foto: Tomáš Hejzlar

Bez šéfů jsou vývojáři čtyřikrát efektivnější, říká Václav Muchna z Y Softu

Firmy chytřerozhovor 7 a více min čtení

Zavedli home office i pro ty, kteří by jinde museli být fyzicky v práci. Zrušili šéfovská místa, a produktivita práce jim vyletěla na čtyřnásobek. Řeč je o české softwarové firmě Y Soft. Jejího majitele Václava Muchny jsme se zeptali, jak zvládli koronavirovou epidemii, v čem jim covid otevřel oči a jestli není čas na větší zdanění IT firem.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Zavedli home office i pro ty, kteří by jinde museli být fyzicky v práci. Zrušili šéfovská místa, a produktivita práce jim vyletěla na čtyřnásobek. Řeč je o české softwarové firmě Y Soft. Jejího majitele Václava Muchny jsme se zeptali, jak zvládli koronavirovou epidemii, v čem jim covid otevřel oči a jestli není čas na větší zdanění IT firem.

Související článek

„Za deset let bude firma stát na robotech. Vidím v nich budoucnost,“ říká Václav Muchna, šéf Y Soft

O české společnosti Y Soft je slyšet stále víc. Jako technologický globální hráč ovládá svůj trh podobně jako Avast ten antivirový. A roste srovnatelně. Téměř před rokem oznámila, že meziročně zvýšila obrat o 45 procent na skoro miliardu korun. A i letos počítá s tím, že růst bude dvouciferný. V dalších letech chce Y Soft sázet hlavně na zisk z prodeje robotů.

„Nové nápady se rodí v době, jako je tahle,“ říká Václav Muchna, zakladatel a CEO české softwarové společnosti Y Soft. Loni tržby této softwarové firmy přesáhly miliardu korun. Muchny jsme se zeptali, jak se jeho firma vyrovnala s koronavirem a jestli není čas rozbít digitální monopoly, jako je Google.

Při koronavirové pandemii jste vytiskli 42 tisíc štítů a distribuovali je po celém světě. Co vás covid naučil?

V prvních dnech jsem štíty rozvážel osobně a mluvil s lidmi v první linii. Je to úplně jiný zážitek než posílat peníze nebo sedět v nějaké správní radě. Poučení je zvednout zadek, sejít do podhradí a vidět věci na vlastní oči.

Jak to celé začalo?

Je všeobecně známé, že máme 3D tiskárny, takže nás někdo prostě oslovil. Objevila se iniciativa Tiskne celé Česko, mám známé i mezi doktory, kteří se ptali, jestli něco nedokážeme. To všechno se spojilo. Jakmile jsem na vlastní oči viděl situaci v reálu, rozhodl jsem se, že projekt rozjedeme ve velkém.

Museli jsme to vzít do vlastních rukou. Než se totiž ve státních institucích schválí nějaký nákup, uteče 14 dní. A to je pozdě. Důležitá byla nejen rychlost reakce díky 3D tisku, ale i to, že jsme štíty dávali zadarmo, protože jsme tak obešli procurement a všechno zrychlili.

Jak jste vlastně – krom tisku štítů – vůbec fungovali v době karantény?

Na home office jsme lidi poslali zhruba 14 dní předtím, než to vyhlásila vláda. Z Číny jsme viděli, jak rychle se ta nemoc šíří. Představil jsem si, co se stane, když v našem vývoji, kde sedí 60 lidí, bude jeden nemocný…

Tahle změna nám trvala asi hodinu. To bylo jednoduché.

Související článek

Digitalizuj, nebo zemři. Co Čechy koronavirus naučil?

Omezení spojená s pandemií koronaviru jsou nepříjemná. Řada firem a institucí ale našla originální cesty, jak se s nimi vyrovnat. Hlavní roli v nich hrají digitální technologie: do online světa se během pár dnů přesunuly věci, o kterých jsme si nikdy nemysleli, že to bude možné. Divadelní představení, lékařská vyšetření, školní výuka i zkoušení, soutěže, dokonce i degustace vína…

Co bylo to složité?

Jádro našeho vývoje probíhá na velkých klasických tiskárnách. Ty si ale vývojáři domů nevezmou, což byl problém. Už dříve jsme při testování softwaru používali roboty – a ty naši vývojáři při začátku karantény přizpůsobili na dálkové ovládání. Na robotu je kamera, takže vývojář vidí, co se děje na tiskárně – v prohlížeči vidí displej tiskárny, a když na nějaké místo klikne myší, klikne na tiskárnu robot. Věrná simulace. Takže u tiskáren zbyli dva lidé, kteří doplňovali papír, toner, někde něco zkalibrovali. Ale v místnosti, kde jsou desítky tiskáren, jinak nikdo nebyl.

Takže v podstatě home office pro dělníky u pásu. Kdy to půjde v průmyslu?

Fyzická přítomnost dělníka u pásu je jen zvyk. Mění se to už dlouho. Před lety jsem dělal rozhovor v americké televizi v San Franciscu. Kolem nás jezdily televizní kamery, ale bez lidí. Ptal jsem se, kde jsou lidé, kteří ty kamery ovládají, a dozvěděl se, že v New Yorku. Přitom televize je na naprosto přesném časování závislá. To, že někdo z New Yorku ovládá průmyslového robota v San Franciscu, je dávno zvládnutá technologie. Ale jako manažer vidíte, co všechno se může pokazit. Mám pocit, že jsme předběhli dobu, že lidi na využití takových technologií ještě nejsou připravení. Když nabízíme automatické testování našim partnerům, vidíme velké obavy. Říkají: Mám tu stovku lidí, co budou dělat, až tu budou roboti?

Co budou dělat?

Budou je muset kvalifikovat.

Bude kvalifikované práce dost, aby lidi absorbovala?

V historii jsme to zvládli třikrát. Při každé průmyslové revoluci: při vynálezu parního stroje, při digitalizaci. Statisticky mi vychází, že to zvládneme zase.

Související článek

Musíme lidem vysvětlit, co jim digitalizace přinese

Co podle mé zkušenosti brání rozvoji digitalizace u nás? Tuto otázku jsem slýchala poměrně často a musím říci, že jsem se dlouhodobě dostávala k několika faktorům. Pokud je mám shrnout, jedná se o nedostatek financí, nedostatečnou legislativu a neochotu některých úřadů na používání nových technologií přistoupit. Vše se ale postupně mění k lepšímu.

Ale spousta lidí se toho bojí. I politici.

V porovnání s tím, co se dělo kolem parních strojů, jde zatím o drobnosti. Je to nevyhnutelné. Jsou to nástroje, které snižují náklady a zvyšují kvalitu. Někdo se toho chytí a ostatní budou následovat. Stejně jako automobilky zrobotizovaly velkou část své produkce.

Vývojáři bez manažerů? Čtyřikrát výkonnější

Jak se covid projevil v denním chodu firmy?

Přímo řídím naše R&D. V něm je zhruba sto lidí a transformujeme ho na skutečně agilní vývoj. Ne na to, čemu se agilní vývoj obvykle říká. Součástí té transformace je také odstranění managementu a přechod na plochou organizační strukturu.

Jenže datum bylo stanovené na 11. května, a to jsme se nemohli potkat. Měl jsem z tak velké změny bez osobního setkání strach. Jenomže transformaci jsme ohlásili už v prosinci. Manažeři měli domluvená jiná místa, moji lidi mi říkali, že to odložit nemůžeme...

Takže?

Tak jsme to udělali. S dnešními online nástroji jsou i velké meetingy, třeba pro 100 lidí, mnohem efektivnější než ty osobní. Vývojáři jsou často introverti a ve velké skupině se do diskuse nepřihlásí. V online nástroji ano. To, co by on-site trvalo osm deset hodin, bylo za čtyři hodiny hotové. A spokojenost byla o řád větší.

Po odbourání managementu je teď R&D klubko lidí bez hierarchie?

Máme týmy, každý má sedm lidí, ale není v něm šéf. Tým je odpovědný za nábor, propuštění, rozdělování bonusů. Musí se dohodnout sám, to v sedmi lidech jde. Nepotřebuje manažera, aby jim řekl, že chybí javista, dotneťák nebo databázista... To tým ví. Občas potřebuje posunout, někdy potřebuje čas si popovídat. Takže tu jsou koučové, kteří týmům pomáhají, aby dokázaly dělat rozhodnutí. Tým reportuje Head of product, který má pod sebou sto lidí. Ale neřídí je.

Kdo jim tedy zadává práci?

Product owneři. Ti dělají backlog a určují priority. Tým si bere věci ze zásobníku shora. V praxi se týmy na základě kompetencí domlouvají; existují nějaké menší specializace, ale ty se snažíme odbourávat. V zásadě ale požadavky sypete do trychtýře, z něj si je týmy berou a dodávají.

Související článek

Bez povinné maturity z matematiky nebude dost vzdělaných lidí pro digitalizovanou společnost

Maturitou z rodného jazyka studenti prokazují dovednost jasně formulovat a předat myšlenku. Maturitou z matematiky, jež je nezbytným základem všech technických a přírodovědných oborů, dokladují schopnost logicky uvažovat a analyzovat. Bez povinné maturity z matematiky nebudeme mít dostatek kvalifikovaných a relevantně vzdělaných lidí pro digitalizovanou společnost.

Dává to smysl v situaci, kdy máte v podstatě opakující se práci, kterou je zapotřebí hodně škálovat.

Tak velká změna musí být dost těžká.

I pro mě to bylo zajímavé cvičení, musel jsem zahodit systém 19. století. Není to pro každého. U nás lidé také říkali, že se takový systém zhroutí jako domeček z karet. Ale po šesti měsících všem spadla brada. Produktivitu jsme zvedli na čtyřnásobek.

Jak dlouho jste se k tomu odhodlávali?

Pět let. Zkoušeli jsme to několikrát. Vždycky se to někomu nelíbilo, tak jsme couvli. Teď jsme se ale přestali bát, že lidi odejdou. Řada výrazných lidí opravdu odešla. Bez významné podpory vedení by to nešlo.

Vy jste se nebál?

Taky. Ale máme dobrý reporting, dokážu změny rychle vyhodnocovat a vidím, jestli se neřítíme do nějaké propasti. A už po prvním kvartálu vzrostla produktivita. Samotného mě to překvapilo. Můj optimistický plán jsme splnili o čtvrtrok dříve.

I navzdory odchodu výrazných osobností?

Možná díky těm odchodům. Osobnosti berou prostor lidem kolem nich.

Těsně před epidemií jste říkal, že z Y Softu bude světová firma. Platí to stále?

Samozřejmě, změnila se jen cesta k cíli. Doba covidová funguje jako katalyzátor, zrychluje už nastartované změny v digitalizaci a přechodu k digitální společnosti. Tisk a skenování jsou zkostnatělé procesy. Nové nápady chodí v době, jako je teď. Kdy je těžko. Podnikatel řeší problémy společnosti, a když jsou problémy, je spousta problémů k řešení. Kvůli covidu se všichni přesouvají do cloudu. A v tisku to musíte umět vyřešit.

Přijde čas rozbít digitální monopoly

Politici dnes hledají, kde vzít peníze na pokrytí škod způsobených koronavirovou krizí. Hovoří se i o zdanění digitálního průmyslu. Mají ho speciálně sektorově danit?

Související článek

Koronavirus nenávratně změní české školství. Eva Pavlíková z Česko.Digital věří, že k lepšímu

Web, ze kterého všichni čerpají aktuální informace o nákaze COVID-19, nebo internetová výuka, díky níž školy mohou aspoň částečně nahradit běžný provoz. To jsou v tuto chvíli hlavní projekty platformy Česko.Digital, která patří k nejaktivnějším komunitám v zemi. Její provozní ředitelky Evy Pavlíkové jsme se zeptali, jak skupina v těchto hektických časech funguje.

Budu mluvit sám proti sobě, ale je to nevyhnutelné. IT je jediná oblast, která není regulovaná ani zdaněná.

Někdo ale může namítnout, že je IT zdaněné standardními mechanismy…

V IT pracujete s nehmotným zbožím, a když chcete, dokážete se daním vyhnout. Stačí pořídit si dceřinku v Irsku nebo nějakou offshore společnost. Rozhodnete se, že v Česku budete přiznávat jen 10 % zisku a ten tu zdaníte… A zákazníkům budete licencovat z té dceřinky. Miliardy tak vyděláte v místě, kde jsou nízké daně.

To je naprosto legální postup, který nedokážete udělat s fyzickou výrobou. Navíc náklady fyzické výroby škálují lineárně. S výnosy. Zisk z velkého objemu je v digitálu mnohem vyšší. Podívejte se na deset nejbohatších firem světa.

My cestou offshore nejdeme – jsem Čech jak poleno, licencujeme v Česku, a i když se mě vláda odsud snaží vyhnat, zatím držíme.

Nevyvolá tlak na zdanění odpor?

V zásadě si myslím, že proti tomu nikdo moc neprotestuje. Jde hlavně o pár států, přes které se IT licencuje, a pak USA na úrovni OECD. Je tak zapotřebí vytvářet tlak na USA a tyhle státy, aby byla pravidla zdanění přijata na úrovni OECD. Řešení od EU je lepší než nic, ale je stále málo.

Ideální řešení by mělo přivést zdanění digitálních licencí do země prodeje. To mi přijde jako férový princip. Proč bych měl danit v Česku, když prodávám ve Francii?

Nejde to ale udělat tak, že přijde Schillerová s Babišem, podívají se z okna a řeknou: „Sedm procent.“ Nejde o výši, ale americká reakce pohřbí firmy, jako jsme my. Ale to je jim jedno.

Související článek

Šéf odborů Středula: Téma zdaňování robotů je zcela jistě k diskusi

Tři sta deset tisíc lidí zastupuje největší odborová organizace v zemi – Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS). V jejím čele od roku 2014 stojí Josef Středula, jenž velmi dobře vnímá nástup Průmyslu 4.0, který je spojený i s tím, že řadu zaměstnanců v různých profesích vystřídají roboti. Roli odborů to ale podle Středuly nesníží, spíše naopak.

Takhle to ve výsledku bude hra s nulovým součtem – co získají, o to jinde přijdou. Já být Google nebo Facebook, po zavedení sedmiprocentní daně zvednu o sedm procent ceny. A co s tím firmy udělají? Nic. Nemůžete neinzerovat na Facebooku a Googlu. Takže firmy to zaplatí, budou mít vyšší náklady, klesne jim ziskovost, budou platit nižší daně. Na to mi stačí základní škola. Lidi na ministerstvu si myslí, že Google ceny nezvedne. Jenže Google má monopol.

Není ten monopol logický důsledek digitalizace?

V USA ve dvacátých letech začaly rodinné klany vytvářet trusty a monopolizovaly tak dodavatelský řetězec. Byly neuvěřitelně bohaté a mohly si koupit jakoukoli konkurenci. A pak přišel zákon, který trusty rozbil. Precedens v analogovém světě tu je. Digitální firmy jsou v porovnání s těmi dvacátými lety pořád malé, ale jednou to rozsekání přijde.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama