Jsou nanotechnologie požehnáním, nebo naopak skrytou hrozbou? Dokážou léčit nemoci, jak to prorokoval Karel Zeman a jak o tom zpívali Tata Bojs, nebo se jich máme bát, jak radil spisovatel Michael Crichton, autor například Jurského parku?
Jsou nanotechnologie požehnáním, nebo naopak skrytou hrozbou? Dokážou léčit nemoci, jak to prorokoval Karel Zeman a jak o tom zpívali Tata Bojs, nebo se jich máme bát, jak radil spisovatel Michael Crichton, autor například Jurského parku?
Nanoroboti například pomáhají čistit ekologické škody nebo hledat ropu. Také pomáhají párům, jimž se nedaří zplodit potomka. A to tak, že nanorobot spermii uzavře do určitého typu skeletu a vyrazí k cíli podstatně rychleji, než by to zvládaly samotné buňky. Pořád ale platí, že se nanoroboty učíme ovládat. A málokdo o tom ví víc než Martin Pumera, světově proslulý vědec, který se po letech práce v zahraničí nedávno vrátil zpět do Česka, kde přednáší na Vysoké škole chemicko-technologické.
Vědci dnes dokáží vyrobit roboty tak malé, že bez problémů doputují až do tlustého střeva. A doba, kdy tam podle pokynů lékařů odstraní zhoubný nádor s minimálním poškozením zdravé tkáně, není nijak daleko.
Když se řekne nanorobot, napadne většinu lidí motiv ze sci-fi literatury nebo filmů. V některých tato technologie pomáhá, jindy hrozí zničit lidstvo. Jak se představy liší od skutečnosti?
Sci-fi příběhy nejsou úplně špatné. Když před deseti patnácti lety začal růst počet odborných publikací o nanotechnologiích, dělali si jejich autoři z filmů ze šedesátých let legraci. Znáte ten příběh o ponorce, která se zmenšila do té míry, že mohla cestovat krevním řečištěm člověka? Před deseti lety se psalo, že přesně tohle nanotechnologie není. A dnes se ukazuje, že to není pravda – sci-fi filmaři se trefili, mýlili se naopak autoři odborných publikací. Samozřejmě nedokážeme zmenšit ponorku a tím méně člověka do velikosti atomu nebo buněk, ale vytváříme nebiologické pohyblivé materiály, které se umějí pohybovat v experimentálním prostředí v krvi. Z toho už se dá domyslet spousta možných způsobů využití.
Takže skuteční nanoroboti opravdu dávným představám odpovídají?
Jen v jistém ohledu. Typický nanorobot je vlastně taková miniaturní trubička z několika vrstev různých kovů – železa, niklu, zlata. Na sobě má biologický povlak a nějak se pohybuje.
A jak se dá jednoduše popsat její základní funkce?
Na úplně základní úrovni by se dalo říci, že je vyrábíme jako objekty se schopností sebenavigace. Chovají se jako mikroorganismy, ačkoli to ve skutečnosti žádné organismy nejsou, nemají žádnou DNA. Někdy jim říkáme chytrý prach. Nanoroboti dokážou reagovat na světlo nebo na přítomnost určitých chemikálií, které v něco přeměňují, a z toho může vzniknout pohyb. Pohyb je jejich nejdůležitější a primární vlastnost – základna takzvané čtyřstupňové pyramidy, na které vysvětlujeme funkce nanorobotů na přednáškách.
„Typický nanorobot je vlastně taková miniaturní trubička z několika vrstev různých kovů – železa, niklu, zlata.“
Na jakém principu se onen chytrý prach pohybuje?
Funguje trochu jako miniaturní letecká turbína – ovšem v případě, že by kromě kyslíku byl ve vzduchu i kerosin. Prostě nasává vzduch a s ním i energii, která ho pohání. Nebo si představte bakterii, která pohlcuje cukr z okolního prostředí a tím se pohybuje. Nanorobot funguje podobně, jen na rozdíl od bakterie při nedostatku energie nezahyne, prostě se vypne. A další rozdíl oproti bakteriím spočívá v tom, že se nanoroboti nemnoží – to technicky není možné.
Martin Pumera
Doktorát obhájil v Praze na Univerzitě Karlově, poté působil jako výzkumný pracovník v řadě zemí včetně USA, Španělska a Japonska. V roce 2010 získal ERC Starting Grant a přijal místo profesora na Nanyang Technological University v Singapuru. Od prosince 2016 je klíčovým zahraničním vědeckým pracovníkem na VŠCHT Praha a buduje zde nový excelentní tým, jehož hlavním zájmem je výzkum nanorobotů. Umožnil mu to úspěch v Operačním programu Výzkum, vývoj a vzdělávání; jeho společný projekt s doc. Zdeňkem Soferem byl hodnocen ve velké konkurenci jako třetí nejlepší. Do této chvíle má na kontě přes 470 článků v indexovaných žurnálech, více než 18 000 citací, h-index 67 a podle Essential Science Indicators patří mezi 0,11 % nejlepších vědců v oblasti chemie. (Zdroj: www.vscht.cz)
Jak je vlastně takový nanorobot velký?
Představte si, že vezmete obyčejný vlas a zvětšíte ho na průměr jednoho metru. Červená krvinka bude mít v tom případě průměr tenisáku. A to je také standardní velikost nanorobota. Ale máme i roboty velikosti viru, a to znamená jeden chlup na tom tenisáku. V těchto rozměrech se při dnešních možnostech nedá vyrobit aktivní pohybový mechanismus, leda nějaké výstupky, takže se musíme obejít bez pohyblivých součástek. O pohyb se stará, odborně řečeno, neuniformní distribuce tlaku, což zní sice ohromně učeně, ale zná to každý, kdo někdy nafoukl balónek a pak ho pustil do vzduchu. Spalováním cukru se na jedné straně robota vytváří tlak, který jím pohybuje na druhou stranu.
Ale balónek se pohybuje dost chaoticky, nikdy nevíte, kam zamíří. Nanoroboty přece musíte nějak řídit a usměrňovat…
A jsme zase u té pyramidy funkcí, o které byla řeč. Na základním stupni, což je prostě pohyb jako takový, se i nanoroboti pohybují chaoticky, přesně jako ten balónek. Stejně chaoticky se pohybovaly první rakety. Chaotický pohyb ostatně není vždycky na škodu – stačí mít velkou plochu, na kterou míříte, a máte prakticky jistotu, že se trefíte. Takže se dá docela dobře využít třeba při čištění životního prostředí. Představte si, že máte několik čtverečních kilometrů kontaminovaného území někde v podzemí. Můžete tam jezdit sem a tam, dělat vrty a pouštět chemikálie, které to neutralizují. Nebo uděláte jeden vrt uprostřed a pošlete tam nanoroboty s chaotickým pohybem. A oni se tam rozprchnou a území, pokud je jich dost, pokryjí prakticky celé. Samozřejmě by bylo skvělé, kdyby dokázali odhalit místa s největší koncentrací, ale ani chaotický pohyb není na škodu.
Co spojuje české pacienty po autonehodě a britské vojáky zraněné během misí? Špičkové rehabilitační pracoviště, které využívá robotickou medicínu. Jméno malého městečka kousek od Benešova jste určitě už slyšeli. V Kladrubech se s pomocí robotů léčí pacienti z celého světa. Někteří vypadají v exoskeletonu jako ze sci-fi filmu, ale vzhled v tomto případě nerozhoduje. Důležité je, že toto a další robotická zařízení používaná v Rehabilitačním ústavu Kladruby pomáhají.
Tím jsme se dostali k jednomu zcela konkrétnímu způsobu využití. Co udělá nanorobot, když se dostane do chemicky znečištěného území?
To je druhý stupeň té pyramidy. Sami o sobě nanoroboti samozřejmě nezmůžou nic, ale my je můžeme pokrýt vrstvou chemikálií, které se se škodlivou látkou vzájemně zneutralizují, jako když nalijete ocet na sodu. Nanoroboti se pohybují poměrně rychle, zhruba milimetr za sekundu, což je u tak miniaturních objektů dost. A jsou relativně trvanliví, chemikálie jim nijak zvlášť neublíží, dokud vydrží neutralizační chemikálie na povrchu, dělají svou práci. Samozřejmě jako každý kovový objekt časem korodují, ale do té doby toho stihnou hodně.
Dobrá, to byl vhodný příklad využití, pro který je chaotický pohyb výhodný. Ale co když je přece jen nutné roboty nějak usměrnit?
Tím se dostáváme ke třetímu stupni pyramidy. Na něm nanoroboti dostávají „nadpřirozené“ vlastnosti mikrobů. Mikroby, ale třeba i květiny, vědí, kde je světlo, odkud svítí slunce, reagují na teplotu a podobně. A my můžeme i nanoroboty vyrobit tak, aby „šli za světlem“, odborně se tomu říká fototaxe. Ale pozor, nanorobot je konstrukčně mnohem primitivnější než jakýkoli mikrob, takže ho musíte vymyslet opravdu chytře, aby reagoval, jak potřebujete. Máte přitom mnohem omezenější nástroje než příroda.
„Představte si, že vezmete obyčejný vlas a zvětšíte ho na průměr jednoho metru. Červená krvinka bude mít v tom případě průměr tenisáku. A to je také standardní velikost nanorobota," vysvětluje Martin Pumera. - Zdroj: VŠCHT Praha
Další možností je magnetotaxe, tedy orientace podle magnetického pole. V přírodě jí disponují zejména bakterie. Vytvoří si v sobě miniaturní krystalky oxidu železa a fungují jako střelka kompasu. Podobným systémem jsou vybaveni i mnohem vyšší živočichové, třeba migrující ptáci. A my jím umíme, mimochodem jako první laboratoř na světě, vybavit i nanoroboty. Tím pádem poznají, kde je sever, a pohybují se po siločárách. A vy je magneticky můžete ovládat.
A pak je tu třetí způsob, v přírodě nejjednodušší, pro nás ovšem nejtěžší: chemotaxe neboli orientace podle pachů různých chemikálií. Může to být potrava nebo naopak nebezpečí. V běžném světě se tím řídíme všichni – také vás tak přitahuje stánek s burgery? V tom se od nanorobotů nijak zvlášť nelišíme. Při vývoji a výrobě je to docela oříšek, ovšem třeba v medicínském využití se bez chemotaxe neobejdeme. Nanorobot hledá buňku, do které je zapotřebí doručit účinnou látku, a nemůže ji nazdařbůh hledat v celém těle, ale je nutné co nejrychleji postupovat k cíli. To je pro nás momentálně největší výzva.
„Nanorobot se do oka zavrtá pomocí elektromagnetického působení jako miniaturní vrut. Je tak maličký, že o něm organismus vůbec neví.“
Máme tři stupně nanorobotické funkční pyramidy, co je čtvrtý?
Čtvrtý a nejvyšší stupeň je schopnost vytvářet hejna. Jeden nanorobot nic nezmůže – je cenný z vědeckého hlediska, ale nikoli pro praxi. Stejně jako vás nezabije jeden virus nebo jedna bakterie, tak vás ani jeden nanorobot nezachrání. Aby měl nějaký makroskopický efekt, musí jich být ohromné množství. A musíte s nimi být schopný komunikovat. To je vrchol pyramidy.
Pojďme se teď vrátit k možnostem praktického využití. Hovořili jsme o čištění kontaminovaného území. Jaké jiné varianty si představujete?
Ty nejdůležitější se samozřejmě týkají medicíny. Zatím jde ovšem vesměs o testovací stadium – nezkouší se na lidech, ale u některých proběhly zkoušky na zvířatech. Šlo o odstraňování zhoubných nádorů z žaludku. Nanoroboty k tomu zkoušíme používat – kromě toho, že jsme šílení vědci – proto, že je to mnohem méně invazivní než klasické metody. Existují i šetrnější způsoby, ale nanoroboti jsou v každém případě mnohonásobně menší než jakýkoli konvenční mechanický nástroj, včetně injekční stříkačky.
Zkoušeli jste i něco jiného než nádory v žaludku?
Zkoušeli, třeba různá oční onemocnění, při nichž je zapotřebí dopravit antibiotikum na přesně určené místo. Existuje způsob, jak k tomu použít právě zmíněnou injekční stříkačku skrz sklivec, ale i to je hodně invazivní. Nanorobot se do oka zavrtá pomocí elektromagnetického působení jako miniaturní vrut a je tak maličký, že o něm organismus vůbec neví. Dopraví lék na správné místo a pak ho zase vyšroubujete ven, přičemž není kam spěchat, protože nanorobot v oku vydrží celé tři týdny, aniž by způsobil jakýkoli zánět nebo podráždění.
Vypadá to jako nějaká rekvizita z Iron Mana a podobných sci-fi příběhů. A vlastně to tak i funguje – tento vynález vrací lidem schopnosti, o něž po úraze nebo jiným řízením osudu přišli. Technologie zvaná ReWalk vznikla v Izraeli a umožňuje chodit i zraněným s přerušenou míchou, kteří by se jinak až do smrti pohybovali jen na invalidním vozíku.
Nedávno se objevila ještě jedna velmi zajímavá aplikace, o jejíž realizaci momentálně soupeří kolegové vědci z Drážďan a Barcelony. Jsou to spermoroboti. Pomáhají v případě, že jsou spermie málo pohyblivé a nedaří se jim urazit celou cestu až k vajíčku. Nanorobot spermii uzavře do určitého typu skeletu a vyrazí k cíli podstatně rychleji, než by to zvládaly samotné buňky.
Říkáte, že se ve všech případech jedná zatím jen o testovací stadium na zvířatech. Tipnul byste si, kde se zdravotnická nanotechnologie poprvé prosadí v praxi?
Podle mě určitě ve Spojených státech, kde se kolem výzkumu jednoznačně točí nejvíc peněz. Hodně se o něj zajímají velké technologické firmy jako Google. Už běžně existují chytré náplasti, které vám měří třeba teplotu a tlak, a taková náplast vám může v případě potřeby klidně vypustit nanoroboty do těla. Navíc v USA lépe funguje interdisciplinární spolupráce, která je v těchto případech nezbytná. Já jsem chemik, v biomedicínském výzkumu mám jistě své místo, ale aplikace sám dělat nemůžu. V Evropě se taková spolupráce teprve rozvíjí, v Americe jsou dál.
„V tomto oboru nikdo žádné informace nepustí ven, dokud nebude definitivně hotovo. Pak to ale najednou vybouchne jako bomba.“
Bavili jsme se o oku, krevním řečišti, zažívacích traktech i spermiích. Ve které oblasti se podle vás nanoroboti mohou prosadit nejdřív?
Nechci vyloženě tipovat, ale dost záleží na tom, jak jsou konkrétní výzkumníci provázáni s praxí. Třeba Brad Nelson z ETH v Curychu, který přišel s metodou léčby očních chorob, se v poslední době už prakticky nevěnuje vědě a na konferencích promítá své propagační video. Nevím přesně, jak je daleko, ale má skvělé financování od velkých firem a asi by nenechal výzkumu, kdyby realizace nevypadala slibně. Ale musíme si počkat. V tomto oboru nikdo žádné informace nepustí ven, dokud nebude definitivně hotovo. Pak to ale najednou vybouchne jako bomba.
„Nebezpečí se ve sci-fi přehání, protože se nanorobotům přisuzují vlastnosti, které mít nemohou. Nemohou se rozmnožovat ani zmutovat," říká Martin Pumera. - Zdroj: VŠCHT Praha
Takže výzkum je v podstatě hotový a záleží už „jen“ na tom, komu se podaří rychleji sehnat finance na uvedení do praxe?
V podstatě by se to tak dalo říci, ovšem mějme na paměti, že v uvádění do praxe existují v různých aplikacích diametrálně odlišné podmínky. Robot v oku, to je technicky velmi jednoduchá záležitost, víceméně jeden šroubek, takže jde jen o to, vyvinout a vyrobit spolehlivou řídicí jednotku. Na jiné aplikace ovšem potřebujete velké hejno nanorobotů, což je úplně na jiné úrovni obtížnosti. A byznysově orientovaní lidé jdou pochopitelně za těmi nejjednoduššími aplikacemi. Kromě toho tu máme regulační orgány, které uvedení do praxe brzdí, a je to tak dobře, protože jinak by nám farmaceutické firmy píchaly do těla všechno možné. Takže můj optimistický odhad zní, že to oko budeme mít zhruba za pět let, složitější aplikace přibližně za dvacet.
Využití umělé inteligence může být prospěšné, ale i hodně nebezpečné. Jak to chtějí odborníci na umělou inteligenci řešit? Jak umělá inteligence pracuje s předsudky a jak nás ovlivní v budoucnu?
Když mluvíme o hejnu, co si pod tím představit? Jak musí být veliké, aby v těle dokázalo splnit svůj úkol?
Zase záleží na konkrétní aplikaci. Vždycky platí, že čím méně potřebných robotů, tím lépe. Větší hejno znamená větší problém, protože zatím nemáme dokonale vyřešený jejich pohyb. Proto se také třeba u některých aplikací uvažuje spíše o mikrorobotech, řádově výrazně větších, než jsou nanoroboti. Jenže ti zase mnohdy nejsou příliš praktičtí, protože už se třeba nevejdou do nejmenších cév. Abych odpověděl o něco konkrétněji: pokud v těle potřebujeme hejno nanorobotů, tvoří ho řádově miliony kusů.
Zatím jsme se bavili hlavně o terapeutické funkci nanorobotů, která spočívá zejména v dopravování účinné látky na potřebné místo. Mohou mít ale i funkci diagnostickou?
Ano, ačkoli se v současnosti uvažuje spíš o diagnostice mimo tělo samotné, tedy o vyšetření nejrůznějších tělních tekutin po odběru. Předstupněm k tomu může být takzvaná laboratoř na čipu, které se věnujeme už poměrně dlouho. Tam se tekutiny zavádějí do drobounkých kanálků a v nich se zkoumá přítomnost látek indikujících nejrůznější choroby. A tuhle funkci by za jistých okolností rovněž mohli převzít nanoroboti coby aktivní přenašeči látek, jejichž pomocí se nemoci rozpoznávají. A to se samozřejmě nemusí omezit jen na tělní tekutiny – jeden kolega ze Španělska nedávno otevřel celé nové pole výzkumu a začal diagnostikovat jídlo, hledat v něm nebezpečné patogeny.
„Pokud v těle potřebujeme hejno nanorobotů, tvoří ho řádově miliony kusů.“
A když úplně opustíme medicínu, kde jinde se ještě využití nanorobotů nabízí?
Už jsme mluvili o využití v ekologii, zejména při čištění kontaminovaných území. To je asi ze všeho nejjednodušší. A blízce příbuzné jsou aplikace vojenské – jak dekontaminační, tak i detekční. Dekontaminace tu probíhá podobným způsobem jako u těch podzemních vod, opět pomocí nějakých neutralizačních látek. Velmi slibně působí také třeba při zamoření území nervově paralytickými plyny. Pokud to dělají lidé, je to ohromně pracné, vyžaduje to dokonale bezpečný ochranný oděv, přesné pracovní postup a podobně. Když na to pustíte nanoroboty, nic z toho dodržovat nemusíte. Kolega z Pensylvánie zase dostal velký grant na vývoj systému, v jehož rámci budou nanoroboti hledat ropu. Budou mít na sobě značkovače, dostanou se do vrtu, tam se rozprostřou, a když na ropu narazí, podle toho značkovače se to pozná. O tom ale neznám podrobnosti, kolega o tom podle smluv nesmí mluvit, protože ropným společnostem pochopitelně nejde tolik o vědecký pokrok jako spíš o zisk.
Tisíce lidí se denně nechávají ovlivnit fake news, na které nejčastěji narazí prostřednictvím sociálních sítí, obvykle Facebooku. Jak je možné, že vymyšlené zprávy mají takový úspěch? Jak vlastně vznikají fake news, které jsou uvěřitelné? Ohrožují nás? A jak má tedy člověk poznat falešnou zprávu v době podvrhů vytvářených mnohdy i umělou inteligencí? O tom jsme si povídali s Josefem Šlerkou. Známe se už řadu let a tykáme si. A platí to i pro tento rozhovor.
Coby nadšený čtenář Michaela Crichtona se nemůžu vyhnout poslední otázce: Do jaké míry hrozí, že se dočkáme scén jako v jeho thrilleru Kořist, kde se hejno nanorobotů vymkne kontrole a stane se životu nebezpečným? Případně že se dostane do rukou zločincům, kteří ho zneužijí?
U podobných technologií se potenciálním hrozbám nikdy nedokážeme úplně vyhnout. Přece jen jde o objekt, který dokáže proniknout prakticky kamkoli, dovede spoustu věcí chemicky změnit na něco jiného a podobně. Ale na druhou stranu se nebezpečí ve sci-fi přehání, protože se nanorobotům přisuzují vlastnosti, které mít nemohou. Nemohou se rozmnožovat ani zmutovat, jejich funkce jsou vlastně velmi jednoduché – prostě se pohybují z místa na místo. To máte jako s auty, skoro všichni je používáme k normální dopravě, přesto občas fungují jako zbraň nebo se jimi přepravují zločinci. Já mám spíš obavy z toho, aby se neobjevily další problémy s funkčností – třeba ještě nemáme úplně vyřešenou otázku koroze a stává se, že se nanoroboti přestanou pohybovat dřív, než bychom čekali. Ale nějaká velká dramata bych od nich neočekával.
Co se stane, když si v počítači vytvoříte model okresního města a do něj pak pustíte náhodné návštěvníky s koronavirem? Vypadá to trochu jako nějaká speciální verze hry SimCity, ale ve skutečnosti to může mít velký dopad na život v následujících týdnech a měsících. Právě takhle vypadá zkoumání pandemie pomocí matematických modelů.
Kvůli koronavirové pandemii sekáme obrovské dluhy – půl bilionu letos, nejméně půl bilionu příští rok… Kupujeme si za ně čas, abychom se nemuseli měnit. Bylo by ale lepší, kdybychom si za ně koupili změnu.
5G. Technologie, která budí vzrušené diskuse. Příkladem může být situace v Jeseníku, jednom z pěti měst, v nichž se rozbíhají pilotní projekty této technologie v ČR. Proč ale vlastně zavádění 5G budí takové vášně nejen v tuzemsku, ale i ve světě? A proč je vlastně 5G tak důležité?
Zájem o nástroje pro videokonference a online spolupráci stoupl ze dne na den sedminásobně. Firmy se teď bez nich neobejdou a zůstane to tak i do budoucna. Zatím však často narážejí na nedostatečnou kvalitu připojení a špatné vybavení domácích kanceláří.
Jak v těžkých časech fungovala spolupráce vlády a soukromých firem? Kde se zadrhl slibný projekt online monitoringu lůžek v nemocnicích v celé zemi? A co mohly podniky v nejhorším období dělat lépe, aby se v nich nákaza tak nešířila? Bývalý vysoký úředník ministerstva průmyslu a obchodu o tom promluvil pro Svět chytře.
Digitalizace nejsou jen elektronické recepty, dálniční známky nebo online výuka. Jde o zásadní změnu celé ekonomiky i vzdělávání. A Česko na tom ve srovnání se zahraničím není úplně špatně.
Digitální věk umožňuje dříve těžko představitelné zásahy do soukromí lidí a digitální technologie dokáží zásadním způsobem ovlivňovat lidské názory, uvažování a myšlení. Čínská propagandistická aplikace s jistou dávkou naivity názorně dokládá, jak to celé funguje, když se digitální nástroje dostanou do rukou totalitního režimu.
Umí interaktivní vizualizované mapy pohybu lidí i aut, ukáže aktuální polohy dopravních prostředků nebo zaplněnost kontejnerů na tříděný odpad. Platforma Golemio, kterou spustilo a provozuje hlavní město Praha, už třetím rokem dokládá, jak můžou data pomoct s životem v hlavním městě. Poslední rok ji ale vytěžil důsledněji než kdy dřív: díky jejímu přispění se po Praze rozvážely vakcíny proti covid-19.
Ze svých chytrých telefonů již obsluhujeme své peníze. Máme tam bankovní účty, používáme fintechové aplikace, mobilním telefonem nahrazujeme plastové platební karty i hotovost. Není to jediná citlivá oblast, kterou mobilnímu telefonu svěřujeme. Proč tomuto trendu stále odolává zdravotnictví?
Společnost T-Mobile postaví v nejbližších měsících pro Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC ČVUT) nejmodernější kampusovou síť v České republice.
Počet smluv na využívání mobilních telekomunikačních služeb páté generace (5G) by se měl v celém světě do konce letošního roku zvýšit z loňských 220 milionů na zhruba 580 milionů a do roku 2026 na 3,5 miliardy. To by podle předpovědi švédského výrobce Ericsson odpovídalo téměř 60 procentům všech smluv na mobilní služby.
O tom, že velmi rychlý internet může výrazně změnit náš život, není pochyb. Operátor T-Mobile staví kampusové 5G sítě na českých univerzitách: po zprovozněné 5G síti v areálu VŠB – Technické univerzity Ostrava a vznikající 5G SA síti pro Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT v Praze teď další síť vzniká v pražské České zemědělské univerzitě (ČZU). Další mají následovat.
Děti sice už chodí do škol, hrozba distanční výuky nad námi ještě nějakou dobu však viset bude. Na Masarykově univerzitě vyvíjejí aplikace pro výuku ve virtuální realitě. V současné době přemýšlí, jak s její pomocí učit geologii a jazyky.
Logistická dceřiná společnost čínského internetového prodejce Alibaba bude vyvíjet autonomní nákladní auta. Společnost Cainiao chce příští rok v Číně uvést do provozu tisícovku samořízených doručovacích robotů.
Jmenuje se poeticky Aurora a ví nejen to, co se bude dít v následujících deseti letech, ale třeba i za století. Před pár měsíci se nastěhovala do Českého hydrometeorologického ústavu a je pečlivě opečovávaná: jde o superpočítač, který modeluje budoucí klimatický vývoj v tuzemsku, a jejím cílem je na něj Česko připravit. Její teoretický výkon je 1 Petaflops. To je milion miliard, tedy deset na patnáctou operací za jedinou sekundu.
Odstartovala největší sportovní událost letošního roku v Evropě – fotbalové mistrovství EURO 2021. Ačkoli se to může zdát nečekané, i do této nejoblíbenější hry na světě stále více proniká umělá inteligence. Její rolí není zvýšit IQ hráčů nebo zpřesnit střelu při kontaktu moderní kopačky s míčem, ale zlepšit organizaci a vytvořit příjemnější prostředí pro fanoušky.
Počet smluv na využívání mobilních telekomunikačních služeb páté generace (5G) by se měl v celém světě do konce letošního roku zvýšit z loňských 220 milionů na zhruba 580 milionů a do roku 2026 na 3,5 miliardy. To by podle předpovědi švédského výrobce Ericsson odpovídalo téměř 60 procentům všech smluv na mobilní služby.
Domníváte se, že hraní videoher je pouze bezduché krácení času? Váš názor s vámi zcela jistě nesdílí valná většina těch, kdo tuto zábavu provozují. Podle průzkumu společnosti G2A – online tržiště s herními tituly – se naopak 73 % hráčů domnívá, že si takto vylepšují strategické myšlení.
O tom, že velmi rychlý internet může výrazně změnit náš život, není pochyb. Operátor T-Mobile staví kampusové 5G sítě na českých univerzitách: po zprovozněné 5G síti v areálu VŠB – Technické univerzity Ostrava a vznikající 5G SA síti pro Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT v Praze teď další síť vzniká v pražské České zemědělské univerzitě (ČZU). Další mají následovat.
Spoluzakladatel společnosti CleverFarm vysvětluje, jak chytré moderní technologie pomáhají zemědělcům ušetřit, ale zároveň také chránit půdu a přírodu.
Před 30 lety v CERNu nezkoumali jen vznik vesmíru. Když tu 6. srpna 1991 spustil Tim-Berners Lee první webové stránky, zažil zde svůj velký třesk i web. Ten své třicáté narozeniny oslaví na WebExpu – největší technologické konferenci ve střední Evropě. Ta dnes představila oficiální program svého 13. ročníku, který se bude konat v pražské Lucerně od 21. do 23. září.
Děti sice už chodí do škol, hrozba distanční výuky nad námi ještě nějakou dobu však viset bude. Na Masarykově univerzitě vyvíjejí aplikace pro výuku ve virtuální realitě. V současné době přemýšlí, jak s její pomocí učit geologii a jazyky.
Logistická dceřiná společnost čínského internetového prodejce Alibaba bude vyvíjet autonomní nákladní auta. Společnost Cainiao chce příští rok v Číně uvést do provozu tisícovku samořízených doručovacích robotů.
Díky Mobilnímu Rozhlasu může brněnský dopravní podnik posílat zprávy o plánovaných výlukách i aktuálních problémech v dopravě. Nástroj umožňuje přesné cílení na ty, kdo v určité oblasti Brna bydlí nebo pracují. Důležité informace mohou lidé dostávat e-mailem nebo jako notifikaci v rámci mobilní aplikace.
Spoluzakladatel společnosti CleverFarm vysvětluje, jak chytré moderní technologie pomáhají zemědělcům ušetřit, ale zároveň také chránit půdu a přírodu.
Výdaje koncových uživatelů za veřejné cloudové služby letos celosvětově vzrostou o 23,1 % na 332,3 miliardy dolarů, což by mělo být o 62,3 miliardy více než v roce 2020. Uvádí to zpráva přední světové výzkumné společnosti Gartner v oblasti ICT. Migraci firemních dat do cloudu výrazně urychlila pandemie koronaviru i rozvíjející se technologie, jako je kontejnerizace, virtualizace a edge computing.
České pojišťovny se koronavirové situaci přizpůsobily rychle. V době protiepidemických opatření přišly pojišťovny s řešením, ke kterému by si za normálních okolností hledaly cestu déle. Pro usnadnění komunikace se svými klienty představily chatboty a další chytrá řešení sloužící ke zkvalitnění komunikace na dálku. Jak se tyto nástroje osvědčily, jsme zjišťovali v největší tuzemské pojišťovně – Generali České.
Díky Mobilnímu Rozhlasu může brněnský dopravní podnik posílat zprávy o plánovaných výlukách i aktuálních problémech v dopravě. Nástroj umožňuje přesné cílení na ty, kdo v určité oblasti Brna bydlí nebo pracují. Důležité informace mohou lidé dostávat e-mailem nebo jako notifikaci v rámci mobilní aplikace.
Zdražení svozu odpadu a nárůst jeho objemu se některá města rozhodla řešit moderními technologiemi. Služby inteligentního odpadového hospodářství zkouší například některé části Prahy nebo středočeská Unhošť.
Z Plzně se do roku 2027 stane centrum pro chytrou mobilitu a živá laboratoř pro testování autonomního řízení. Vznikne tak první chytré město tohoto druhu v Česku. Jeho součástí budou mimo jiné autonomní tramvaje.
Mít právo na svou vlastní digitální identitu a používat ji podle libosti v celé Evropě - to je plán, který teď hodlá protlačit Evropská komise. Navrhla systém online totožnosti lidí, který má odlehčit jak při krátké dovolené, tak i delším pobytu kdekoliv v členských státech. Namísto peněženky plné dokladů by k jakémukoliv ověření každému člověku stačil mobil.
Digitalizační balíček prošel Senátem i jeho připomínkami, nyní čeká na podepsání prezidentem. Sněmovna ho schválila v podobě, v jakém jej obdržela od senátu.
Digitální technické mapy zásadně pomohou všem občanům včetně projektantů i stavebníků a také městům, obcím i státu. Díky nim budou na jednom místě dostupné digitální údaje o veškeré infrastruktuře na území celé ČR.
Jak se stalo, že se Česko proměnilo z covidového premianta v průšviháře? Odpověď na tuhle otázku budeme hledat ještě dlouho, ale pro mnohé je jedním z jader problému práce s daty. Co si o tom myslí expert z Ústavu pro zdravotnické informace a statistiku, tedy z instituce, která měla data během pandemie pod palcem?
Před rokem přišel do Česka covid a miliony lidí zavřel do jejich kuchyní a obýváků. Část začala z domu pracovat nebo studovat, další se vrhli na seriály na Netflixu. Jak se tahle situace projevila na spotřebě dat?
VOIX Premium Audio, pražský showroom se špičkovým audio vybavením, přidal ke konci loňského roku do svého portfolia progresívní dánskou značku Lemus, průkopnického výrobce designově vytříbené a zvukově atraktivní bezdrátové elektroniky. VOIX má nyní v nabídce obě modelové řady z portfolia této mladé, ale ambiciózní značky ze severské Kodaně a to Lemus Home a Lemus Lifestyle.
Technologický vývoj jde rychle dopředu a nevyhýbá se ani domácnostem. Do našeho života se postupně dostávají hlasoví asistenti, jako je je například Alexa od Amazonu nebo HomePod od Applu. V mobilu máme aplikace, díky kterým ovládáme topení, chlazení, ale i zabezpečovací systém v domě.
Počet smluv na využívání mobilních telekomunikačních služeb páté generace (5G) by se měl v celém světě do konce letošního roku zvýšit z loňských 220 milionů na zhruba 580 milionů a do roku 2026 na 3,5 miliardy. To by podle předpovědi švédského výrobce Ericsson odpovídalo téměř 60 procentům všech smluv na mobilní služby.
O tom, že velmi rychlý internet může výrazně změnit náš život, není pochyb. Operátor T-Mobile staví kampusové 5G sítě na českých univerzitách: po zprovozněné 5G síti v areálu VŠB – Technické univerzity Ostrava a vznikající 5G SA síti pro Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT v Praze teď další síť vzniká v pražské České zemědělské univerzitě (ČZU). Další mají následovat.
Děti sice už chodí do škol, hrozba distanční výuky nad námi ještě nějakou dobu však viset bude. Na Masarykově univerzitě vyvíjejí aplikace pro výuku ve virtuální realitě. V současné době přemýšlí, jak s její pomocí učit geologii a jazyky.
Logistická dceřiná společnost čínského internetového prodejce Alibaba bude vyvíjet autonomní nákladní auta. Společnost Cainiao chce příští rok v Číně uvést do provozu tisícovku samořízených doručovacích robotů.
Domníváte se, že hraní videoher je pouze bezduché krácení času? Váš názor s vámi zcela jistě nesdílí valná většina těch, kdo tuto zábavu provozují. Podle průzkumu společnosti G2A – online tržiště s herními tituly – se naopak 73 % hráčů domnívá, že si takto vylepšují strategické myšlení.
Před 30 lety v CERNu nezkoumali jen vznik vesmíru. Když tu 6. srpna 1991 spustil Tim-Berners Lee první webové stránky, zažil zde svůj velký třesk i web. Ten své třicáté narozeniny oslaví na WebExpu – největší technologické konferenci ve střední Evropě. Ta dnes představila oficiální program svého 13. ročníku, který se bude konat v pražské Lucerně od 21. do 23. září.
Prostorový zvuk už při sledování filmů nebo hraní her už dávno vnímáme jako samozřejmost. Málokdo ale ví, jak vlastně vzniká, jak se v minulosti vyvíjel a jaké chytré technologie se dnes při jeho produkci využívají…
Počet smluv na využívání mobilních telekomunikačních služeb páté generace (5G) by se měl v celém světě do konce letošního roku zvýšit z loňských 220 milionů na zhruba 580 milionů a do roku 2026 na 3,5 miliardy. To by podle předpovědi švédského výrobce Ericsson odpovídalo téměř 60 procentům všech smluv na mobilní služby.
Domníváte se, že hraní videoher je pouze bezduché krácení času? Váš názor s vámi zcela jistě nesdílí valná většina těch, kdo tuto zábavu provozují. Podle průzkumu společnosti G2A – online tržiště s herními tituly – se naopak 73 % hráčů domnívá, že si takto vylepšují strategické myšlení.
O tom, že velmi rychlý internet může výrazně změnit náš život, není pochyb. Operátor T-Mobile staví kampusové 5G sítě na českých univerzitách: po zprovozněné 5G síti v areálu VŠB – Technické univerzity Ostrava a vznikající 5G SA síti pro Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT v Praze teď další síť vzniká v pražské České zemědělské univerzitě (ČZU). Další mají následovat.
Spoluzakladatel společnosti CleverFarm vysvětluje, jak chytré moderní technologie pomáhají zemědělcům ušetřit, ale zároveň také chránit půdu a přírodu.
Už odcházíte?
To nejlepší ze SvětChytře.cz v mailu
Zajímá vás, co píšeme? Nechte si jednou týdne zasílat upozornění na nejzajímavější články mailem. Stačí se přihlásit!