foto: Shutterstock

Robin Čumpelík: Soukromé firmy jsou v řešení pandemických problémů rychlejší než stát

Firmy chytřerozhovor 7 a více min čtení

Jak v těžkých časech fungovala spolupráce vlády a soukromých firem? Kde se zadrhl slibný projekt online monitoringu lůžek v nemocnicích v celé zemi? A co mohly podniky v nejhorším období dělat lépe, aby se v nich nákaza tak nešířila? Bývalý vysoký úředník ministerstva průmyslu a obchodu o tom promluvil pro Svět chytře.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Jak v těžkých časech fungovala spolupráce vlády a soukromých firem? Kde se zadrhl slibný projekt online monitoringu lůžek v nemocnicích v celé zemi? A co mohly podniky v nejhorším období dělat lépe, aby se v nich nákaza tak nešířila? Bývalý vysoký úředník ministerstva průmyslu a obchodu o tom promluvil pro Svět chytře.

Související článek

Čekání na vakcíny: lékaři a kraje se neshodnou se státem. Centrální systém se doktorům nezdá, vzniká řada lokálních

Že pandemie vyžaduje od lékařů, krajů i starostů obrovské nasazení, je po mnoha měsících jasné zřejmě všem. Kam všude však musejí napínat své síly, může být pro mnohé lidi překvapením. Nedostává se totiž informací a jejich přenos vázne. Centrální systém, který by očkování řídil, v Česku sice existuje, ale kraje a lékaři mu vytýkají řadu nedostatků. Přicházejí proto s vlastními řešeními…

Robin Čumpelík na Ministerstvu průmyslu a obchodu donedávna pracoval jako ředitel komunikace a šéf programu Inovační strategie České republiky 2019–2030. Od začátku pandemie působil v několika krizových štábech a stál u zrodu celé řady důležitých projektů. „Nebýt skvělé spolupráce veřejného a soukromého sektoru, probíhala by první vlna pandemie loni na jaře ještě mnohem chaotičtěji,“ tvrdí dnes. „Po roce už na to lidé možná trochu zapomněli, ale tehdy šlo všechno hrozně rychle, během pár dnů se celá země zamkla doma a lidé vyděšeně zjišťovali, co se děje. A právě tehdy odvedly skvělou práci spousty soukromých firem – mobilní operátoři, České radiokomunikace, ale také ajťáci z komunity Covid19.cz. Vznikly projekty jako web ministerstva zdravotnictví nebo linka 1212, což mělo pro informování lidí obrovský význam. My tehdy na ministerstvu dělali první poslední, abychom tomu napomohli z naší strany – vytvářeli jsme něco, čemu jsme říkali znalostní báze, a postupně se do toho začaly zapojovat i další resorty, třeba ministerstvo práce a sociálních věcí nebo krajské hygienické stanice.“

Robin Čumpelík -

Čím jste se na ministerstvu průmyslu a obchodu zabýval konkrétně vy?

Já měl na starost krizové řešení v kultuře, konkrétně kompenzační program. Zní to možná překvapivě, ale pandemie úplně proměnila běžnou práci úředníků – za poslední rok se spousta z nich zabývala něčím úplně jiným než normálně. Ty kompenzace se dávaly dohromady ve spolupráci s ministerstvem kultury, ale hlavní slovo jsme měli my na MPO. Programy byly určené hlavně pro živnostníky, celková výše kompenzací dosáhla miliardy a pro mě to byla úžasná zkušenost, měl jsem pocit, že takhle opravdu pomáhám dobré věci. Na kulturu dopadla pandemie asi úplně nejhůř – hospodu nebo pekařství můžete v zásadě otevřít ze dne na den, ale kulturní akce vyžadují dlouhodobé plánování a to už rok prakticky není možné. A ne každý to chápe.

Kromě pomoci kultuře jste se ovšem zabýval i inovačními strategiemi, na které měla pandemie jistě též velký vliv. Jaké projekty v oblasti krizového řízení momentálně považujete za obzvláště aktuální?

Když zůstanu u agendy, kterou jsem měl na ministerstvu na starosti, vyzdvihl bych zejména tři iniciativy. Tou první je technologické posílení jednotek ARO kvůli rychlejší průchodnosti nejrizikovějších pacientů. Druhým projektem je posílení telemedicíny, tak aby pacienti v krizových časech tolik nezatěžovali činnost praktických lékařů i specialistů – vycházíme z toho, že se spousta kontaktů i komunikace může odbývat na dálku. A třetí iniciativou je online monitoring lůžkové péče. Nedávné přetížení nemocnic ukázalo, že je to nesmírně zapotřebí.

Související článek

Digitální identita: jak se z pohodlí domova dostat ke službám státu?

Daňová přiznání, výpis z katastru, nahlížení do bodové karty řidiče. To všechno jsou procedury, kvůli kterým lidé donedávna trávili dlouhé hodiny ve frontách na úřadech. Dnes už se to dá s trochou snahy zvládat z domova – a časem by těch funkcí mělo být podstatně víc. Je té nutné snahy opravdu jen trocha? A co obnáší?

Telemedicínu i monitoring lůžek ale přece už různé projekty řeší…

Ano, i tady došlo podobně jako leckde jinde k tomu, že soukromý byznys ty státní iniciativy předběhl – ukazuje se, že je zkrátka rychlejší a pružnější. Třeba telemedicíně se věnují úspěšné platformy jako uLékaře.cz nebo Lékař online.cz, které bychom tím pádem rádi využili, bude to prospěšné jim i společnosti obecně. Soukromé firmy dovedou už i monitorovat ta lůžka, ovšem nikoli na celostátní úrovni.

A vy jste pracovali na tom, aby se to změnilo a ten monitoring fungoval v celé zemi?

Ano, to je opravdu důležité. V první fázi, která už proběhla, nám šlo čistě o anonymizovaná data – aby každé ráno na všech lůžkových odděleních v každé nemocnici v zemi mohly sestry využít jednoduchou aplikaci, ve které označí, kolik lůžek mají obsazených a kolik volných. A tahle data se v reálném čase sejdou v jedné centrální databázi, kde se rozsvítí červená a zelená čísla, asi jako když hledáte místo na zaparkování v podzemní garáži nákupního centra. V další fázi ovšem počítáme i s pasportizací lůžek.

To bych potřeboval pro čtenáře vysvětlit.

To je jednoduše označení pro bližší popis typu lůžka – třeba jestli je to obyčejná nemocniční postel, lůžko s kyslíkovým přístrojem nebo hi-tech zařízení s ventilátorem nebo systémem pro mimotělní oběh.

Jak ten projekt v téhle chvíli vypadá v praxi?

Původním iniciátorem byl institut CIIRC při ČVUT, který se na nás obrátil s nabídkou spolupráce. My jsme pak oslovili další instituce, což mělo úspěch především v Moravskoslezském kraji, kde se do projektu zapojila Technická univerzita Ostrava – Vysoká škola báňská a tamní fakultní nemocnice. Bohužel se projekt na přelomu října a listopadu zastavil z iniciativy ministerstva zdravotnictví, které namítalo, že na podobné iniciativě dělá taky, a tudíž jde o duplicitní akci. Připadá nám to jako velká škoda, protože jsme projekt dotáhli do fáze, kdy jsme byli schopni informace o obsazenosti lůžek dodávat i přímo řidičům záchranek, což by třeba v Karlovarském kraji v krizovém období po Vánocích mohlo hrát velkou roli.

To jistě ano. Na druhou stranu to vypadá, že z nejhorší krize už jsme snad venku a situace by už neměla být tak akutní.

To je pravda a všichni doufáme, že další podobná vlna už nepřijde, ovšem tohle řešení zdaleka není určeno jen pro koronavirovou pandemii. Podobná situace se může opakovat, může dojít k nějakým přírodním katastrofám – nikdo si to nepřeje, ale je dobré, abychom byli na takovou krizi připraveni.

Související článek

Data proti pandemii: Praze s očkováním proti koronaviru pomáhá platforma Golemio

Umí interaktivní vizualizované mapy pohybu lidí i aut, ukáže aktuální polohy dopravních prostředků nebo zaplněnost kontejnerů na tříděný odpad. Platforma Golemio, kterou spustilo a provozuje hlavní město Praha, už třetím rokem dokládá, jak můžou data pomoct s životem v hlavním městě. Poslední rok ji ale vytěžil důsledněji než kdy dřív: díky jejímu přispění se po Praze rozvážely vakcíny proti covid-19.

Samozřejmě. Kdyby si to odpovědná místa rozmyslela, je možné projekt z vaší strany znovu spustit?

Ano. Měli jsme ho připravený celkem do detailu, včetně rozpočtu, dělali jsme prezentace pro krizové štáby, chystali jsme znění vládního usnesení, které by mu dalo zelenou. Jenže to v současné době zjevně není priorita pro ministerstvo zdravotnictví (rozhovor vznikl ještě za působení bývalého ministra Jana Blatného, pozn. redakce).

Z premiantů první vlny jsme se na podzim a v zimě stali covidovými průšviháři – nikde na světě nebylo v přepočtu tolik nakažených jako u nás. Jednou z příčin byla podle odborníků i skutečnost, že u nás z ekonomických důvodů nebylo možné zavřít průmysl, země je na něm příliš závislá… Co mohly podniky dělat lépe, aby šíření aspoň omezily?

Tak samozřejmě mohly začít dřív masivně testovat, nečekat, až je k tomu stát v nouzi nejvyšší donutí. Ale z dlouhých diskusí se zdravotnickými odborníky jsem si odnesl ještě něco: aspoň částečným řešením by bylo testování protilátek u zaměstnanců. Podle nich by totiž šéfové věděli, kteří zaměstnanci už covid prodělali, a tudíž ho velmi pravděpodobně nechytnou znovu – a to i v případě, že by sami zaměstnanci o své nemoci vůbec nevěděli, takových lidí je spousta. A ještě dnes si myslím, že je takový výzkum skvělý nápad, i do budoucna – my vůbec nevíme, kolik lidí u nás covid skutečně prodělalo, a údaje o tom by se epidemiologům nesmírně hodily. Třeba pro stanovení očkovací strategie by to bylo skvělé.

Lepší a přesnější data by se hodila všem – epidemiologům, autorům matematických modelů, vakcinologům a koneckonců i politikům. Jenže u nás je s nimi trochu potíž – nezávislí odborníci si často stěžují, že na nich pevně sedí Ústav pro zdravotnické informace a statistiku a pouští ven jen jejich část. Jak to lépe řešit?

Potíž to jednoznačně je – jak se říká, kdo měří, ten řídí, a u nás zjevně některé instituce nechtějí pustit volant z ruky. Já vidím řešení třeba ve způsobu, který funguje v některých zemích, jimž můžeme říkat digitálně vyspělejší, třeba ve Skandinávii nebo v Estonsku. Tam jsou kompletní otevřená data k dispozici akreditovaným odborníkům – datovým vědcům, statistikům, zdravotnickým institucím a podobně. Akreditaci vydává stát, a když ji na základě jasně definovaných podmínek získáte, už mezi vámi a daty nikdo a nic nestojí.

Související článek

T-Mobile a Unicorn firmám zdarma zpřístupnili aplikaci, která pomůže při testování zaměstnanců

Aplikace CovidTestMan usnadní firmám organizaci testování zaměstnanců. Díky T-Mobile je nyní zdarma pro všechny podnikatele v České republice. Pomocnou ruku firmám nabízí operátor ve spolupráci se společností Unicorn, která aplikaci vyvinula.

Když už jsem zmínil ten propad z covidové smetánky mezi průšviháře, proč k němu podle vás vlastně došlo? Kde se stala ta největší chyba?

Říkáte smetánky, ale víme doopravdy, že jsme k ní patřili? Tohle souvisí s předchozí otázkou: ono to sice znělo moc hezky, že jsme best in covid, ale my jsme ve skutečnosti neměli kompletní data, která by to dokládala. V porovnání s jinými zeměmi se u nás už během první vlny málo testovalo, neproběhl výzkum protilátek, celkově jsme toho zkrátka věděli málo, a já bych to o těch premiantech zase s takovou jistotou netvrdil. Je pravda, že se o nás psalo ve světě, jak šijeme roušky a málem na koleně vyrábíme ventilátory, což je skvělé a nepochybně to svědčí o ohromném inovativním duchu, který tu panuje, ale ona to vlastně byla spíš kompenzace toho, že u nás leccos nefungovalo jako v jiných zemích, kde ventilátory měli, a tak si je na koleně vyrábět nemuseli. Ale jestli jsme patřili celkově mezi nejlepší, to je podle mě dost nejasné.

Každopádně jsme měli výrazně méně mrtvých než některé jiné země…

To ano, což v první vlně nejspíš souviselo s tím, že jsme celkem účinně ochránili rizikové skupiny. Ale nevěděli jsme, kolik máme nemocných, jaká je promořenost... Což jsou nesmírně důležité údaje a nám zkrátka chyběly, a mnohé z nich chybí dodnes. Krizové řízení státu by s nimi bylo mnohem jednodušší. Jenže u nás byla práce s daty už od samého počátku hodně špatná.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama