zdroj: European Space Agency

Šéf inovací Evropské kosmické agentury: Měsíc je nám dnes blíž než před padesáti lety

Firmy chytřerozhovor 7 a více min čtení

O kosmických výpravách se v poslední době mluví všude – chystají je vládní agentury i soukromé firmy. Do několika let by měl člověk opět stanout na Měsíci, pak mají následovat cesty k jiným planetám. Stane se z dobývání kosmu zase celosvětové dobrodružství číslo jedna, jako v době, kdy k Měsíci létaly rakety Apollo?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

O kosmických výpravách se v poslední době mluví všude – chystají je vládní agentury i soukromé firmy. Do několika let by měl člověk opět stanout na Měsíci, pak mají následovat cesty k jiným planetám. Stane se z dobývání kosmu zase celosvětové dobrodružství číslo jedna, jako v době, kdy k Měsíci létaly rakety Apollo?

Související článek

Projekt Starlink: pokryje Elon Musk zeměkouli internetem z vesmíru?

Zajímavé úkazy na obloze, nebo velký problém pro astronomy? Satelitní systém Starlink budí smíšené reakce. Každopádně jde o pozoruhodný projekt, jak připojit k internetu celou planetu – a možná nejen tu naši…

Když nedávno přišel do kin film První člověk o legendárním americkém kosmonautovi Neilu Armstrongovi, udiveně jsme zírali, v jakých podmínkách lidstvo vesmír před padesáti lety dobývalo. Zvenčí vypadaly kosmické rakety impozantně, ovšem z pohledu posádky to byla roztřesená plechová krabice, v níž by se dnešní člověk bál sjet pro chleba do obchodu na chalupě, natož někam k Měsíci.

Půl století ovšem ve světě technologií znamená celou věčnost a tehdejší žhavé novinky jsou dnes běžnou součástí každodenního života – současné mobilní telefony svým výkonem v mnohém odpovídají strojům, které tehdy v Houstonu vesmírné lety řídily. I o tom jsme si povídali s Frankem Salzgeberem, šéfem inovací Evropské kosmické agentury (ESA).

Největším současným projektem ESA je bezpochyby program Artemis, který by měl dostat během čtyř let astronauty na Měsíc. Od poslední lunární mise s lidskou posádkou uplynulo již téměř padesát let. Jaké změny, které se od té doby udály, považujete za nejdůležitější?

Samozřejmě se obrovsky změnila technologie, o tom není sporu. Možná ještě důležitější změna se ale v posledních letech odehrála v myslích lidí. Vesmír je zase ohromně populární téma, a přitom toho o něm víme mnohem víc než před těmi padesáti lety. Tehdy jsme měli pár zrnitých obrázků, dnes si člověk díky současným technickým možnostem může připadat, jako kdyby na té oběžné dráze sám byl. To se projevuje i v tom, kolik zemí se do Artemis a podobných programů touží zapojit. Vlastně by se dalo říct, že se nám Měsíc výrazně přiblížil. Dřív byly lunární výpravy v zásadě vojenský projekt, dnes podle mě vesmír patří všem.

Jaký praktický vliv má tahle změna přístupu na vývoj vesmírných programů?

Související článek

Brněnská firma způsobila revoluci v dopravě do vesmíru

Česko právě otevírá vesmír obyvatelům Země. Není to velká nadsázka. Z Francouzské Guyany, kde leží evropská startovací rampa, v neděli 21. června velmi vzlétne raketa hned s několika českými nej. Jde o první raketu Vega Evropské kosmické agentury, jež na sobě nese českou vlajku. Je ale zajímavá i daleko za hranicemi naší země. Inovace z Brna umožní do vesmíru dostat desítky družic za zlomek dosavadní ceny.

Nejdůležitější změnou, která se v kosmonautice za poslední dekády odehrála, je určitě její komercionalizace. Teď nemluvím jen o soukromých firmách typu SpaceX, které se vrhly na vesmírné lety. Je to vidět i v maličkostech. Jedním z nejdůležitějších aspektů veškeré kosmonautiky je navigace a tu mají v ruce běžné komerční firmy.

Totéž platí pro přenos dat, což je další klíčový faktor. O ten se starají satelitní služby, opět většinou na komerční bázi. Pak tu máme komunikaci mezi přístroji neboli internet věcí, a to je rovněž komerční záležitost. Vesmírné programy už tudíž nejsou ani zdaleka tak závislé na vládních rozhodnutích jako před padesáti lety, což je jednoznačná výhoda.

Mnozí vědci mají z komercionalizace vesmírných programů trochu strach – obávají se, že se tím přesune důraz od výzkumu na projekty slibující hlavně rychlý zisk bez přidané hodnoty. Vy ne?

Podle mě se to vzájemně vůbec nevylučuje. Když si budete stavět dům, musíte vyřešit, jak do něj dostanete elektřinu, vodu, teplo, jak vyřešíte odpady a tak. A uděláte to jako každý jiný – srovnáte si nabídku místních firem, které tohle nabízejí, a vyberete si tu nejvýhodnější.

A teď si představte, že budeme budovat základnu na Měsíci – ty úkoly budou úplně stejné. Proč to má zařizovat nějaká vládní agentura nebo nedejbože armáda? Jsou firmy, které to zvládnou hravě, protože se to zase tolik neliší od jejich každodenní práce. Proč bychom je neměli oslovit přímo, když je to rychlejší, levnější a praktičtější?

Proč chtít na Měsíc

V první etapě dobývání kosmu, tedy hlavně v padesátých a šedesátých letech, měla vesmírná technologie obrovský přínos pro lidstvo i v tom, že se díky ní zrodila spousta praktických vynálezů pro každodenní život. Čeká nás něco podobného?

Související článek

Jako hrdina ze sci-fi a bondovek. Vesmírný architekt Tomáš Rousek hledí do budoucnosti lidstva

Lidí s povoláním „vesmírný architekt“ je na světě prý jen několik desítek. Zatím. Jejich počet nedávno začal rychle růst. Jedním z těch zkušenějších je i Tomáš Rousek. Čech, který sice procestoval hodně míst na Zemi, ale nepřestává hledět mimo ni. Někdy třeba pod mořskou hladinu, jindy vysoko nad oblaka. Na Zemi navrhuje chytré domy, ulice a celé městské čtvrti, jejichž součástí jsou chytré technologie i příroda. Ve vesmíru pracuje na něčem velmi podobném.

Tím si nejsem jist. To je totiž další podstatná změna oproti tehdejší době: tehdy byl vesmírný výzkum absolutní špičkou ve světové technologii. Aby se vůbec mohlo létat do kosmu, musela se spousta věcí prostě od základu vymyslet, od solárních panelů přes skafandry po teflon. Dnes už je to jinak, vyspělá technologie se rozšířila do mnoha oblastí, a my tudíž můžeme čerpat z toho, co vymysleli jiní. Přitom ta základní výbava pro kosmický let je vlastně pořád stejná. Pořád potřebujeme solární panely k výrobě energie, jenže ty už dneska má málem každý druhý na zahrádce nebo na střeše, aby si mohl dobít telefon. Baterie fungují v zásadě na stejném principu jako tehdy, ale jsou mnohonásobně menší, lehčí a zároveň mají větší kapacitu. To je rozdíl jako hrom.

Výprava na Měsíc je sice velkolepá, ale v zásadě jde o návrat k něčemu, co už proběhlo před mnoha lety. Dnes mají kosmické agentury i soukromé firmy ambicióznější cíle, především meziplanetární lety. Jak se k nim staví ESA?

Máme program meziplanetárních letů, ale zatím neuvažujeme o lidské posádce. Tohle musí jít postupně – napřed na místo dopravíte technologii, roboty, zařízení pro podporu života a tak, pak můžete vyslat lidi. Každopádně s tím ale počítáme. Evropané mají koneckonců objevování neznámých končin v genech, dělali jsme to po staletí.

Jsme na cesty k jiným planetám připraveni po technologické stránce, takže už je „ostrý start“ jen otázkou času? Nebo do té doby musíme ještě něco vynalézt?

Podle mého už potřebná technologie existuje, problém je v tom, že ji občas neumíme správně používat. Nechápu třeba, proč bychom měli vše potřebné vyrábět tady na Zemi a pak to složitě a nákladně vynášet do vesmíru. Copak není možné vyrábět spoustu věcí až na oběžné dráze?

Související článek

Video: Mise Solar Orbiter s českými přístroji na palubě odstartovala do vesmíru

V pondělí 10. února po páté hodině ráno našeho času z floridského mysu Canaveral do vesmíru úspěšně zamířila sonda Evropské kosmické agentury (ESA) Solar Orbiter, na jejíž přípravě se významně podílela i Česká republika. Úkolem bude komplexní studium Slunce, zejména pak studium slunečního magnetismu, slunečního větru a vzniku vysoce energetických částic. Sonda přinese také úplně první pohled na oba sluneční póly.

Mluvil jsem třeba s lidmi z jedné startupové firmy, která se zabývá výrobou jaderného paliva přímo v kosmickém prostoru. Prostě by tam zřídili něco jako síť čerpacích stanic. Podle mě tudy vede cesta, tohle je zapotřebí podporovat. Samozřejmě se to týká i případného pobytu na Marsu nebo jiných planetách – co se dá vyrobit a postavit až tam, to bychom tam také vyrábět a stavět měli. Představte si, že si koupíte pozemek v Americe a chcete si tam postavit dům. Můžete si ho nechat sestavit tady v Evropě a pak ho do té Ameriky převézt na nějaké lodi, nebo ho můžete vybudovat od základů tam. Asi je jasné, jak se rozhodnete.

Platí to i pro základní suroviny?

Samozřejmě. Vzduch i vodu si klidně můžeme vyrábět na Měsíci, Marsu nebo Venuši z tamějších zdrojů. Vše potřebné tam je a naše technologie to dokážou. A je to mnohem praktičtější.

Nedávno jste se zúčastnil online konference We Are Summit, kde se debatovalo o využití virtuální reality v nejrůznějších oborech. Do jaké míry je tahle technologie užitečná v kosmonautice?

Má to dvě roviny. Jedna z nich je popularizační – abychom mohli fungovat, potřebujeme informovat veřejnost, co děláme, jaké máme cíle, jak kosmický výzkum probíhá a podobně. Tady je virtuální realita nesmírně cenná. Pamatujete na kosmické filmy v kinech IMAX? Tehdy to byl na tom obřím plátně průlom, vlastně to stálo u zrodu nové vlny zájmu o kosmonautiku. No a virtuální realita je ještě o několik úrovní lepší. Člověk je z toho úplně u vytržení, vážně máte pocit, že v té kosmické lodi sedíte sám.

A druhou rovinou je výcvik kosmonautů. Tam bych si troufl říct, že virtuální realita přidává k přirozeným lidským smyslům ještě jeden navíc – trénink je tak rychlejší a efektivnější. Ale samozřejmě až v praxi uvidíme, jestli virtuální realita vážně kosmonauty dokáže připravit na všechny možné situace. Každopádně můžu říct, že jde o nesmírně užitečný nástroj hned v několika ohledech.

Jednota v rozmanitosti

ESA je v podstatě vládní agentura, podobně jako americká NASA. O ní se už léta ví, že musí často čelit nejrůznějším politickým tlakům, každá prezidentská administrativa od ní chce něco trochu jiného. Jak jste na tom po téhle stránce vy?

Související článek

Umělá inteligence diskutovala s člověkem o průzkumu vesmíru

V prostorách společnosti IBM Watson West v San Francisku proběhla první živá veřejná debata mezi systémem umělé inteligence a člověkem. Systém z dílny IBM pojmenovaný Project Debater a izraelská přebornice v debatování Noa Ovadia měly za úkol si připravit argumenty pro a proti na téma: „Měli bychom finančně podporovat průzkum vesmíru.“ Oba přednesly čtyřminutovou úvodní řeč, následně se čtyři minuty věnovaly protiargumentům a nakonec vše ve dvou minutách shrnuly. 

Nemůžu mluvit za NASA a v tomhle ohledu ani nemůžu sdělovat oficiální stanovisko ESA, takže odpovím jen osobně za sebe. Vidím velkou výhodu v tom, že ESA tvoří 22 členských států, takže se musíme na všem konsenzuálně dohodnout. Mohlo by to budit obavu, že pak rozhodování působí trochu těžkopádně, ale ve skutečnosti se nijak zvlášť nezdržuje a opravdu se na něm projevuje, že víc hlav víc ví. A mimo jiné tak máme záruku, že se rozhodnutí přijímají v zájmu občanů, ne v zájmu pár firem či podnikatelů, kteří si leccos dokážou šikovně prolobbovat. Na téhle úrovni to prakticky nejde.

A nedochází mezi členskými zeměmi ke sporům, které by fungování organizace paralyzovaly?

Ke sporům občas dochází, ale to je zdravé – když spolu všichni pořád souhlasí, brzdí to vývoj. Třeba před časem probíhala celkem vzrušená debata o tom, zda se zaměřit spíše na čistý vědecký výzkum, nebo se pokusit konkurovat firmám jako SpaceX, tedy podpořit byznysovou stránku fungování agentury. Česko tehdy zastávalo druhý názor, na rozdíl od některých sousedních států. Nakonec jsme došli víceméně ke kompromisnímu řešení, kde ovšem český přístup přece jen trochu převládl, a to je podle mě moc dobře. Vesmír je zkrátka byznys.

Co vlastně existence ESA přináší Evropské unii?

Já bych tu otázku postavil trochu jinak: jde o to, jak se projevuje podstata a vliv EU prostřednictvím ESA. Víte, já evropské myšlence z duše věřím. Z historického hlediska je neuvěřitelné, že země, které spolu po staletí bojovaly, najednou nejenže už pětasedmdesát let spolupracují v míru, ale ještě dokázaly zrušit vnitřní hranice a v podstatě tvoří federaci. A na tomhle principu, pokojné a mírové spolupráci a na otevřenosti, stojí i ESA.

Související článek

Vesmírný 3D tisk využije lidské exkrementy

Vědci z University of Calgary vyvíjejí pro NASA technologii, která by umožnila využít ve vesmíru odpad, který produkuje lidský organismus. A to rovnou k 3D tisku, který se může zejména při delších vesmírných misích hodit k výrobě chybějících nástrojů nebo náhradních dílů.

Pro nás platí, že vesmír patří všem, nikdo nemá nárok zabírat vesmírný prostor pro sebe, tím méně vojenským způsobem. A tím se dostávám k odpovědi na vaši otázku: díky ESA se tahle idea, základní princip Evropské unie, prosazuje nejen na samotné planetě, ale i mimo ni.

Témata:
Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama