Ostravské děti se učí dělat vědu od malička. Alespoň tedy ty, které navštěvují Univerzitní mateřskou školu VŠB-TUO. Tamní učitelé věří, že když se v mládí kromě kreslení a zpívání naučí používat například i kádinky, čeká je zářná vědecká budoucnost.

Související článek

Jak se dělá úspěšná průmyslovka, kde by chtěl studovat každý

Smíchovská střední průmyslová škola je fenomén, jehož pověst dávno překročila hranice Prahy. Z kdysi obyčejné střední školy se stala instituce plná moderních a chytrých technologií. Funguje tu vývojářská laboratoř internetu věcí, programátorské centrum virtuální reality či venkovní letová zóna pro drony a aktuálně se staví modelová chytrá domácnost. Zdejší maturanti se dostávají na elitní vysoké školy u nás i v cizině, při studiu řídí firmy v Číně a stánek školy bývá na veletrzích obsypán zájemci o přijetí. Kde se bere tolik nadšení a kvalitní práce v prostředí, které nemá zrovna nejlepší pověst, totiž ve středním odborném školství?

Na školkách či školách provozovaných univerzitami není nic divného. Vysoké školy zaměstnávají tisíce lidí, takže se trochu starají taky o jejich děti. Tak proč toho nevyužít a nepoložit základy další generace vědců a akademiků.

Prima pokusy pro děti

Kdo začíná litovat nebohé děti, které sotva odloží plenky, musí chodit v bílých pláštích, neužijí si lezení po stromech nebo rozbíjení oken kameny vystřelenými z praků, nemusí mít strach. Podpora takzvaného polytechnického předškolního vzdělávání, jak se hra na malé vědce oficiálně jmenuje, má podobu badatelských workshopů pořádaných v univerzitní školce jednou měsíčně. Kromě toho školka nabízí řadu sportovních, tanečních i jazykových kroužků. A samozřejmě zůstává i dost prostoru pro hraní.

Jak se ale do univerzitní mateřské školy polytechnické vzdělání dostalo? „Začali jsme v roce 2014 ve spolupráci s lektorkou Dagmar Gluchovou, která vytvořila koncepci vzdělávacího programu Prima pokusy,“ vysvětluje Vlasta Tobolíková, ředitelka Univerzitní mateřské školy VŠB-TUO. „Následně jsme se podíleli na tvorbě a ověřování metodik k polytechnické výchově pro mateřské školy, které vznikaly v rámci projektu Svět v pohybu realizovaného VŠB – Technickou univerzitou Ostrava a Moravskoslezským automobilovým klastrem,“ dodává.

Související článek

Před mobily utíkají rodiče, učitelé i stát. To ale není řešení

Klasická psychologická teorie učí, že tváří v tvář stresu volíme mezi dvěma základními řešeními: útěkem a bojem. Tento evoluční princip je v nás zakořeněn a ačkoliv se civilizace posunulo od dob pobíhání lovců po lesích k testování bezpilotních air taxi, liší se pouze zdroj stresu. Reakce zůstává stejná.

Výsledek spolupráce nazvaný Příroda v pohybu, Člověk v pohybu a Technika v pohybu je k dispozici zdarma na internetu, takže každá mateřská škola může podobné pokusy zařadit do svého vzdělávacího programu. V Ostravě je zkoušejí s dětmi od čtyř let a podle Vlasty Tobolíkové podobné aktivity děti jednoznačně baví. „Děti se na workshopy těší, užívají si, že mohou pracovat s kádinkami, odměrnými válci, pipetami, pozorovat, co se děje, když smíchají různé tekutiny, barvy, látky, odhadovat, jaký bude asi výsledek a proč,“ říká ředitelka školky.

Plaveš, nebo se topíš, rozinko

Samozřejmě se nabízí otázka, jaké konkrétní pokusy čtyřleté děti mohou provádět, aniž by si ublížily nebo zdemolovaly mateřskou školku. Metodika Příroda v pohybu například nabízí pokus s rozinkou, kdy se do průhledné nádoby nalije perlivá voda, do níž děti vhodí obyčejnou rozinku. Rozinka má větší hustotu než voda, takže klesá ke dnu. Tam ji ale obalí bublinky oxidu uhličitého, jimiž je voda sycena. Ty mají samozřejmě menší hustotu než voda, takže ji vynesou zase na hladinu. Na hladině bublinky praskají, rozinka klesá ke dnu a celý proces se několikrát opakuje. Děti se díky tomu naučí vnímat rozdíl v hustotě různých látek, ale třeba také to, že každý vědecký pokus musí být opakovatelný se stejnými výsledky. Náklady jsou minimální a jediné riziko spočívá v tom, že se děti přejedí rozinkami.

Ve školce se tak děti mohou naučit věci, které jejich spolužáci budou dohánět na základní škole. Získají solidní základ, na kterém se pak dá stavět. „Děti provádějí jednoduché fyzikální a chemické pokusy, které jsou sice určeny pro starší žáky, ale na druhém stupni základních škol se zpravidla nedělají, protože jsou moc jednoduché. Zato malé děti jsou jimi nadšené,“ říká Dagmar Gluchová, autorka metodiky Prima pokusy.

Všechny pokusy jsou přizpůsobeny prostředí mateřské školy a dají se provádět u stejných stolečků, kde si děti třeba kreslí. Náklady na jeden pokus se pohybují v řádu desetikorun na jedno dítě. Případné jednorázové investice, jako jsou skládací demonstrační stolek pro učitelku nebo bílé pláště pro malé vědce, lze podle Tobolíkové pořídit z nejrůznějších dotačních programů. 
Pokusy jsou navrženy tak, aby při nich dětem nehrozilo žádné zvýšené riziko úrazu. Z hlediska bezpečnosti je tak jedno, jestli děti staví bábovičky na pískovišti, houpají se na houpačkách, nebo míchají v kádince sodovku s rozinkami. Podobně jako u všech jiných aktivit ale platí, že by měly být přizpůsobeny věku dětí a jejich aktuálním schopnostem. Příliš složité pokusy pak může učitelka jen předvádět.

Související článek

wITches: mladé čarodějky z ČVUT učí děti milovat IT

„Ty to neumíš, protože jsi holka.“ I takový názor občas musely studentky elektrotechnické fakulty ČVUT překousnout. A i proto rozjely projekt wITches, v rámci kterého na workshopech pořádaných přímo na půdě univerzity vtahují děti do světa robotiky, elektrotechniky a programování.

Jednoduché pokusy zvládne podle návodu předvádět každá učitelka mateřské školy. Nepotřebuje k tomu technické vzdělání, i když autoři metodik nezastírají, že ideální by bylo proškolit učitele v problematice polytechnického vzdělávání formou doplňujícího pedagogického studia. Vždycky je tu možnost povolat do školky zkušeného externistu, který bude na pokusech s učitelkami spolupracovat. To už ale samozřejmě přináší nějaké náklady.

Dětská hra, nebo výchova k vědecké práci?

Mateřská škola provozovaná VŠB-TUO má tu výhodu, že rodiče tamních dětí podobný typ aktivit očekávají. Nemusí tedy nijak zvlášť zdůvodňovat, proč je důležité, aby děti už odmala přičichly k přírodním či technickým vědám.
Obvykle je takzvané polytechnické předškolní vzdělávání propagováno tvrzením, že přivede děti ke studiu tvrdých technických oborů, jejichž absolventy naše průmyslová země potřebuje. Nikdo ale samozřejmě nemůže zaručit, že ze všech dětí, které ve čtyřech letech dokážou smíchat vodu s barvou, vyrostou v budoucnu jaderní inženýři. Přesto je podobný typ aktivit důležitý.
„Mateřské školy pracují s dětmi ve věku, kdy se tvoří a dozrávají jednotlivé funkce mozku. Měly by proto nabízet ve svém programu co nejširší škálu podnětů a aktivit tak, aby měly děti dobrý základ pro budoucí studium čehokoli, co jim bude blízké,“ myslí si ředitelka univerzitní školky Vlasta Tobolíková.

Související článek

Kde se děti (na)učí programovat?

Poohlížíte se po tom, kde děti naučit aspoň základy programování? Jeslti se chystáte na pražskou akci Future Port Prague 6. a 7. září v pražských Holešovicích, poohlédněte se po projektu makeITtoday, Jen za loňský školní rok se v něm základy IT objevilo před 160 dětí ve věku 8-12 let. Letos přidají i kurzy Pythonu pro starší děti, zajímavé semináře a konference.

Není taky na škodu, když se děti už v tomto věku nenásilnou a hravou formou naučí, že je dobré si některé věci ověřit na vlastní kůži. „Učí se pracovat soustředěně, metodicky, rozvíjejí si jemnou motoriku, postřeh, tříbí odhad, vzájemně spolupracují, jinak jim prostě pokus nemusí vyjít,“ uzavírá Tobolíková.