Foto: iStockphoto.com

Bez povinné maturity z matematiky nebude dost vzdělaných lidí pro digitalizovanou společnost

Stát chytřekomentář 4 min čtení

Maturitou z rodného jazyka studenti prokazují dovednost jasně formulovat a předat myšlenku. Maturitou z matematiky, jež je nezbytným základem všech technických a přírodovědných oborů, dokladují schopnost logicky uvažovat a analyzovat. Bez povinné maturity z matematiky nebudeme mít dostatek kvalifikovaných a relevantně vzdělaných lidí pro digitalizovanou společnost.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Maturitou z rodného jazyka studenti prokazují dovednost jasně formulovat a předat myšlenku. Maturitou z matematiky, jež je nezbytným základem všech technických a přírodovědných oborů, dokladují schopnost logicky uvažovat a analyzovat. Bez povinné maturity z matematiky nebudeme mít dostatek kvalifikovaných a relevantně vzdělaných lidí pro digitalizovanou společnost.

Související článek

Šéf odborů Středula: Téma zdaňování robotů je zcela jistě k diskusi

Tři sta deset tisíc lidí zastupuje největší odborová organizace v zemi – Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS). V jejím čele od roku 2014 stojí Josef Středula, jenž velmi dobře vnímá nástup Průmyslu 4.0, který je spojený i s tím, že řadu zaměstnanců v různých profesích vystřídají roboti. Roli odborů to ale podle Středuly nesníží, spíše naopak.

Matematika je přece to, na čem technika, počítačové a přírodní vědy stojí. Vizualizace a analýza dat, rozpoznávání řeči, to vše je založené na matematických modelech. Matematika je řeč vědy, která má svá pravidla, axiomy. Ty je třeba se naučit. A to velmi brzy, dokud je náš mozek schopný absorbovat velké množství nových informací a vytvářet z nich znalosti. Nepodléhejme trendům alternativních směrů. Není možné celý život násobit na prstech – pro počítání integrálů máme prstů málo. Není možné odvozovat každou věc. Když chcete mluvit cizí řečí, musíte slovíčka umět, nemůžete je odvozovat. Matematika je dril, ať se to lidem líbí, nebo ne.

Rodiče někdy argumentují tím, že chtějí, aby jejich děti byly ve škole nejméně zatěžovány. Takovým rodičům však jde patrně mnohem víc o jejich vlastní klid a pohodlí než o budoucnost jejich dítěte. Co je cílem školy? Má prodloužit dobu dětství a her, nebo naučit a připravit na budoucnost? V životě je několik fází. Fáze, kdy si hrajeme, fáze, kdy se učíme a připravujeme na budoucnost, fáze, kdy tu budoucnost žijeme a tvoříme, a fáze, kdy se díváme zpět na to, co jsme v životě dokázali.

Účastnil jsem se konference, kde jeden z diskutujících, šéf firmy, kritizoval důraz na matematiku. Údajně ji v životě nepotřeboval, a je tedy špatně, že se jeho děti učí totéž, co on před lety. Odpověděl jsem mu, že s takovým názorem nemohu souhlasit. To, co vystudoval, z něj udělalo inženýra. Pokud by se systém změnil podle jeho rad, z jeho dětí nikdy inženýři nebudou. Pokud v praxi nepoužil integrály a derivace, není to problém toho, co se učil, ale volby jeho další dráhy. Ani já jsem integrály a derivace moc nepoužíval, ale vím, proč jsou důležité, znám jejich principy, které jsou neměnné.

Nikdo neví, jaké profese budou potřeba za 10 let

Často se setkávám s názorem, že pokud česká vysoká škola nemá svou výzkumnou základnu a nenazývá se univerzitou, je méněcenná. V oblasti vysokoškolského vzdělávání přitom nejde jen o výzkum a teorii. Ale to není při počtu našich vysokých škol správné. V případě mnoha oborů je stejně důležité i propojení nabytých poznatků s praxí. Například v Německu jsou výzkumné univerzity, které studenty připravují na výzkum a vědeckou kariéru, a vedle nich praktické vysoké školy, silně propojené s průmyslem. Ale v českém prostředí takové školy nemáme, a to je škoda.

Související článek

Šéf českého Siemensu: „Díky digitalizaci a 3D tisku se nám otevírá nový fascinující svět“

Deset let v čele firmy v lednu oslaví Eduard Palíšek, šéf skupiny Siemens Česká republika. Řízení této obří společnosti, která v Česku zaměstnává přes 13 tisíc lidí, s sebou v poslední době nese i jeden zásadní aspekt. Je jím masivní podpora a propagace konceptu Průmysl 4.0 a digitalizace českých firem.

I na prakticky zaměřených vysokých školách, které tu ještě nemáme, je samozřejmě nezbytné podporovat interdisciplinární základ. Nikdo neví, co bude za deset let, jaké profese budou potřeba. Potřebujeme lidi, kteří mají širokou vědomostní základnu, která jim umožní se v budoucnosti specializovat; ne lidi, kteří jsou „uvězněni“ ve svém oboru a v případě změn je nutné je rekvalifikovat. Tím ale nemám na mysli hlubokou specializaci v některých oborech. Ta je nutná a potřebná, ale i ta musí mít mezioborový přesah. Žádná škola by neměla připravovat absolventa firmě na míru, ale měl by z ní odejít člověk s širokou znalostní základnou z vysoké školy, kterého si pak firma dotvoří k obrazu svému.

Ale nejde jen o vysoké školy. Měli bychom se zaměřit také na transformaci středního technického a všeobecného školství, které by sloužilo pro přípravu na studium na vysokých školách.

Související článek

Jak to vidí průmysl? Práci bude mít ten, kdo se umí přizpůsobit změnám

Školy se snaží nabízet atraktivní obory zaměřené na Průmysl 4.0 a budoucím absolventům slibují zářnou budoucnost. Zástupci firem jsou ale ke schopnostem studentů opouštějících české školy poměrně skeptičtí. Jak to udělat, abyste hned po škole našli práci?

Jsem ve vědeckých radách téměř všech českých technických univerzit a ve správních radách řady z nich. Profesoři mi často říkají, že první semestr stráví tím, že doučují středoškolskou látku. Podobné to je přitom i na středních školách, které často na začátku doučují elementární matematiku. A tím se vracím k úvodní otázce: Je cílem školy prodloužit dobu her, nebo naučit a připravit na budoucnost?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama