Foto: iStockphoto.com

Děti se mění a s nimi i nesmrtelné Lego. Jeho tvůrci vsází na rozšířenou realitu

Věci chytřerozhovor 7 a více min čtení

Lego. Žádná věda – prostě plastové kostky, které se stavějí na sebe. Nebo ne? Co si takhle zahrát na krotitele duchů ve virtuálním městě, které si z těch kostek postavíte? Od letošního roku žádný problém – a podobná lákadla budou přibývat. Digitální technologie pronikají i mezi tradiční stavebnice.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Lego. Žádná věda – prostě plastové kostky, které se stavějí na sebe. Nebo ne? Co si takhle zahrát na krotitele duchů ve virtuálním městě, které si z těch kostek postavíte? Od letošního roku žádný problém – a podobná lákadla budou přibývat. Digitální technologie pronikají i mezi tradiční stavebnice.

Související článek

E-sporty na vzestupu. Hraním počítačových her se vydělávají miliony. Snaží se i Češi

Také jste jako mladí slýchávali, ať už necháte těch videoher a začnete dělat něco pořádného, protože tohle zabíjení času k ničemu nevede? Nebo to říkáte svým dětem? Pomalu, ale jistě to přestává být pravda – když je někdo opravdu dobrý, může z toho mít stejnou slávu i peníze jako profesionální sportovec.

Když jsme jako děti měli štěstí a někdo nám v letech před sametovou revolucí ze Západu dovezl lego, nadšeně jsme si stavěli domy, mosty, letiště a cokoli nás napadlo. Lego bylo rozmanitější než tuzemské stavebnice, které ho kopírovaly, drželo lépe pohromadě a dalo se toho s ním vymyslet víc, ale principiálně se od nich nelišilo.

Když na přelomu tisíciletí vyrůstaly naše děti, vypadalo už lego dost odlišně. Základem sice byly pořád stejné kostičky, ale čím dál častěji je doplňovaly nejrůznější motorky, převody a další technická udělátka, díky nimž se obyčejná stavebnice občas měnila v trenažér pro malé inženýry. A pak přišly Lego Mindstorms – programovatelné robotické stavebnice, s nimiž lego vstoupilo do digitální éry. Od té doby vývojáři dánské firmy vymýšlejí pořád něco nového – v poslední generaci už plastové kostičky tvoří jen část hry, zbytek se odehrává v kyberprostoru.

„Pro dnešní děti je digitální prostředí něco naprosto běžného. Během sekundy dokážou bez problémů přepnout z fyzického světa do virtuálního a zase zpátky,“ tvrdí Bernd Larssen Linde, který má inovace v Legu, konkrétně ve vývojářské divizi Creative Play Lab, na starosti. „Je to první generace, která vyrůstá nejen s chytrými telefony a internetem, ale i s umělou inteligencí. Dnes už děti nevidí vůbec žádné rozdíly mezi fyzickou a digitální hrou, prostě si hrají,“ vysvětluje Linde.

Jak se ale dá spojit s digitálním prostředím něco tak jednoduchého a konzervativního jako kostičková stavebnice?

Vycházíme z toho, že fyzický svět je pro děti pořád základ. Někteří staromilci tvrdí, že dnešní generace už jen sedí u počítačů, ale podle mě to není pravda a ani v budoucnu nebude. I za dvacet třicet let, až do rodičovské generace dorostou dnešní předškoláci, budou děti hrát na hřišti fotbal, budou si kreslit pastelkami na papír a budou si stavět ze stavebnice. Ale na rozdíl od nás v jejich věku budou tohle všechno zároveň dělat i digitálně. Takže vlastně jde jen o to, vytvořit jim prostředí, kde se hranice mezi oběma světy budou maximálně stírat.

Rozšířená neboli augmentovaná realita je podle nás to, čemu se říká next big thing.

Jak se to dá nejlépe udělat?

My na to jdeme přes rozšířenou a virtuální realitu. Rozšířená neboli augmentovaná realita je podle nás to, čemu se říká next big thing, tedy příští velká a důležitá vlna v technologickém světě. Naši vývojáři se v tomto prostředí pohybují už několik let, zkoušíme všechno možné, pár aplikací už na trhu máme, jsou celkem populární, ale hlavním cílem pro nás bylo pořádně se to s rozšířenou realitou naučit a pochopit, jak v ní nejlépe fungovat. Vlastně to byly takové postupné krůčky k prvnímu velkému projektu, který jsme představili loni na podzim – jmenuje se Lego Hidden Side.

Související článek

Auta budoucnosti: obří displeje, otvírání otiskem prstů a solární panely nejen na efekt

Jak bude vypadat interiér chytrých aut? Zatímco dnes je běžnou výbavou dotykový displej velikosti menšího televizoru, v budoucnu nejspíš uvidíme na palubní desce holografické obrazce a auto bude zkoumat, jak se právě cítíme. Tak to alespoň předvídají prototypy představené na největším světovém veletrhu spotřební elektroniky CES.

Popište nám ho…

Je to aplikace, která dává obyčejné stavebnici úplně jiný rozměr. Funguje s novými sadami, ve kterých si stavíte město. Jmenuje se Newbury a na první pohled vypadá úplně normálně jako cokoli, co si z lega postavíte. Ale pak na ty svoje domy, ulice a podobně namíříte telefon, spustíte aplikaci a začnou se dít věci – třeba na displeji vidíte, jak na město prší nebo naopak svítí slunce, ale hlavně tam dochází k nadpřirozeným úkazům. Dostanete za úkol chytat různě v domech či v ulicích duchy a další paranormální bytosti.

Takže vlastně něco jako Pokémon Go, ale ve světě, který si sami vytvoříte?

Přesně tak. A není to žádná jednotná šablona, opravdu záleží na tom, jak město postavíte – dali jsme si práci, aby se všechno odehrávalo jako ve skutečném světě, ve kterém platí fyzikální zákony. Tedy přinejmenším ty, co platí pro duchy. Věříme, že se nám to povedlo do té míry, že se děti do toho prostředí opravdu ponoří, že jim to rozproudí představivost způsobem, jaký by samotné kostky lega nedokázaly. Dříve jsme k tomu měli dobrodružné filmy v televizi, ale tohle je mnohem interaktivnější. A zároveň to není jen obyčejná videohra – aby to fungovalo, musíte to město napřed regulérně fyzicky postavit. Pořád prostě začínáte u těch kostek.

Často se ale objevuje názor, že prorůstání digitálního světa do fyzických her rozvoji imaginace spíše brání. Dřív by si děti mohly v tom městě představit cokoli, dnes tam budou mít duchy a nic jiného, protože se jim ukážou na displeji.

A právě proto je důležité, aby se to udělalo pořádně – aby stačilo přidat nebo ubrat pár kostek a ti duchové se začali chovat jinak, nebo se začalo dít něco úplně jiného. My tyhle řekněme konzervativnější názory rozhodně nebereme na lehkou váhu, je na nich spousta pravdy, ale na druhou stranu děti prostě dnes ten digitální svět vnímají jako realitu, a kdybychom se tomuhle trendu nepřizpůsobili, ztratí pro většinu z nich lego postupně smysl.

Související článek

Soukromí s aplikacemi v mobilu je iluze. Nejsme anonymní tečky na mapě, ukázal projekt New York Times

Kde bydlíte? Kde pracujete? V kolik a kam vodíte svoje děti do školy, na kroužky? Kde jste byli minulý víkend v restauraci? Jak dlouho? A kdo tam byl s vámi? Otázky pro Velkého Bratra? Ale vůbec ne. Pro téměř libovolnou firmu stojící za vámi používanou aplikací otázky, na které snadno dokáže získat odpověď. Platí to pro vás i Arnolda Schwarzeneggera. Jak je to jednoduché, ukázal investigativní seriál deníku New York Times.

Říkal jste, že Hidden Side je prvním velkým projektem, kde se rozšířená realita uplatní. Znamená to, že už máte připravené další?

Samozřejmě, už máme jasný plán pro roky 2020 a 2021. Projektů bude několik, některé budou podobné, v jiných využijeme trochu jiné aspekty rozšířené reality. Zatím bohužel nemůžu být konkrétní, přece jen se pohybujeme v konkurenčním prostředí.

Vy sám jste osobně stál za dalším velkým projektem – spuštěním takzvaného Lego Hubu v Šanghaji. Co si od něj slibujete? Jak si vlastně Lego stojí v Asii, respektive na jiných kontinentech obecně?

Je pravda, že pro firmu pocházející z malé evropské země, konkrétně z Dánska, není úplně jednoduché se na globálním hračkářském trhu prosadit. Třeba ve Spojených státech jsme začali mít velký úspěch až někdy na přelomu století. V Evropě už měli lego pomalu v každé domácnosti, ale v Americe ani náhodou, byli jsme spíš lahůdka pro labužníky. Pak se to ovšem změnilo. A v Číně jsme momentálně v podobné situaci jako tehdy v USA. Ve velkých městech nás lidé znají, jinde moc ne. Právě proto vznikl zmíněný hub, což je něco mezi muzeem lega, klasickým Legolandem a vývojovým centrem. Částečně slouží k práci, částečně k zábavě pro veřejnost.

Před pár lety jsme představili kódovací platformu Lego Boost, která je určena především pro menší děti.

K expanzi do Číny vás motivuje jen to, že je to zkrátka obrovský trh, na kterém by globální firma rozhodně neměla chybět, nebo to má i jiné důvody?

Má – nesnažíme se jen uspět na tamějším trhu, ale chceme využít i dalších výhod, které Čína dokáže nabídnout. Ať si o té zemi myslíme, co chceme, proměnila se v posledních letech z obří montovny v technologickou velmoc a pro oblast rozšířené a virtuální reality to platí dvojnásob, stejně jako pro mobilní technologie obecně. Díky šanghajskému vývojovému centru jsme tudíž u zdroje nejlepších nápadů, projektů a trendů, které se v tomhle oboru na světě rodí.

Související článek

Brno se střelilo do vlastní nohy. Jeho aplikace potvrdila, že nemá rádo cyklisty

Tři čtvrtiny Brna leží téměř na rovině. Přesto se po nich téměř nedá bezpečně jezdit na kole. Rozvoj cyklodopravy v moravské metropoli stagnuje už řadu let a zlepšení situace není zatím v dohledu. Nejen takové zjištění ukazuje on-line aplikace nazvaná Cyklodoprava v Brně, která vyhrála ocenění v soutěži o aplikacích využívajících otevřená data.

Hračkářské odvětví je v širším smyslu součástí zábavního průmyslu, a ten má v Číně svá specifika, která jdou ruku v ruce s přísnou státní kontrolou. Třeba takoví filmaři často narážejí na různá omezení týkající se obsahu filmů a občas jim to hodně komplikuje situaci. Vy tyhle problémy nemáte?

V podstatě ne. U hraček máte výhodu, že děti všude na světě uvažují dost podobně a mají rádi podobné příběhy. Je úplně jedno, jestli se narodíte v Praze, Kodani, Washingtonu nebo Pekingu – mezi pěti a deseti lety vás budou velmi pravděpodobně přitahovat příběhy o policistech, kteří chytají zločince, o superhrdinech, o princeznách na zámcích a podobně. Většina naší produkce vzniklá pro Západ je tudíž i v Číně běžně použitelná.

K legu už dvacet let patří i robotická technologie – ve světě se pořádají různé soutěže a hackatony zaměřené na programování robotů tak, aby dokázali stavět co nejlépe, Česko není výjimkou. Chystáte něco nového i v téhle oblasti?

Jistě, v programování musíte pořád vymýšlet něco nového, to odvětví je hodně dynamické. Před pár lety jsme představili kódovací platformu Lego Boost, která je určena především pro menší děti, a teď jsme dokončili její obdobu jménem Spike pro starší a pokročilejší mládež, případně pro školy. Tyhle projekty fungují skvěle už od doby, kdy jsme koncem devadesátých let přišli s první podobnou platformou Mindstorms. Docela by mě zajímalo, kolika špičkovým programátorům pomohla s prvními krůčky v kódování, ale asi jich bude celkem dost.

Související článek

Číňanky si stále častěji platí virtuální milence. Kolik za nový typ lásky zaplatí?

Mladé Číňanky mají nový způsob, jak vyřešit partnerské vztahy. Platí si virtuální milence. Společníky na vzdálenou komunikaci si pronajímají prostřednictvím populárního serveru WeChat nebo aplikace Taobao.

Platforma Spike je tedy určena pro výuku na běžných školách?

Ano, ideálně na druhém stupni základních škol, případně v raných ročnících víceletých gymnázií. Není bůhvíjak náročná – běžný učitel informatiky by si s ní měl porozumět hned, a podle mě je to mnohem zábavnější než běžně používané systémy výuky. Připadá mi skvělé, kam jsme se od toho obyčejného skládání domečků z kostek posunuli.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama