foto: Shutterstock

Soňa Jonášová: cirkulární ekonomika pomáhá obcím k soběstačnosti

Města chytřerozhovor 7 a více min čtení

Jak funguje internetové tržiště, na kterém se obchoduje s odpady? Kdy budou satelity z oběžné dráhy řídit kombajny a secí stroje? A může městem jezdit autobus poháněný bioplynem z čistírenských kalů? Na tyhle pozoruhodné otázky dává odpověď nový fenomén dnešní doby: cirkulární ekonomika.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Jak funguje internetové tržiště, na kterém se obchoduje s odpady? Kdy budou satelity z oběžné dráhy řídit kombajny a secí stroje? A může městem jezdit autobus poháněný bioplynem z čistírenských kalů? Na tyhle pozoruhodné otázky dává odpověď nový fenomén dnešní doby: cirkulární ekonomika.

Související článek

Jaké jsou nejlepší letošní projekty chytrých měst?

Letošek byl poznamenán pandemií koronaviru a souvisejícími opatření. Oblast Smart Cities ale v průběhu pandemie spíše vzkvétala. Města a obce nejen po celé České republice, ale i po celém světě, začala hojně využívat chytrá řešení. V Singapuru se pohyboval robotický pes, ve Španělsku se prováděla dezinfekce prostranství pomocí dronů a mnohá chytrá řešení se uplatnila i v Česku. Ukázalo se mimo jiné, že koncept Smart Cities je účinným nástrojem v boji proti pandemii covid-19.

Cirkulární ekonomika je ekonomická strategie, která se snaží skloubit hospodářský růst s ekologickými požadavky na udržitelnost. Zjednodušeně řečeno usiluje o to, aby věci, které používáme, nekončily po roce někde na skládce, ale využívaly se maximálně dlouho. Klade velký důraz nejen na recyklaci, ale také na opravy funkčních výrobků a maximální využití jejich potenciálu, třeba formou náhradních dílů u aut a dalších strojů. Představitelé tohoto směru se rovněž snaží omezit plýtvání, k němuž někdy bezhlavému vyhazování předmětů všeho druhu dochází v opravdu přemrštěné míře. Na některých skládkách je dnes kupříkladu větší koncentrace zlata než ve zlatých dolech.

U nás se těmto principům věnuje mimo jiné INCIEN aneb Institut cirkulární ekonomiky – nezávislá vzdělávací organizace, která se zásadami cirkulární strategie seznamuje orgány státní správy, samosprávu i soukromé firmy. „Donedávna nás většinová společnost možná vnímala jako nějaké ekologické blouznivce, ale to se mění,“ tvrdí zakladatelka institutu Soňa Jonášová. „Je to i tím, že cirkulární ekonomika ve skutečnosti vůbec není nijak radikální. Pod její zásady se mohou podepsat i lidé, které environmentální hnutí nijak neláká.“

INCIEN má široký záběr od zemědělství a lesnictví po technologické inovace. A právě ty nás, vzhledem k zaměření našeho webu, zajímají nejvíc. Jaké typy technologických inovací jsou pro cirkulární ekonomiku nejdůležitější?

Rozdělila bych to do několika oblastí. Tou první jsou technologie v odpadovém hospodářství – jedním z hlavních principů cirkulární ekonomie je vracet materiály do oběhu. Evropa obecně trpí velkým nedostatkem recyklačních technologií. Naučili jsme se odpad vyvážet do třetího světa, takže plast končí většinou v Číně a vyhozená elektronika v zemích s naprosto nedostatečnou infrastrukturou, které odpady nedokážou vůbec zpracovávat. Ale nejde jen o materiálové recyklace, potřebujeme funkční a transparentní platformy. A tady přichází ke slovu digitalizace, což vás nejspíš zajímá ještě víc.

Související článek

Družicemi proti kůrovci: jak brněnský startup zachraňuje lesy?

Inkubátor Evropské kosmické agentury podporuje mladé společnosti, které nabízejí praktické využití kosmických technologií pro lidi na Zemi. Jednou z těchto firem je Zaitra, která bojuje proti suchu a lesním škůdcům analýzou snímků z vesmíru.

Jistěže zajímá – odpadové hospodářství je velké téma pro byznys i pro obce, ostatně tvoří jednu ze základních oblastí koncepce chytrých měst. Kde v něm vidíte možnost pro nové uplatnění digitálních technologií?

První velkou oblastí, v nichž se uplatní, je běžný komunální odpad. Tady lze využít technologii RFID kódů. Těmi může každá domácnost označovat své pytle s tříděným odpadem, které vyhazuje do kontejnerů. Prostě dostane nálepku s kódem, kterou na pytel zvenku nalepí. Čtečka ve svozovém voze kód načte a třídící systém od té doby přesně ví, jaký odpad přišel zrovna od vás, a dokáže vyhodnotit jeho vhodnost pro recyklaci.

Moment, proč by běžná rodina měla chtít, aby nějaký systém monitoroval její odpad?

Třeba proto, že za kvalitní třídění může město udělit bonus ve formě slevy na poplatcích za odpad. Asi nikdo nečeká, že by šlo o něco povinného, ale při dobré motivaci se dá očekávat, že se lidé do podobného systému zapojí dobrovolně. Nemluvím jen teoreticky, máme to vyzkoušené v praxi. V rámci akce „Obce bez odpadu“ jsme do pilotních obcí dodávali právě takové chytré systémy, které občany k lepšímu třídění motivovaly, a vyzkoušeli jsme si, že o to zájem zcela reálně je.

Aha, a co dělat v případě, že bychom o to tedy jako rodina zájem měli?

Ty technologie už tady jsou, nejde o žádné sci-fi. Potřebujete jen zaklepat na správné dveře, tedy na oddělení životního prostředí na místní radnici. Tam by měli mít v popisu práce motivovat lidi, aby od nich odcházelo co nejméně směsného odpadu na skládky. A pokud to tak berou a uvidí od občanů zájem, měli by sami začít poptávat tyhle chytré systémy u svozových firem.

Související článek

Olomouc vsadila na chytré koše. Lisují odpadky a samy nahlásí, že jsou plné

Olomouc začala testovat chytré odpadkové koše. Koše disponují vlastním lisem, solárním panelem a jejich zaplněnost lze sledovat na dálku, takže samy upozorní dispečink technických služeb, že jsou plné. Pokud se nová technologie osvědčí v provozu, mohly by se moderní odpadkové v budoucnu stát součástí městského mobiliáře.

Má k tomu radnice ještě jiné důvody než vyhovět uvědomělým občanům, kteří chtějí lépe třídit?

Ano, a zase to souvisí s chytrými technologiemi a digitalizací. Dnes se totiž v odpadovém hospodářství rozjíždí úplně jiný obchodní model – obec už nemusí odpad jen odevzdávat svozové firmě a případně za to ještě platit, ale může využít nové digitální platformy, přes které se dá vytříděný odpad naopak prodat místním zpracovatelům. Takovou platformou je třeba Cyrkl neboli digitální odpadové tržiště, kde se potkávají obce a moderní zpracovatelské firmy, které až překvapivě dobře konkurují tradičním svozovým společnostem. Ty se zatím ze setrvačnosti brání, protože dlouhá léta právě ony diktovaly podmínky a recyklace jde spíš proti jejich zájmům. Pravděpodobně ale budou muset svůj přístup změnit, jinak jim ujede vlak.

Máte nějaká data o tom, jak velké procento obcí tenhle nový přístup k odpadovému hospodářství preferuje?

Ono je to pořád v začátcích, ale jejich počet rychle roste, dnes už jsou jich stovky. Starostové vidí, že to pro ně je výhodné, protože ty digitální platformy fungují dobře, a opravdu nemají důvod platit za odvoz firmám, které jsou navíc schopné vytříděný odpad vozit na klasickou skládku, protože je to pro ně prostě jednodušší. Zní to šíleně, ale ještě nedávno tam končila až polovina odpadu z tříděných kontejnerů.

Pojďme teď od odpadového hospodářství dál. Jaké další moderní technologie se při zavádění cirkulární ekonomiky uplatní?

Třeba zdokonalená technická dokumentace budov se zřetelem na další užití materiálů. Budova, v níž právě teď sedíme (Fórum Karlín – poznámka autora rozhovoru), je relativně nová a jistě má stanovenou nějakou celkovou životnost, jenže v projektu pravděpodobně není určená životnost jednotlivých materiálů. S chytrou dokumentací, vzniklou podrobnou digitalizací současných dokumentů, dokážeme libovolný objekt přesně zmapovat, zobrazit si jeho přesný model a zjistit, jaké materiály lze ještě využít. Do budoucna se z toho může vyvinout systém na vzdálené sledování Země.

To zní trochu jako sci-fi, co to je?

Související článek

Když vypadla navigace, první se ozvali zemědělci

Už sedm let se z Prahy řídí evropská obdoba amerického navigačního sytému GPS, která dostala název Galileo. Kromě mezinárodní prestiže sídlo Evropské agentury pro družicovou navigaci (GSA) Česku přineslo přes 1,2 miliardy korun, práci pro 250 specialistů a pravidelné návštěvy stovek evropských odborníků na kosmický výzkum. Přitom chybělo málo a nemuselo být nic. Tedy mohlo – Evropský úřad pro migraci a uprchlíky.

Technologie, díky níž jednou dokážeme například definovat, kde je kolik jakých materiálů, a dokážeme systémy na jejich zpracování a využití propojovat navzájem. Kromě toho má velký význam třeba pro chytré zemědělství – inteligentní přístroje dokážou automaticky stanovit ideální strategii hnojení, detekovat škůdce nebo sledovat výnosnost na základě digitálních dat, a to i v oblastech, kde moderní technologie není příliš rozvinutá. Systém vzdáleného sledování Země umožní propojit zemědělské stroje se satelity na oběžné dráze a promítnout na displej v kabině kombajnu informace, které jsou důležité pro sklizeň a kombajnér by je jinak žádným způsobem nezjistil.

Zpět k běžné současné realitě. Cirkulární ekonomika se ve vnímání mnohých prolíná s tradičními úspornými atributy chytrých měst – zelenými střechami, inteligentními odpadkovými koši, pouličními lampami, které se rozsvěcují jen v přítomnosti chodců, a podobně. Je to opravdu jedno a totéž, nebo to lidé zaměňují omylem?

Spíš bych řekla, že jde o takové třešničky na dortu nebo hezké ozdoby na plakát. Cirkulární ekonomika ovšem ve skutečnosti míří dál do hloubky. Když si nás starostové pozvou ke konzultacím, vždycky se ptáme, kolik peněz je tyhle atributy doopravdy stojí. Ve skutečnosti jsou důležitější ty základní otázky – třeba to již probírané odpadové hospodářství, kde obcím často utíkají opravdu velké peníze.

Co tedy městům a obcím především v obecné rovině radíte?

Související článek

V Brně jezdí autobus na plyn z odpadních vod

V Brně začal jezdit autobus na bioplyn, který vzniká při čištění odpadních vod. První autobus MHD svého druhu v Česku jezdí v rámci pilotního provozu na linkách mezi centrem města a Chrlicemi respektive Modřicemi. Právě v modřické čistírně odpadních vod plyn čerpá.

Hledáme cesty, jak zvýšit jejich soběstačnost. Dám příklad: v Brně jsme ve spolupráci s radnicí testovali autobus, který jezdil na bioplyn vyrobený z čistírenských kalů. Čistírny odpadních vodu těchto kalů produkují obrovské množství – a dosud ho od nich obce vykupovaly, sušily na prach a pak vozily k likvidaci do spaloven, kterým za spalování znovu platily. Přitom ho lze využít jako pohonnou hmotu nebo ho aspoň zkompostovat. A takových příkladů se najde víc, jen to chce chtít a rozumět technologiím.

Témata:
Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama