který se připravuje na masivní nástup robotizace.  Přečtěte si druhou část našeho rozhovoru.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Jiří Čáp společně s kolegou ze studií na ČVUT založil portál Atlas, který pak úspěšně za stovky milionů prodal. Dnes patří mezi nejuznávanější odborníky na oblast Průmyslu 4.0, ve kterém vidí šanci, jak uspět ve světě, který se připravuje na masivní nástup robotizace.  Přečtěte si druhou část našeho rozhovoru.

Související článek

Portál Atlas prodal za stovky milionů. Dnes připravuje firmy na novou éru Průmyslu 4.0

Jiří Čáp byl ve správný čas na správném místě. Se svým spolužákem z ČVUT Janem Tomčíkem z kraje 90. let zachytili nástup internetu, což vyvrcholilo založením portálu Atlas, za který investoři v roce 2008 zaplatili přibližně půl miliardy. Čáp se následně našel v projektech spojených s vesmírem. Spolupracoval například na vývoji superpočítače Amálka pro český kosmický program a podílel se na vývoji softwarů pro Evropskou kosmickou agenturu či NASA. Dnes působí jako ředitel společnosti Sprinx, která na příchod nové ekonomické éry v podobě Průmyslu 4.0 připravuje malé i velké firmy.

Jiří Čáp upozorňuje, že Průmysl 4.0 se nedotkne pouze málo kvalifikovaných pracovníků. Vliv může mít překvapivě třeba i na právníky. „Spousta právnické práce spočívá v dohledávání judikatur, precedentních výroků soudů někdy v minulosti, a to výkonné počítače zvládnou rychleji než pár nevyspalých advokátů ve tři ráno před rozhodujícím stáním,“ vysvětluje Čáp, který se nebojí jít ve svých úvahách ještě dál. „Podle mě se třeba občanskoprávní spory budou čím dál častěji odehrávat na Facebooku. Prostě se tam obě strany přihlásí, popíšou danou záležitost a robot, nebo chcete-li umělá inteligence, rozhodne, kdo je v právu, prostým porovnáním s tisíci podobnými případy a textem zákona. Tenhle experiment už probíhá a četl jsem, že jsou rozhodnutí férovější, než když rozhoduje soudce-člověk,“ říká ředitel konzultační společnosti Sprinx.

Pokud robot jen hledá předchozí rozsudky a nezohledňuje lidskou stránku kauzy, což u běžných občanskoprávních sporů nejspíš často není nutné, je to logické – zkoumání statisíců verdiktů je vlastně normální vyhledávání ve velké databázi.

To je přesné. Podle mě to je regulérní mechanická práce, tudíž ji Průmysl 4.0 ohrožuje úplně stejně jako dělníky u pásu. Mimochodem, vidím v tom ještě jednu hrozbu, tentokrát pro stát. Za předchozí průmyslové revoluce měl v ruce všechny trumfy díky tomu, že vlastnil infrastrukturu. Továrnu jste si mohl postavit jen tam, kam vám stát dovolil natáhnout kabely. Při přechodu do digitálního světa se i tohle hodně rozvolňuje, protože infrastruktura může patřit úplně jiným subjektům. Stát se posunul z role majitele klíčů do pozice jednoho z dodavatelů, který usiluje o úspěch na trhu. Nelíbí se mu to, brání se, ale marně. I takovou maličkost jako boj s Uberem nakonec vzdá, protože se ukáže, že nemá šanci.

Související článek

Český startup zjistí, jestli jste naštvaní, a dokáže na tom vydělat. Nezáleží, jestli píšete anglicky, česky nebo čínsky

Co si lidé myslí o konkrétní značce. Nebo i o celém odvětví, v němž se daná společnost pohybuje. Vědět to, znamená být o krok napřed před konkurencí, protože díky tomu je možné co nejlépe splnit očekávání zákazníků. Jenže jak to zjistit? Plzeňský start-up SentiSquare na to přišel. A ještě to dokázal zpeněžit. Jeho služeb využili obři, jako jsou například T-Mobile, Volkswagen, Česká spořitelna, Albert nebo E.ON.

Mně boj s Uberem připadá jako moderní obdoba dělnických bouří, při kterých se rozbíjely stroje kladivy, aby lidem nebraly práci.

Pár strojů rozbili, ale vývoj to nezastavilo. A přesně tohle je princip dnešních změn. Je nutné zamyslet se nad tím, co tedy mají lidé dělat, aby o práci nepřišli.

„Dvě třetiny dětí, které dnes nastupují do první třídy, budou pracovat na pozicích, které zatím vůbec neexistují.“

Kde je dobré začít? Už ve škole?

Mám takový oblíbený bonmot: dvě třetiny dětí, které dnes nastupují do první třídy, budou pracovat na pozicích, které zatím vůbec neexistují. Nebo budou řešit dnes úplně neznámé problémy. Jako firma spolupracujeme s významnou psycholožkou, která s oblibou říká, jak se těší, až bude mít plnou čekárnu robotů, co si k ní přijdou řešit své problémy. Budoucí generace psychologů to budou mít dost možná v popisu práce. Jinak je samozřejmě jasné, že pokud se velká část lidské činnosti přesune do virtuálního světa, poroste poptávka po programátorech a vývojářích, ale samozřejmě i po poskytovatelích dalších služeb, od fyzických po virtuální. A nesmírně vzroste úloha kreativního myšlení. Podle mě by se ve školách mělo mnohem víc studovat umění – dnes to díky technokratickému stylu výuky vnímáme jako něco okrajového, ale ve skutečnosti studium umění kreativitu výtečně podporuje. A za kreativní nápady se bude zanedlouho platit zlatem. Prostě se práce z velké části přesune z rukou do hlavy.

 

Otázka je, jak se k nové době má postavit člověk, který má šikovné ruce, ale nikoli umělecké sklony, a programátor z něj také nejspíš nebude. Americký profesor Roman Yampolskiy prohlašuje, že třeba takoví instalatéři se o práci bát nemusí – každá trubka je jiná a tohle robot nikdy nezvládne.

 

Má pravdu, ale něco ze změn se týká i instalatéra – jak si ho lidé budou objednávat, jak mu budou za práci platit a podobně. I on se bude muset do určité míry stát součástí virtuálního světa, jinak mu zkrátka zakázky vyfoukne konkurence. To je dobrý příklad toho, že Průmysl 4.0 zasáhne opravdu všechny.              

Zatím jsme se bavili hlavně o negativním vnímání nadcházejících změn. Kde jsou hlavní pozitiva Průmyslu 4.0 – nikoli pro státní ekonomiku, ale pro běžné lidi?

Každá průmyslová revoluce v historii přinesla růst životní úrovně, ač to tak zprvu nemuselo vypadat, ovšem výsledky nakonec hovoří jasně. Není důvod, proč by to teď mělo být jinak. Lidé se prostě naučí nové dovednosti, budou je používat a vydělají na tom. A třeba ze spotřebitelského hlediska se výrazně vylepšuje uživatelské pohodlí – už dnes skoro nikde nepotřebujete hotovost, což bylo ještě před dvaceti lety sci-fi. Za pár let nebudete potřebovat ani tu kartu, protože čip v nějakém telefonu nebo hodinkách všechno načte a automaticky strhne z účtu příslušnou částku.                          

„Každá průmyslová revoluce v historii přinesla růst životní úrovně. Není důvod, proč by to teď mělo být jinak.“

A další velkou výhodou pro spotřebitele je mnohem více informací o kvalitě nabízeného zboží nebo služeb. Donedávna, když si člověk něco kupoval, ať už telefon, nebo auto, byl odkázaný na reklamu a maximálně na pár profesionálních testů. Dnes na každém e-shopu najdete hromadu uživatelských názorů, bodování a recenzí. Kdyby šlo o jeden názor, není moc směrodatný, ale když je jich hodně, je to naprosto spolehlivé vodítko. Samozřejmě se to týká i služeb. Koneckonců třeba uživatelský rating hotelů na Booking.com je pro lidi podle průzkumů mnohem důležitější než konvenční hvězdičky udílené oficiálně nějakou asociací. Já se jím při objednávání hotelů na dovolenou řídím taky.

Související článek

„Sci-fi filmaři se trefili, mýlili se vědci,“ říká nejlepší český vědec, který vyvíjí nanoroboty

Jsou nanotechnologie požehnáním, nebo naopak skrytou hrozbou? Dokážou léčit nemoci, jak to prorokoval Karel Zeman a jak o tom zpívali Tata Bojs, nebo se jich máme bát, jak radil spisovatel Michael Crichton, autor například Jurského parku?

A servery jako Booking.com už dávají práci docela slušnému množství lidí, což odpovídá tvrzení o přesouvání práce do virtuálních služeb.

Přesně tak. A těch příležitostí bude čím dál tím víc. Velký úkol dneška, a to se týká i vás, novinářů, je vysvětlovat lidem, že změny opravdu přinášejí reálné výhody, ačkoli to na první pohled nemusí být vidět. Takhle se to v historii odehrávalo pokaždé, jenže tyhle informace se u nás zatím bohužel moc nešíří.        

Proč? Co dělají špatně ti, kteří za to mají zodpovědnost?

Mimo jiné by měli mnohem víc vysvětlovat podnikatelům a manažerům, že pro ně Průmysl 4.0 představuje velkou příležitost – to odbourání hranic je přece šance jako hrom. Kdo dosud prodával jen na lokálním trhu, tomu se otevírá celý svět, z malé místní firmy se může stát úspěšná společnost se širokým záběrem. A když firma uspěje, samozřejmě bude potřebovat nové lidi a tak dále. Jenže podnikatelé vůbec netuší, o čem je řeč. My děláme konzultace pro spoustu malých a středních firem a ptáme se jich, co jim Průmysl 4.0 říká. Všichni vědí, že něco takového existuje a že to přinese nějaké změny, ale konkrétní informace nemají.

V poslední době se hodně mluví o koncepci Digitální Česko. Vláda si z toho dokonce udělala jednu ze svých programových priorit. Odvádí v této oblasti dobrou práci?

Ohromně si vážím Vladimíra Maříka, který koncepci zpracovával. Rozhodně je to jeden z našich největších odborníků na toto téma. Ale upřímně – ačkoliv dělám přímo v oboru, ještě mě Digitální Česko jaksi nezasáhlo. Prostě tu nevidím žádnou srozumitelnou a smysluplnou aktivitu. Přitom příkladů, které táhnou, je spoustu. Nemusíme mluvit ani o Estonsku, to je nedostižný vzor, ale i za hranicemi v Německu podobnou koncepci řeší aktivně pod osobní záštitou kancléřky. Mají jasný plán konkrétních kroků do roku 2035.

Když se podíváme na technologické soupeření Západu a východní Asie, především Číny... Máme vůbec šanci s našimi pomalými demokratickými procesy v tomto souboji uspět?

Za současné situace velmi malou. Ale pozor, nesouvisí to ani tak se samotnou úrovní technologie, ale hlavně se vzděláním. Protože to je oblast, ve které Čína v posledních letech skutečně exceluje. Vláda se rozhodla věnovat dvě procenta HDP čistě na výzkum, což je ohromná, u nás nepředstavitelná částka. Ale čínské univerzity nabízejí pohádkové platy a další podmínky vědcům z celého světa, aby šli bádat k nim. To je pro nás velká hrozba, na kterou bychom měli rychle zareagovat.

Související článek

Čínský systém sociálního kreditu jede. Už má 10 milionů hříšníků. Hůř hledají partnera i práci

V Číně se experimentuje se sociálním kreditem, který vyhodnocuje důvěryhodnost lidí i firem. Často je zjednodušován a přirovnáván k dílům dystopické fikce jako například 1984 nebo seriálu Black Mirror. Je to ale systém, který je komplexní, různorodý a především experimentální. Už funguje v některých městech a oblastech. V celé zemi s více než miliardou obyvatel má být spuštěn příští rok.

To nebude úplně jednoduché, když v Evropě spousta lidí dodnes považuje Čínu za tu zmíněnou největší světovou montovnu.

O to je ta hrozba naléhavější. Zároveň je ale pravda, že změna strategie mění samotnou Čínu. Konečně vzniká střední třída, které záleží na úplně jiné kvalitě života než dělníkům z montoven. Už nechce mít vzduch, který se nedá dýchat. Začíná se tam zvedat cena práce. A spousta schopných lidí, kteří si vydělali peníze, z Číny odchází. Většinou je to do Spojených států, čímž tvoří protiproud vědcům, kteří naopak do Číny přicházejí na čas pracovat kvůli penězům. Jinými slovy, to, že Čína posiluje, do jisté míry posiluje i západní svět. Jenže teď už mluvíme o globálním rozdělení Amerika versus Čína. Evropa z toho jaksi vypadává, tady se utápíme ve svých problémech a ujíždí nám vlak.

Jaké byly začátky internetu v tehdejším Československu? Odkud do Prahy směřoval první kabel, který k nám přivedl internet? A kdo byli Češi, kteří stáli za největšími projekty spojenými s novou globální sítí? I to si budete moct přečíst v 3. a závěrečném dílu rozhovoru s Jiřím Čápem, který vydáme ve středu 20. února.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama