Neziskovou organizaci Lékaři bez hranic zná celý svět – v náročných podmínkách a často s nasazením životů pomáhá lidem ve válečných oblastech, při živelních katastrofách a dalších krizových situacích. S digitálním stratégem její české pobočky Janem Böhmem jsme si povídali o tom, jak důležitou roli hraje při poskytování pomoci moderní technologie, konkrétně analýza příspěvků na sociálních sítích.

Související článek

Dovolat se spravedlnosti na Facebooku je složité, ukázal letošní ročník New Media Inspiration

Ani tento rok nechyběla redakce Světa chytře na jedné z nejnabitějších konferencí tohoto roku. Letošní ročník New Media Inspiration sice nesl podtitul Měření v době datové, ale nezůstalo jen u toho.

„Při pohledu zvenčí by se mohlo zdát, že na pomáhání ve válečné oblasti není nic složitého,“ vypráví Jan Böhm, který má s humanitární pomocí dlouholeté zkušenosti – před Lékaři bez hranic působil v obdobně zaměřené neziskovce Siriri. „Lidé mají pocit, že prostě přijedeme na místo, zjistíme, kde je největší ohnisko konfliktu, a začneme pomáhat. Jenže takhle to nefunguje. V oblastech bojů nejsou žádné cedule, které by nás naváděly. Panuje tam obrovský chaos a naše týmy často nevědí, na koho se obracet. Přesně to se nám stalo v iráckém Mosulu, kde probíhaly těžké boje irácké armády a mezinárodních sil proti Islámskému státu.“

Co je v takové situaci nutné udělat?

Zorientovat se a zjistit, jaké informační zdroje jsou nejdůležitější. V dnešní době většinou nejde o oficiální média, ta nepokrývají všechny oblasti země. Mnohem relevantnější jsou informace na sociálních sítích – profily místních organizací a jednotlivců. Díky nim můžeme zjistit, kdo se v dané situaci nejlépe orientuje a má silný hlas mezi místní komunitou. Tihle jedinci fungují jako takoví influenceři, jen v úplně odlišném kontextu než ti obyčejní, které lidé sledují pro zábavu třeba na YouTube.

Proč je vlastně důležité podobné influencery hledat? Lékaři bez hranic jsou zavedená, široce respektovaná organizace. Všichni přece vědí, že od vás mohou čekat pomoc. To vás nevyhledávají sami?

To je právě taková obecná představa, která se v terénu většinou nepotvrdí. My na rozdíl od mnoha jiných organizací a skupin působíme úplně na vlastní pěst. Nekryjí nám záda modré přilby (mírové síly OSN, pozn. red), nemáme ozbrojený doprovod. Tudíž si nás v chaotických situacích málokdo všimne. A pokud má být naše pomoc účinná, hraje efektivní komunikace obrovskou roli – dokud se v situaci aspoň trochu nezorientujeme, nedokážeme dělat skoro nic.

Související článek

„Sociální sítě jsou budoucnost lidstva. Ty dnešní ale přinášejí chaos,“ říká Karel Janeček

Když se řekne Karel Janeček, ozvěna vrátí slova umělá inteligence. Jenže tenhle geniální matematik se silně angažuje i společensky, takže s umělou inteligencí se u něj spojuje i politika a společnost.

Musíme počítat s tím, že nás lidé neznají. Potřebujeme jim vysvětlit, co děláme, co od nás můžou čekat a co ne. Ukázat, že jsme nestranní a nezávislí, takže se k nikomu nepřidáváme v boji, ale zato pomůžeme každému, kdo to potřebuje. Každý u nás dostane zdravotní péči zdarma. Bez ohledu na vlajku na jeho ruce.

Ale samozřejmě taky potřebujeme vyhodnocovat bezpečnostní situaci, s čímž nám tito influenceři mohou pomoci.

To platí i v Iráku? Tam už jsou Lékaři bez hranic přítomní docela dlouho.

Ano, působíme v zemi od roku 2004, každoročně tam ošetříme statisíce lidí na mnoha různých místech. Konkrétně kolem Mosulu pomáhá hodně českých a slovenských spolupracovníků. Je to pro nás dlouhodobě důležitá oblast a docela to tam známe, přesto jsme se po vypuknutí války s ISIS přestávali orientovat – v roce 2017, kdy odtamtud spojenci islamisty postupně vytlačovali, byla ta situace opravdu hodně nepřehledná. A je logické, že jsme jí chtěli porozumět co nejlépe.

Jak jste to tedy řešili?

Z několika důvodů jsme si pro analýzu vybrali Twitter. Graficky jsme si vymezili na mapě danou oblast a pak jsme v angličtině, arabštině a kurdštině sepsali klíčová slova, podle kterých jsme byli schopni identifikovat příspěvky vztahující se k naší práci. Pak jsme přes API stáhli twitterová data z uplynulých dvou týdnů a vybrali tweety, které byly geograficky lokalizované a zároveň obsahovaly aspoň jedno z klíčových slov.

Jak spolehlivá metoda to je?

Sama o sobě je spolehlivá, bohužel je ale také dost limitovaná – geolokaci využívá jen malé procento tweetů, takže jsme vybírali z malého vzorku. Další limit představují ty dva týdny, bezplatná API bohužel víc stáhnout neumožňuje. I tak nám ale tenhle počáteční filtr vygeneroval několik stovek uživatelů. Ti nás navedli na statisíce jiných, s nimiž byli nějak propojeni. Z těch jsme velkou většinu vyřadili jako nepotřebnou a zůstalo nám zhruba 1500 účtů, o kterých víme, že mají nějaký vztah k oblasti kolem Mosulu a jsou pro nás relevantní. A to i když třeba nepoužívají geolokaci a během onoho dvoutýdenního okna nepoužili žádné z našich klíčových slov.

K čemu vám to vytřídění 1500 relevantních uživatelů pomohlo? Jinými slovy, proč je taková datová analýza pro organizaci vašeho typu důležitá?

V první řadě k tomu, abychom pochopili, jak vůbec v Mosulu komunikace probíhá. Bylo to hodně namíchané – některé účty patřily jednotlivcům, jiné institucím, neziskovkám, politikům či novinářům. Některé byly místní, jiné pocházely z jiných částí Iráku nebo ze zahraničí. V části případů šlo o formální názorové vůdce, jindy zase o neformální, o kterých jsme v životě neslyšeli, ale v dané komunitě měli velký vliv. A když jsme analyzovali jejich vzájemné interakce, dokázali jsme z nich sestavit pět vzájemně propojených skupin. Ty se ukázaly jako dobrý kanál, jak oslovit širší vrstvy místních obyvatel a začít jim vysvětlovat, co jsme zač a co pro ně můžeme udělat.

Související článek

Neziskovka Czechitas V Brně otevřela centrum (nejen) pro ženy, které zajímá IT

V nově vznikajícím brněnském kancelářském centru Pohánka našlo své místo komunitní vzdělávací centrum Czechitas. Tři učebny, několik konferenčních sálů, digitální dílna FabLab, dětský koutek, kavárna – to všechno má každoročně posloužit ke vzdělávání šesti tisíc obyvatel Brna a okolí, kteří blíže touží proniknout do světa počítačů.

Proč jste si k analýze vybrali právě Twitter? V čem vidíte přednosti téhle sociální sítě oproti jiným?

Je pro naše účely nejlepší, co se týče dostupnosti a otevřenosti dat – většina toho, co se tam píše, je veřejná, takže s tím můžeme pracovat. A zmíněná API nám umožňuje stahovat a vyhodnocovat data. Jiné sociální sítě tohle nemají, profily jsou na nich uzavřené a my se do nich nedostaneme. Tím ovšem výhody Twitteru končí. Jeho největší nevýhoda je malé rozšíření – v Iráku ho využívá asi pět procent lidí, mnohem méně než Facebook nebo Instagram. Zkoušeli jsme pracovat s hypotézou, že kdo má vliv na Twitteru, bude fungovat jako influencer i na dalších sítích, ale to se nám nepotvrdilo. Kdybychom měli podobné možnosti u Facebooku, dosáhli bychom nejspíš lepších výsledků.

Facebook tedy nepoužíváte vůbec?

Jistěže ano, ale jen jako nástroj prezentace a přímé komunikace s lidmi, kteří o to aktivně stojí a přihlásí se k nám. Ovšem pro naše analytické účely tuto síť prakticky využít nejde, od aféry Cambridge Analytica se Facebook pro výzkumníky v zásadě uzavřel a nedá se s ním pracovat.

Co jste si z analýzy twitterových účtů v Mosulu odnesli do další práce? Nebo šlo o jednorázový projekt, který už nepůjde zopakovat?

Rozhodně je dobré, že se nám povedlo vytipovat přinejmenším částečně relevantní skupinu, kterou jsme následně dokázali oslovit a přes ni dostat důležité informace k potřebným. To jsme se do značné míry naučili za pochodu a jistě to použijeme i v budoucnu. Víme, že to chceme dělat a že se to dá škálovat. Působíme i v zemích, kde je rozšíření Twitteru poměrně velké, takže tam můžeme získat relevantní data.

Související článek

Google, Facebook, Amazon či Apple si v Česku připlatí. Vláda odsouhlasila vyšší zdanění digitálních gigantů

Vláda premiéra Andreje Babiše v pondělí schválila zavedení sedmiprocentní digitální daně pro velké internetové firmy. Vyšší zdanění se tak dotkne především nadnárodních gigantů typu Facebook nebo Google. V praxi by to podle odhadu ministerstva financí mělo v příštím roce do rozpočtu přinést 2,1 miliardy korun, v dalších letech pak pět miliard korun ročně. Pokud zákon schválí Parlament a podepíše ho prezident, mohl by začít v polovině příštího roku.

Zároveň ve mně zůstává určitá hořkost z vědomí, jaké možnosti bychom měli s jinými sociálními sítěmi – leží tam ohromné množství informací, které by dokázaly spoustě dobrých věcí pomoci mnohem víc než data z Twitteru. Jenže jsou bohužel v soukromých rukou a nejde se k nim dostat.